Článek
Zkuste se zastavit na chvíli a zapřemýšlet. Sleduješ debatu, nebo jen emoce? Někdy mám pocit, že už se vlastně politici nehádají o to, co se má stát , co je lepší nebo horší řešení. Hádají se emocemi ,argumentují až uplně nakonec když už nikdo neposlouchá.Křičí na sebe jací jsou zločinci. Emoce je rychlejší než rozum. Nejdřív cítíme, potom zdůvodňujeme. A když se na to člověk podívá s odstupem, začne si všímat vzorce. Ne u jedné strany ale u všech.Začíná to být součástí politické nekultury. A to je špatně. Argumenty je nutné vyvracet argumenty. Emoce se prožívají.
Co se s námi děje v davu
Člověk sám přemýšlí jinak než člověk v davu. V davu se přidává synchronizace. Společné skandování, tleskání, stejné transparenty. Děláme stejný pohyb jako tisíce lidí kolem nás a najednou necítíme „já si myslím“, ale „my cítíme“. A když vidíme plné náměstí, máme tendenci si říct: „Když je nás tu tolik, asi na tom něco bude.“ Samotný počet se stává argumentem. Nemusí to tak být, ale působí to tak. Podobně funguje i to, když se složitá věc zjednoduší na buď / nebo. Buď jsi s námi, nebo proti nám. Šedá zóna, kde je pravda složitá, je pro dav nudná. Jasné rozdělení je srozumitelné. Každý z nás má přitom jinou citlivost. Někdo víc slyší na péči a spravedlnost. Někdo na svobodu a na to, že mu nikdo nebude nic nařizovat. Někdo na stabilitu a pořádek. Každý jsme jiný. A když se trefí ta správná struna, rezonuje to.
Příklad práce s davem
Podobné je to i s debatou o České televizi. Fakticky jde o to, jak se má veřejnoprávní médium financovat. Jestli dál z poplatků, nebo ze státního rozpočtu. Vládní návrh mluví o částkách 5,74 miliardy pro ČT a 2,065 miliardy pro Český rozhlas ročně. To je ale technická debata. A technická debata nikoho nedostane z gauče. Proto se o tom mluví jinak. Na jedné straně se mluví o demokracii, o nezávislých médiích, o tom, že si média nemají brát politici. Na druhé straně se mluví o konci zbytečného poplatku a o tom, aby se společnost nerozeštvávala. Obě pojmenování popisují stejný zákon. Ale každé vyvolává jinou emoci. A člověk si pak často vybere podle emoce, ne podle logiky. Sám si přitom říkám: když demonstrace za zachování poplatků svolávají lidé, kteří poplatek sami často neplatí, je to zajímavé. Ne proto, že by to bylo špatně. Ale proto, že to ukazuje, že nejde jen o peníze. Jde o pocit, že dělám něco důležitého. O pocit sounáležitosti. O fotku, o zážitek, o to, že jsem u toho byl. A to je lidské. Jen je dobré si to přiznat.Letná a číslo 4:36 Když se blíží demonstrace na Letné, s názvem „Letná proti 4:36“, vidím stejný vzorec znovu, jen ve větším. 4:36 je čas, kdy se o návrhu hlasovalo brzy ráno. Z času se stal symbol. Symbol moci, kdy lidé spí a něco se děje za jejich zády. K tomu se přidávají další historické asociace. Nemusí být přesné. Stačí, že rezonují. A pak je tu pozvánka, která říká: „Může to být dosud největší demonstrace v dějinách. Buďte u toho.“ To je emočně silné, kdo by nechtěl být u historické chvíle? Kdo by chtěl zůstat doma a pak si říkat, že u toho nebyl? K tomu merch, plakáty, společné autobusy, známé tváře, které zvou osobně. Ne politik, ale člověk, kterého máme rádi. Ne fakta, ale příběh. A já si znovu kladu otázku: jdu tam kvůli tomu podpořit fakta , nebo kvůli pocitu, že jsem součástí něčeho většího?
Dělám rozhodnutí které chci sám nebo je se mnou emocionálně manipulováno ? Veškeré strany teto diskuze na politické urovní mají své odborníky jak s námí manipulovat .
Jak s tím pracuje profesionál
Nepřítel - To je základní a snadno uchopitelná podmínka.Máme potřebu si zlo ztotožnit s konkrétní osobou .Bez ní to nepůjde .
