Článek
Vzduch, který dýcháme, obsahuje 20,9 % kyslíku, 78,09 % dusíku a 1,01 % ostatních plynů, jako jsou argon, neón, helium a kysličník uhličitý. Toto složení je stejné, ať se nacházíme u moře či ve vysokých horách. Co se s výškou snižuje je tlak vzduchu a množství molekul kyslíku a dalších plynů. Ve výšce 3600 m přijímá tělo jen 60 % kyslíku ve srovnání se 100 % v úrovni mořské hladiny.
Pro jakoukoliv tělesnou aktivitu je zapotřebí stejné množství kyslíku, ať se nacházíme v nížinách či ve vysokých výškách. Člověk se může místním podmínkám vysokohorského prostředí přizpůsobit. K aklimatizaci však potřebuje určitý postup a zejména čas. Obvykle se uvádí, že k přizpůsobení organismu na vysoké výšky dochází během jednoho až tří dnů. Závisí to pochopitelně nejen na dosažené výšce a s jakou rychlostí byla dosažena, ale i na lokálních podmínkách, které jsou jiné u jezera, jiné na sněhové či ledovcové pláni, jiné při spolupůsobení větru a mrazu. Tyto zevšeobecňující závěry ovšem nelze generalizovat. Každý organismus je unikátní a reaguje různým způsobem. I když dnes existují možnosti a prostředky, jak se dopředu na vysokohorské podmínky připravit, neexistuje způsob jednoznačného stanovení rizika nemoci. Nedá se zevšeobecnit, že starší člověk se vystavuje většímu riziku, nebo že to závisí na pohlaví či na dobré fyzické přípravě. Nezávisí to ani na tom, jestli v minulosti měl člověk s výškami bez problematickou vlastní zkušenost. Pokud člověk trpí některými chorobami, jako třeba vysokým krevním tlakem, měl by to konzultovat s lékařem. Ten posoudí míru rizika a případně vybaví cestovatele radami, doporučeními a medikamenty. Je nebezpečné naordinovat si sám medikamentózní léčbu. Pro netrénované a fyzicky a psychicky málo připravené cestovatele se výlet do vysokých výšek může stát noční můrou, ne vždy končící s dobrým výsledkem.
Akutní horská nemoc (AHN) se objevuje většinou u osob bez předchozí aklimatizace od výšky asi 3000 metrů. Nedostatek kyslíku a pokles vnější teploty působí negativně na organismus, který musí vyvíjet větší úsilí, aby udržel správnou tělesnou teplotu. Nastává deficit v okysličování krve a s tím související zdravotní problémy. Většinou dochází i k dehydrataci a hypovolémii. Prvními projevy nemoci pak jsou únava, ospalost, závratě, bušení srdce, bolesti hlavy, projevy stavu „opilosti“, dušnost, změna hladkosti a barvy kůže, někdy zvracení. Horším projevem je již naprostá nespavost a vážné problémy s dýcháním i při klidovém stavu, neurologické poruchy, zrychlení tepu a iracionální chování. Nejtěžší formou je plicní či mozkový edém, který někdy vede až k smrti. Velikost potíží závisí na dosažené výšce, na rychlosti, s níž byla dosažena a na vyvíjených fyzických aktivitách, zatěžujících organizmus. Všeobecně se udává, že asi 30 % lidí trpí AHN již od výšky 3000 metrů, 50 % od výšky 4300 metrů, 70 % od výšky 4500 metrů. Každá osoba má však jiné predisposice na snášení vysokých výšek.
Člověk, který se hodlá vydat na delší dobu do vysokohorského prostředí, by měl respektovat následující zásady:
- Aklimatizovat se alespoň 24 hodin ve výšce kolem 3000 metrů. V následujících dnech po přizpůsobení organismu na tuto výšku se doporučuje vystoupit každý další den vždy asi o 300 metrů výše, po 900 metrech je nutný jeden den odpočinku.
- Zvolit drastickou metodu a vystoupit hodně výše, ale na nocleh sejít níže. Španělé nazývají tuto metodu jako „El método de agujas“, jehlová. Spočívá v rychlém výstupu do vysoké výšky a k přenocování ve výšce nižší o několik set metrů.
Před příjezdem na jezero Titicaca ve výšce přesahující 3 800 metrů jsem si sám drastickou metodu ověřil. Dobře jsem snášel ve dne výšku hodně přes 4000 metrů bez aklimatizace, ale nocoval jsem ve výši 2500 metrů.
Když se objeví v určité nadmořské výšce symptomy horské nemoci, je třeba nestoupat výše, dokud tyto u všech členů výpravy nevymizí. Každá osoba v expedici či výpravě má jinak nastavený organismus na projevy nemoci.
