Článek
Dnes již si málokdo vzpomene, že je tomu právě 40 roků od doby, kdy byla zahájena naše spolupráce s Kubou na vypracování projektu přečerpávací vodní elektrárny (PVE) v centrální části Kuby, v pohoří Escambray. Realizované průzkumné a projekční práce v místě budoucí výstavby tohoto gigantického vodního díla svým objemem a rozsahem neměly v té době v celé československé historii srovnatelnou obdobu.
Počátky československé účasti na elektronukleárním programu Kuby však sahají až do roku 1977. kdy kubánská strana, vědoma si skutečnosti, že Československo má s výstavbou přečerpávacích vodních elektráren velké zkušenosti (Dalešice. Dlouhé Stráně) nás požádala o oponenturu jejich projektu výstavby přečerpávací vodní elektrárny na řece Agabama v Escambray. Vzhledem k dosažené teoretické odbornosti a praktické zkušenosti v oblasti této problematiky a s ohledem na znalost španělštiny jsem byl tímto úkolem pověřen. Oponentura kubánského projektu vyzněla pozitivně ve vztahu ke geologické struktuře vybraného přehradního místa, s nápadnou podobností naší Dalešické přehradě v údolí řeky Jihlavy. Možné výstavbě však bránily jiné, technologické důvody. Proto československá strana navrhla posouzení čtyř nových variant umístění díla v pohoří Escambray v jeho centrální části. Kubánská strana tento návrh odsouhlasila a byl podepsán kontrakt na provedení těchto prací. Zde začíná přímá účast Československa na inženýrsko-geologickém průzkumu a na projektu přečerpávací vodní elektrárny v centrální části Kuby, první tohoto typu v zemi a první ve Střední Americe. Tato stavba byla na Kubě všeobecně nazývaná stavbou století, protože svým rozsahem a finančním nákladem představovala největší investiční celek v dosavadní kubánské historii. Dostala pracovní název CHA – Cuba Centro (PVE - Kuba Centro).
Po dlouhé přípravě spojené s podrobným studiem doručených podkladů a po vzájemných jednáních a konzultacích mezi kubánskou a československou stranou odcestovala na Kubu v roce 1981 první československá expedice za účelem posouzení čtyř různých variant umístění přečerpávací vodní elektrárny a jednu z nich pak měla doporučit pro výstavbu. Z názvů vybraných lokalit Guanayaro, Río Hondo, Hanabanilla a Caracusey, po čtyřech měsících geologického průzkumu padla nakonec volba na variantu na řece Caracusey. V té době jsem již třetí rok působil jako zahraniční poradce na Ministerstvu stavebnictví Kuby na pozici hlavního inženýra pro inženýrskou geologii a geotechniku a prováděné práce jsem z této pozice za kubánskou stranu sledoval a kontroloval. Nutno podotknout, že jako poradce na výše uvedeném ministerstvu jsem v roce 1982 skončil a vrátil se domů jako zodpovědný řešitel k dořešení konečné fáze projektu přečerpávací vodní elektrárny Dalešice na řece Jihlavě.
Uplynuly ještě další tři roky přípravných prací, než došlo k zahájení podrobného inženýrsko-geologického geologického průzkumu na vybrané lokalitě na řece Caracusey. Když konečně došlo začátkem roku 1984 k podpisu smlouvy mezi naší a kubánskou stranou, byl jsem pověřen se souhlasem kubánské strany koordinací celého projektu a zodpovědným řešitelem inženýrsko-geologického průzkumu. Před zahájením prací přímo v terénu jsem si vyžádal kontrolu přípravných prací dle našich požadavků zakotvených ve smlouvě. Týkalo se to zejména prohlídky připraveného pracovního tábora pro naše experty a kubánské pracovníky a jeho vybavení, kontroly vybavení ubikací a vytvoření základních životních podmínek, zejména stravování, přípravy terénu, jako třeba prosekání přístupových cest v džungli a jejich topografické zaměření a umístění do mapy a dopravy po celé oblasti budoucí výstavby PVE. Za tím účelem jsem přiletěl v květnu roku 1984 do Havany. Na letišti mě očekával vedoucí pracovník Ministerstva základního průmyslu (MINBAS), pověřený řízením prací za kubánskou stranu. Po krátkých jednáních na ministerstvu jsem spolu s ním odjel do města Fomenta v podhůří pohoří Escambray. Ve Fomentu nám předali terenní gazík i s řidičem a vyjeli jsme po dosud ne zcela připravené polní cestě na místo budoucí výstavby PVE do Gavilanes. Když cesta začala prudce stoupat, nařídil můj kubánský průvodce v první prudké zatáčce zastavit a zpola žertem, zpola vážně se ke mně obrátil se slovy:
„Vidíte tam tu seibu nahoře výše ve svahu?? Je nádherná, že? Je to námi uctívaný posvátný strom. Pokud se vaše průzkumné a projekční práce nepodaří a nedostaneme kvalitní projekt, stane se vám osudnou a ta největší větev, ta bude vaše“.
