Článek
Narodil se 15. srpna 1769 v Ajacciu, na středomořském ostrově, který v té době právě přecházel pod francouzskou nadvládu. Napoleonův otec, Carlo Buonaparte, byl významným korsickým právníkem a politikem, což Napoleonovi umožnilo studium ve Francii. Už jako dítě měl silnou touhu vyniknout a touhu po uznání, která ho provázela celý život.
Napoleonovo vzdělání začalo ve vojenské škole v Brienne-le-Château, kde se projevoval jako výjimečně nadaný student s vášní pro matematiku a vojenskou taktiku. Pokračoval v École Militaire v Paříži, kde se stal důstojníkem dělostřelectva. Jeho vojenská kariéra nabrala na obrátkách během Francouzské revoluce, kdy rychle stoupal po žebříčku díky svým vojenským úspěchům a schopnosti využít chaotické situace ve svůj prospěch.
Jedním z nejpozoruhodnějších okamžiků jeho kariéry byl rok 1796, kdy byl jmenován velitelem italské armády. S pouhými 27 lety vedl Napoleon své vojáky k vítězství v sérii bitev, které upevnily jeho pověst geniálního stratéga. Vítězství v Itálii mu zajistilo nejen vojenský, ale i politický vliv, který využil k dalšímu postupu.
Napoleon však nebyl jen vojevůdce, byl také mistrem propagandy a sebeprezentace. V roce 1798 se vydal na expedici do Egypta s ambiciózním cílem posílit francouzský vliv na Blízkém východě. Ačkoliv vojenské výsledky byly smíšené, Napoleon se postaral, aby se jeho návrat do Francie nesl v duchu triumfu. V roce 1799 využil politického zmatku a provedl státní převrat, čímž se stal prvním konzulem a faktickým vládcem Francie.
V roce 1804 se Napoleon korunoval císařem, čímž obnovil monarchii ve Francii, ovšem sám sebe vnímal jako moderního vůdce, osvíceného despotu. Jeho vláda byla charakterizována rozsáhlými reformami, známými jako Napoleonský kodex, který dodnes ovlivňuje právní systémy mnoha zemí. Zároveň však vedl Evropu do nekonečných válek, které si vyžádaly nespočet životů.
Napoleonovo tažení do Ruska v roce 1812 bylo začátkem jeho pádu. Drsné zimní podmínky a ruská taktika spálené země zdecimovaly jeho armádu. Následné porážky v Evropě vedly k jeho abdikaci a exilu na ostrov Elba. Jeho návrat v roce 1815 a tzv. „sto dnů“ skončilo katastrofální porážkou v bitvě u Waterloo, po níž byl definitivně deportován na odlehlý ostrov Svatá Helena, kde zemřel v roce 1821.
Napoleon zůstává kontroverzní postavou – génius na poli válečném a reformátor, jehož ambice a touha po moci přivedly Evropu do chaosu. Jeho život je příběhem vzestupu a pádu, příběhem muže, který toužil přetvořit svět podle svého obrazu, ale nakonec byl pokořen vlastními sny a realitou lidských omezení.