Během aklimatizace ztrácí tělo mnoho tekutin a dochází k dehydrataci. Je třeba pít hodně tekutin, zejména vodu bez bublinek a ovocné šťávy. Konzumace alkoholu či uklidňujících prostředků nebo analgetik zhoršuje příznaky AHN. Alkohol snižuje ventilaci těla a je jednou z příčin nespavosti ve vysokých výškách. Stejně tak nebezpečné je i kouření. Ideální dietou jsou potraviny bohaté na uhlohydráty. Doporučuje se jíst hodně ovoce a zeleniny. Během adaptace organismu je třeba se vyvarovat velké fyzické zátěže. Není však dobré aklimatizovat se v posteli, doporučuje se lehká chůze terénem. Nakonec to nejdůležitější – pokud příznaky nemoci trvají nebo dokonce se zhoršují, je třeba vyhledat lékařskou pomoc, nebo sejít do nižších výšek.
Podle předem stanoveného cestovního a pracovního plánu expedice Titicaca 2004, všichni členové odjeli následující den z peruánského Puna plnit svoje studijní úkoly na bolivijskou stranu jezera. Zůstal jsem v hotelu El Presidente v Punu sám, abych se věnoval studiu jezera na jeho peruánské straně. První noc po jejich odjezdu však nastaly u mně vážné zdravotní problémy. Do ranních hodin jsem nezamhouřil oka. Přičítal jsem to ostrému svitu měsíce, jenž pronikal do mého pokoje a nebylo čím okno zakrýt. Přestěhoval jsem se proto následující noc na druhou stranu hotelu. Stejná situace se však opakovala a můj zdravotní se stále zhoršoval. Nepodařilo se mi usnout ani přes den, abych nějak nahradil deficit spánku. Třetí noc dosáhlo moje vyčerpání vrcholu. Rozloučil jsem se s životem a videozáznam o mém rozloučení dal do obálky s adresou pro moji rodinu. Toužebně jsem očekával šestou hodinu ranní, abych se vypravil k lékaři do místní městské nemocnice. Přijali mě ihned a po krátké prohlídce mi doporučili diazepam, abych prý mohl usnout. Toto doporučení jsem nerespektoval. Možná bych se již nikdy neprobudil.
První probděná noc. Počínající vážné příznaky AHN, nevolnost, chlad, únava, pocit mravenčení celého těla, bezradnost. Foto Otto Horský, 2004.
Vážný stav AHN po třetí probděné noci před odchodem do místní městské nemocnice, těsně po nafilmování rozloučení. Foto Otto Horský, 2004,
Dr. Tomás Arrayrán Carpio z nemocnice Salcedo mě poskytl kvalitní lékařskou péči a umožnil mi tak dokončit výzkum jezera. Foto Otto Horský, 2004.
Pravděpodobně by se tato těžká situace vyřešila, kdybych se okamžitě vypravil do nižších poloh. Vzhledem k předem stanoveným odborným úkolům, které jsem chtěl za každou cenu splnit, jsem to ale udělat nemohl. Na radu jedné starší indiánky, která trpěla podobnými problémy, i když poházela z Puna, jsem odpoledne navštívil soukromou specializovanou nemocnici na okraji města, SALCEDO. I když se ani nezeptali, odkud pocházím a zda mám na zaplacení, byla mi okamžitě poskytnuta první pomoc kyslíkovou terapií a medikamentózní léčbou. Za dva dny mne uvedli do stavu, který mi dovoloval pokračovat v práci. Po celou dobu pobytu u jezera jsem již zůstal pod lékařskou kontrolou kardiologa Tomáse Arrayrána Carpio. Nedá se říci, že můj pracovní pobyt byl již bezproblémový. Většinou po dvou až třech klidových dnech se problémy vracely a prožil jsem znovu několik zcela bezesných nocí, které vždy byly opravdovým utrpením.
Jedinou radost mi dělal pohled z hotelového okna při ranním rozbřezku nad městem Puno. Foto Otto Horský, 2004..
Kečujští indiáni mi doporučili omezit solení a pít čaj z listů koky a její žvýkání. Obojí jsem vyzkoušel. Tento postup se v indiánské populaci běžně užívá a má určité farmakologické zdůvodnění: koka je přirozené analgetikum Zpomaluje srdeční činnost, navozuje příjemný tělesný a duševní stav, upravuje dušnost a stav dýchání a odstraňuje subjektivní pocit únavy. Z vlastní zkušenosti doporučuji jíst jídlo v menších dávkách raději vícekrát za den. Přejedení večer zejména obtížně stravitelnými potravinami je opravdovou katastrofou a zdravotním rizikem. Aby člověk zvládl drsné vysokohorské klima, měl by dodržovat následující zásady: pít ještě předtím, než máte žízeň, jíst dříve, než máte hlad, obléci se dobře proti chladu dříve, než vám bude zima a odpočívat dříve, než se dostaví únava. Zima a přílišná námaha výrazně zhoršují a znásobují účinky horské nemoci.
Po měsíčním pobytu a splnění zadaných odborných úkolů ve výškách mezi 3800 až 4500 metrů jsem se letecky vrátil do Limy a veškeré příznaky horské nemoci rychle ustaly.
Zdroj a použitá literatura:
TZB-info / Tabulky a výpočty / Složení atmosferického vzduchu
Hašek, Pavel: (1980): Tabulky pro tepelnou techniku, Ostrava, 1980.
https://www.msdmanuals.com/es/hogar/traumatismos-y-envenenamientos/mal-de-altura/mal-de-altura