Bylo to pro mě opravdu velkým „povzbuzením“ a uvědomil jsem si, že to nebude žádná legrace, protože jde nejen o energetickou budoucnost Kuby, svým účelem spjatou s plánovanou výstavbou atomové elektrárny v Cienfuegos, ale zdárná výstavba PVE se stává i záležitostí politickou, neboť se jedná o prestižní stavbu, první tohoto tipu a gigantického rozměru v Latinské Střední Americe.
Postupně se zde vystřídalo více než třicet československých expertů z různých oborů aplikované geologie na stavebnictví (u nás Inženýrská geologie), ale i geofyziků, hydrogeologů, topografů, technických kresličů a dalších profesí. Nejlepší odborníky pro různé specifické úkoly či aktivity jsem si sám vybíral a byli po krátkém kurzu španělštiny podle potřeby postupně vysíláni. Práce, které trvaly v terénu 4 roky, jsem koordinoval, kontroloval a usměrňoval.
Tuny papíru a stovky přesčasových hodin. Hodně potu, odříkání a nervů nad klidem ku-bánských spolupracovníků. Nač ten spěch, však zítra je také den a uvidíte, vše dobře do-padne. Postupně jsme si na to zvykli a našli společnou řeč. Vytvořil se československo-kubánský odborný kolektiv, který, jak mnohokrát ve svých prohlášeních zdůraznili vedoucí představitelé Kuby, byl dosud ojedinělý a mohl sloužit jako příklad úspěšné odborné týmové spolupráce. Čtyři roky inženýrsko geologického průzkumu. Čtyři roky neuvěřitelného pracovního nasazení a úsilí mnoha odborníků. Dnes již lze jen těžko pochopit, že v táboře, v horách, kde nebylo nic než holé stěny ubikací a od rána do večera jen samá práce, nepřišla na nikoho ponorková nemoc. Když je někde hodně práce a časově náročný a složitý úkol, snad ani nemůže přijít. Pracovní den vlastně končíval až v deset hodin večer, kdy byl vypnut elektroagregát. Přes den práce v terénu, večer kamerální zpracování výsledků v polních kancelářích, pracovní schůze a porady s kubánskými spolupracovníky, údržba a oprava přístrojů, výuka kubánských kolegů v češtině nebo různé odborné konzultace. Někdy bylo nutno požádat, aby elektroagregát pracoval do pozdějších nočních hodin, aby byly všechny výsledky z terénních měření a výzkumů vyhodnoceny a připraveny pracovní úkoly pro další den. Pracovní morálka všech našich, ale i kubánských pracovníků, byla výjimečná, neboť jsem měl nejen přirozenou autoritu a respekt, ale sám jsem jako odborník na úkolech podřízených pracovníků spolupracoval.
Rozsah provedených terénních prací byl úctyhodný: Kubánci bylo odvrtáno 18 kilometrů strojních jádrových vrtů, z nichž některé do hloubky přesahující 500 metrů, vyraženo bylo 500 metrů průzkumných štol a několik kilometrů skalních odřezů a kopaných šachtic. Všechna uvedená průzkumná díla byla našimi odborníky – geology pečlivě zdokumentována a vyhodnocena. Závěrečná zpráva, výsledek průzkumných prací více než 30 -ti čs. specialistů a 150- ti kubánských pracovníků včetně příloh naskládaných na sebe přesahovala úctyhodnou výšku jednoho metru a vážila více než 30 kilogramů. Předané zpracované geologické dokumentace scházelo jen málo do jedné tuny.
