Článek
Solženicyn pocházel z rodiny ruských intelektuálů. Jeho otec zemřel ještě před jeho narozením, takže ho vychovávala jeho matka. Už od dětství měl rád knihy a příběhy a brzy se ukázalo, že má talent na psaní.
Studoval matematiku a fyziku na Rostovské univerzitě, ale také si dálkově dodělával studium literatury na Moskevské státní univerzitě. Spojení exaktních věd a literatury mu dalo jedinečný pohled na svět, který později promítal do svých knih.
Během druhé světové války sloužil v Rudé armádě jako důstojník dělostřelectva. V roce 1945 ho ale zatkli za kritiku Stalina, kterou napsal v dopise příteli. Dostal osm let v pracovním táboře, což mu změnilo život. Po propuštění v roce 1953 byl ještě tři roky v exilu v Kazachstánu, kde pracoval jako učitel matematiky a fyziky.
Solženicyn byl hluboce věřící člověk a jeho křesťanská víra mu pomáhala překonávat těžké časy. Víra mu dávala naději a morální kompas, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Jeho nejslavnější dílo, „Souostroví Gulag“, je monumentální román, který popisuje život v sovětských pracovních táborech na základě svědectví vězňů.
Mimo psaní měl Solženicyn několik dalších zálib. Miloval přírodu a často chodil na dlouhé procházky do lesů, kde hledal inspiraci a klid. Byl také vášnivým zahrádkářem a práce na zahradě mu přinášela radost a únik od těžké reality jeho psaní.
Jeho osobní život byl složitý. Byl dvakrát ženatý. S první manželkou Nataljou Rešetovskou měl jednoho syna, ale jejich vztah nebyl jednoduchý, a nakonec se rozvedli. S druhou manželkou Nataljou Svetlovou měl tři syny a ona ho věrně podporovala ve všem, co dělal.
Vztahy s ostatními disidenty a západními intelektuály byly často napjaté. Solženicyn měl pevné názory, které někdy nebyly populární. Po vydání „Souostroví Gulag“ ho vyhostili ze Sovětského svazu a usadil se ve Spojených státech. Tam pokračoval ve své práci a vystupoval proti komunismu. I když ho na Západě obdivovali, mnozí ho kritizovali za jeho konzervativní a nacionalistické postoje.
Po pádu Sovětského svazu se v roce 1994 vrátil do Ruska jako národní hrdina. Jeho návrat byl triumfální, ale Solženicyn se stáhl do ústraní a žil na venkově, kde dál psal a přemýšlel o historii a budoucnosti Ruska. Jeho pozdní díla často kritizovala morální a politické problémy postsovětské společnosti.
Alexander Solženicyn zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě. Zanechal po sobě bohaté literární dědictví a jeho díla jsou dodnes považována za klíčová svědectví o sovětských represích a lidské vytrvalosti. Byl vědcem a spisovatelem, vojákem a disidentem, vězněm a národním hrdinou. Jeho osobní odvaha a odhodlání přinášet pravdu světu z něj činí jednu z nejvýznamnějších postav ruské literatury a historie.
zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Sol%C5%BEenicyn
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/alexandr-isajevic-solzenicyn-148