Sociální důkaz - „Dělají to všichni“ Když nevíme, co dělat, díváme se, co dělají ostatní. Praxe: Fotka plné Letné, video plného Staromáku, komentáře „jdeme všichni, přijdeme celá rodina“. Ne argument, ale důkaz počtem.
Autorita - „Říká to někdo, komu věříš“Posloucháme víc člověka v uniformě, v taláru, na pódiu, nebo známou tvář, než anonymního odborníka.Praxe: Na pódium nepůjde ekonom, jde herečka, novinářka, studentka. Neříká mám tyto argmenty, říká „já se bojím“. A dav jí věří víc než číslům a faktům.
Sympatie - „Je to jeden z nás“ Snáz souhlasíme s někým, kdo je nám sympatický, podobný, kdo se směje jako my. Praxe: Omluva přes manželku. Z politika je najednou „chlap, co dostal doma kartáč“. Pozvánky na Letnou od „normálních holek“, ne od politiků.
Vzácnost - „Teď nebo nikdy“ Když je něco vzácné nebo časově omezené, má to pro nás větší hodnotu. „Tuto neděli může být NEJVĚTŠÍ demonstrace v dějinách ČR! BUĎTE U TOHO!“ Když nepřijdeš, přijdeš o historickou chvíli. A to bolí víc než to, že nevíš, o co přesně jde.
Závazek a konzistence - „Když jsi řekl A, řekneš i B“ Když se k něčemu jednou veřejně přihlásíš, máš tendenci v tom pokračovat, aby ses necítil nekonzistentně. Nejdřív podepíšeš petici. Pak sdílíš příspěvek. Pak si dáš na profil rámeček. Pak už „musíš“ jít na demonstraci, jinak bys popřel sám sebe.
Reciprocita- „My jsme pro tebe něco udělali“ Když nám někdo něco dá, cítíme povinnost to oplatit. „My jsme za vás bojovali, my jsme pro vás zorganizovali demonstraci, my jsme vám ukázali pravdu. Teď vy přijďte nás podpořit.“
Sounáležitost : Jsem součástí něčeho většího .“Doslova dějinného a jsem u toho!“
Antigenerační protest: Mám potřebu silného emocionálního prožitku kterým se vyčlením starší generaci a kterou lze prožít pouze v davu.“Lákadlo je prožitek silné emoce.“.Proto se tak rádo stávkuje na univerzitách .Starší voliči už zažili hesel při volbách tolik že už jsou skeptičtí a sledují zda politik své sliby plní.
Někdo to musí zaplatit : Samozřejmě jsou podporovatelé s dary a ideální je neziskovka . Moderním upgradem který to tzv. provalí je tzv.“Merch“ .To jsou mikiny,čepice za velmi zajímavé ceny .Má to dvojí efekt .Jeden že dav sjednocuje a uniformuje , stávají se součástí celku .No a druhý jednoduchý,zisk .
Poznámka k Merch : Zažil jsem osobně plánovaný útok na firmu kdy se to tzv. provalilo protože druhá strana zjistila že už jsou internetové stránky s čepicemi,mikinami,taškami.
A tak se jen zastavme
Tenhle text není o tom, kdo má pravdu. Není o tom, jestli má pravdu jedna strana, nebo druhá. Je o tom, abychom se na chvíli zastavili a řekli si .Pracuje někdo s mými emocemi pomocí hesel které rezonují nebo mi předloží fakta ? Nemusíš se mnou souhlasit. Stačí, když uvidíš, co bylo vynecháno z argumentace o tématu . Možná pak zjistíš, že nesleduješ debatu. Že sleduješ souboj emocí. A možná právě to pozastavení je to nejdůležitější, co dnes můžeme udělat.Na chvíli se zastavit a zamyslet.Vratmě se k souboji argumentu a faktů.Vraťme se k skutečné politice .Jděte kam chcete ale ptejte se konkrétních lidí na konkrétní fakta .Až vyvanou emoce za co jsem bojoval ?
Ondrův občasník
Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.
Zdroj:
Gustave Le Bon - Psychologie davu (1895)
Solomon Asch - Studie konformity (1951)
Daniel Kahneman, Amos Tversky - Teorie prospektu / Framing (1979, 1981)
Jonathan Haidt - The Righteous Mind (2012)
Adam Kramer a kol. - Emocionální nákaza na Facebooku (2014)
Robert Cialdini - Influence: The Psychology of Persuasion (1984)