Naše průzkumné a projekční práce byly ukončeny závěrečnou zprávou a projektem v češtině a ve španělštině koncem roku 1987. Prošly mezinárodním oponentním řízením a byly oceněny nejen za vysokou kvalitu odbornou, ale i za kvalitu grafického zpracování příloh a dokladové dokumentace. Ne nadarmo se dodnes hovoří s uznáním o profesionalitě našich odborníků, kteří v nelehkých tropických podmínkách, v horách zarostlých bujnou tropickou vegetací, s níž bylo nutno každý den bojovat, poskytli seriozní a vědecky podložená data pro kvalitní vypracování projektu a jako bonus navíc přispěli pro další upřesnění a objasnění geologických znalostí o pohoří Escambray.
Kolektiv našich odborníků vykonal na Kubě kus poctivé práce, za který se nemusíme stydět a stal se dobrou vizitkou vysoké odborné úrovně našich pracovníků. Byl také příkladem úspěšné mezinárodní týmové spolupráce.
Poznámka pod čarou: Přečerpávací vodní elektrárna, zkráceně PVE, je typ vodní elektrárny, která ukládá energii v podobě potenciální energie zásoby vody. Umělou akumulaci vody provádí v době, kdy je elektrické energie přebytek, tedy v době mimo energetickou špičku (např. v noci). Akumulovaná energie v podobě nashromážděné vody se pak v době špičky využívá k výrobě elektrické energie. Vhodným příklade je např. naše PVE Dalešice s níže ležící vyrovnávací vodní nádrží Mohelno, sloužící k umělé akumulaci vody pro zajištění funkce PVE, jejiž výhodou je rychlé reagování na výkyvy ve spotřebě elektrické energie, které by v daném případě nemohla plnit blízko ležící atomová elektrárna Dukovany.
Přílohy:
Mapa Kuby. Uprostřed mezi šipkami Santa Clara a Trinidad, se nachází oblast průzkumných prací a budoucího umístění přečerpávací vodní elektrárny Centro Kuba.
Fotografie:
Mým pracovištěm se po dobu čtyř let stalo Gavilanes, malá vesnička v centrální části Kuby v pohoří Escambray. Na okraji vesnice byl vybudován pracovní tábor s ubikacemi pro československé experty a v dalších zadních řadách pro kubánský personál, vrtaře, geofyziky, dělníky, mačeteros pro prose-kávání nepřístupného terénu, geodety a jiné profese. Celkem žilo v táboře asi 200 lidí. Na fotografii moje kancelář v Gavilanes, Otto sedící s tužkou v ruce vlevo.
Pohled z vyhlídky (Miradoru) na náš geologický tábor v Gavilanes u řeky Caracusey.
Foto Otto Horský, 1984
Pohled na budoucí horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny. Průsek ve svahu naznačuje budoucí umístění vysokotlakých přivaděčů vody na turbíny. Foto Otto Horský, 1988
Skupina československých a kubánských expertů slaví v Gavilanes padesáté narozeniny koordinátora a zodpovědného řešitele projektu Otto Horského, který “ je stále v sedle“. Foto Otto Horský, 1988
Autor závěrečné zprávy Centro Cuba spokojeně odpočívá před jejím odesláním z Brna do Havany. Každá zpráva včetně příloh přesahovala výšku jednoho metru a váhu 30 -ti kg. Kubánská strana vyžadovala 20 vytištěných exemplářů ve španělštině. Naskládány na sebe tak přesahovaly výšku třípodlažního domu. Foto Otto Horský, 1988.
Literatura:
Otto Horský - Osm roků na Kubě. 2007, ISBN 978-80-7329-166-2 (kniha)
Otto Horský - Cuba Centro, 2019, ISBN 978-80-88296-07-2 (DVD v papírovém obalu)
