Kuba 1984-1988: Komise pro prověřování pomocnic v domácnosti experta

Život v mnohačetné dlouhodobé mužské zahraniční expedici, zejména na jiném kontinentu, má celou řadu aspektů, které je třeba respektovat. Mezi ně zejména patří zcela jiné životní, sociální a stravovací návyky, odlišné klimatické podmínky, dlouhodobé odloučení od domova a v některých případech i od rodiny. Uvedené aspekty značně ovlivňují život a zdraví každého člověka. Pro úspěšné zvládnutí práce v zahraničí musí být proto expert dobře připraven před odjezdem nejen odborně, jazykově, fyzicky a psychicky, ale potřebuje, aby mu byly připraveny na místě působení expedice co nejlepší životní podmínky. S tím úzce souvisí i aspekty vzájemné snášenlivosti a spolehlivosti mezi členy kolektivu, což je základním předpokladem úspěšné týmové spolupráce. Navíc ještě k tomu v odloučení od města, v horách pohoří Escambraye, kde lišky dávají dobrou noc.

Jako českou stranou jmenovaný a kubánskou odsouhlasený vedoucí expedice průzkumných prací pro projekt přečerpávací vodní elektrárny v pohoří Escambraye jsem si toho všeho byl dobře vědom. Proto jsem před příjezdem expertů provedl přímo na místě našeho budoucího působení kontrolu připravenosti pracovního tábora, jeho vybavenosti, stravování, dopravy a zajištění pravidelného spojení s krajským městem Sancti Spiritus. Navštívil jsem vedoucí představitele města, abych je informoval o plánované expedici a o jejich pobytu v  tomto městě. Rovněž jsem navštívil místní nemocnici a informoval jejího ředitele, který mi přislíbil nezbytnou lékařskou pomoc.

Každý cizinec a zejména expert poskytující poradenskou činnost, byl na Kubě v době našeho působení středem pozornosti a Kubánci považovali přímo za svoji povinnost se o něj po všech stránkách postarat. A pokud byl expert bez rodiny, jejich starostlivost byla o to větší, podobající se starostlivosti až mateřské. Toto byla moje zkušenost z již několikaletého předchozího působení na Kubě. Pro expedici to znamenalo již dopředu určitou výhodu.

Jak zvládnout a uchránit před všudypřítomnými nebezpečenstvími číhajícími na každém kroku více než dvacetičlenný kolektiv mladých, většinou svobodných expertů? Každý z nich měl na celou dobu prací jasně stanovený odborně náročný úkol a byl jen těžko někým druhým zastupitelný. Nemohl jsem si dovolit, že po večerech na stavbě a zejména o víkendech v přidělených bytech ve městě bude docházet k nevázaným veselkám, které by narušovaly chod prací. Problém byl ovšem v tom, že jak kubánskou stranou, tak českou, byl zakázán více než přátelský styk s Kubánkami.

Po dlouhých úvahách jsem všem doporučil, aby si našli „pomocnice v domácnosti“ a učitelky španělštiny. Některým akceschopným jsem to ani nemusel doporučovat, již pomocnice měli. Já sám jsem učitelku nepotřeboval, protože jsem již uměl španělsky lépe než většina Kubánců a o sobotách a nedělích jsem potřeboval klid na vyřizování ekonomických a jiných záležitostí, neboť zodpovědnost jsem neměl jen za zajištění a provedení kvalitních odborných prací, ale také za celkový bezchybný chod expedice. Kromě toho jsem musel udržovat dobré až přátelské vztahy s představiteli města a různými organizacemi, které měly nějakou přímou souvislost se stavbou přečerpávací vodní elektrárny.

Byl jsem si vědom, že moje doporučení pomocnic v domácnosti, nebo učitelek španělštiny, může být chápáno jako přestupek, ale s ohledem na skutečnost, že jsem měl plnou zodpovědnost za největší stavbu století, jak bylo uváděno některými politiky či v tisku, a dokonce i samotným Fidelem Castrem, cítil jsem se z tohoto ohledu nenahraditelným a měl jsem argumentaci, proč tak činím. Velmi brzy se ukázalo, že to bylo správné rozhodnutí.

