Článek
Ethereum. Pokud jste o něm slyšeli, možná jste kývli hlavou a dělali, že přesně víte, o co jde. Upřímně – většina lidí to neví. Ethereum je totiž něco mezi bankou, počítačovým programem a magickým trikem. A jeho tvůrce Vitalik je tak trochu kouzelník, tak trochu podivín a hlavně génius, co nemá moc společného s běžnou představou miliardáře.
Narodil se v roce 1994 v Rusku, ale brzy se s rodiči odstěhoval do Kanady. Už od mala to byl ten typ dítěte, kterému radši nedáváte pastelky, protože je stejně nepoužije. Místo toho počítal složité rovnice a psal vlastní kód, zatímco ostatní řešili, jestli jim rodiče dovolí ještě jeden díl Pokémona. Učitelé o něm říkali, že je neskutečně chytrý, ale že žije trochu v jiné dimenzi. A to nebyl žádný přehnaný kompliment. Vitalik prostě nebyl normální školák – byl spíš počítačový mimozemšťan, co si zabloudil do čtvrté třídy.
Pak ale přišel osudový moment. Psal se rok 2011 a Vitalik poprvé narazil na Bitcoin. Nejdřív si prý myslel, že to je jen další internetová srandička, ale pak mu to docvaklo: nový druh peněz, který nepotřebuje banku. A jakmile to pochopil, byl ztracen. Začal psát články o kryptoměnách, lidi mu za ně platili v Bitcoinech (což tehdy nebylo nic extra, dneska by to byla jízda), a pomalu mu docházelo, že Bitcoin je sice super, ale pořád tak trochu nedodělaný. Šlo hlavně o to, že uměl posílat peníze, ale neuměl víc. Vitalikovi to nestačilo.
A tak v roce 2013 přišel s vlastním nápadem – Ethereum. Jeho vize byla šílená i geniální zároveň: ne jenom internetové peníze, ale celá platforma, kde si kdokoliv může naprogramovat smlouvy a aplikace. Chytré smlouvy, které se spustí samy, když se splní podmínky. Žádní právníci, žádní prostředníci, jen kód. Bankéři z toho tehdy pravděpodobně nespali, protože to znělo jako svět, kde jejich razítka a podpisy budou k ničemu.
Ethereum se chytlo a Vitalik se stal hvězdou kryptosvěta. Jenže pozor, žádné drahé obleky, žádné Ferrari a zlaté řetězy. Vitalik působí spíš jako student, co si zapomněl na kolejích vypnout počítač. Velké oči, svetry, které vypadají, jako by je pletla babička, a taková ta věčná nesmělost, která z něj dělá nejméně „CEO“ postavu na světě. Když mluví, zní to spíš jako nerdovská přednáška na Comic-Conu než jako projev byznysmena. A právě to lidi na něm baví – není to typický krypto-macho, je to prostě kluk, co věří, že technologie může svět změnit k lepšímu.
Samozřejmě nebylo všechno jen růžové. V roce 2016 přišel slavný hack projektu DAO, kdy zmizelo asi 60 milionů dolarů. Kryptokomunita málem explodovala. Vitalik se musel rozhodnout, jestli to nechá být a „code is law“ bude zákonem, nebo jestli zasáhne. Nakonec zvolil cestu, která rozdělila komunitu, ale zachránila Ethereum. Ukázalo se, že i tenhle hubený introvert dokáže v krizi převzít vedení a udělat těžké rozhodnutí.
A co je možná ještě zajímavější – Vitalik nikdy nehraje na hromadění peněz. Jasně, je milionář, možná miliardář, ale pořád působí, jako by mu šlo víc o myšlenku než o konto. V roce 2021 třeba poslal v přepočtu přes miliardu dolarů na pomoc Indii během covidu. Jen tak. Bez fanfár, bez selfíček s šekem. Prostě to udělal. To se moc nevidí.
Dneska je z něj taková zvláštní legenda. Na jednu stranu vizionář, na druhou stranu kluk, který by klidně mohl sedět vedle vás v tramvaji a přemýšlet, jestli by šlo lístky programovat přes blockchain. Je to ten typ člověka, u kterého nikdy nevíte, jestli mluví o světě za deset let, nebo o sci-fi knize, kterou právě dočetl.
Jedno je ale jasné: Vitalik Buterin posunul hranice toho, jak si představujeme peníze, smlouvy a možná i samotný internet. Ať už se Ethereum jednou zhroutí, nebo se stane páteří digitální ekonomiky, jeho jméno bude navždy spojeno s tím, že to byl hubený, nesmělý génius, který se rozhodl bankám říct: „Díky, ale už vás nepotřebujeme.“