Zatímco jiné expedice na Kubě někdy utápěly svůj žal po večerech v řece alkoholu a v otevřených půtkách mezi sebou, a dokonce i s Kubánci, u nás panovala pohoda, úspěchy v práci, možno říci, pracovní a společenská idyla. Na stavbě v horách jsme pracovali vždy od pondělí do pátku do večera, kdy se všichni vraceli do přidělených bytů ve velké samostatné tříposchoďové budově v provinčním městě Sancti Spiritus. Podařilo se mi získat pro každého experta samostatný byt, jen v ojedinělých případech bydleli po dvou. Byty byly sice prosté, panelové, ale prostorné, jednopokojové, nebo dvoupokojové, navíc s dobře vybavenou kuchyní a vstupní halou, která byla využívána jako obývací pokoj. Nebyl tedy žádný problém, aby se tam vešly i „pomocnice v domácnosti“. Na tomto místě je však třeba dodat, že někteří muži z expedice byli ženatí a měli s sebou své manželky a děti. Pro ty se mi podařilo zajistit byty třípokojové a pomocnice v domácnosti nepotřebovali, ale občas si během dne pozvali učitelku španělštiny.

„Pomocnice v domácnosti“ byla většinou velmi vzorná mladá žena, bílé nebo černé pleti, která z vděku za slušné zacházení a za jídlo uklízela, prala, vařila a smažila, myla expertovi po návratu z celotýdenního působení nohy znavené těžkou prací v horách, svlékala ho a oblékala a nakonec i vysprchovala. Takové jsou Kubánky. Protože někteří Kubánci jsou „mačové“, tedy pokud ženu mají, chovají se nadřazeně a někdy jsou i suroví, jiní jsou zase pro změnu jinak orientovaní, byly rády, že mají alespoň na čas normálního chlapa a dobré zacházení. Znamenalo to také do jisté míry jejich povýšení do jiné kategorie mezi Kubánci, staly se elitou, neboť získávaly od cizinců zahraniční zkušenosti, a pokud s nimi byli spokojeni, brali ji o sobotách na na výlet na pláž v blízkosti Trinidadu, kde Češi měli vyhrazenou část pláže s názvem „Playa checa“, česká pláž. Zde byl absolutní klid a pohoda, Kubánci naše výhradní právo ctili a nikdo nás neobtěžoval svou přítomností. Jen ve křoví byli někteří zalezlí a tajně obdivovali krásné Češky a jejich dcery.

Tento model „pomocnic v domácnosti“ fungoval k mé radosti naprosto bezchybně. Hoši uměli za tři měsíce dobře španělsky, chodili čistě oblečeni, umytí a najezení, odpočatí a relaxovaní. Nescházeli se po skupinách, aby provozovali jako u jiných expedic jinde v horách nevázané veselky. Na stavbu přijížděli plni nového elánu a pracovali od rána až do setmění, většinou až do doby, kdy byl vypnut elektrický agregát, což bylo většinou až v deset večer. Mohl jsem si jako šéf gigantické stavby přát něco lepšího? Nikdo mě neobtěžoval, nikdo nic po mě nepožadoval. Měl jsem vždy dva volné dny, abych se mohl věnovat ekonomickým záležitostem, sepsáním informací o průběhu prací a o dalších potřebách k odeslání do Československa i prostor pro sobotní relaxaci.

Kubánci se brzy o našem dobře fungujícím sociálním systému dozvěděli a byl jsem pozván na jednání do kanceláře městské organizace starající se o zahraniční experty. Byli přítomní i zástupci „Výboru na ochranu revoluce – CDR“, dále zástupci strany, policie a kubánští zástupci naší stavby. Dostal jsem od nich nejvyšší stupeň uznání za dosažené výsledky na stavbě a za neobvykle vysokou pracovní morálku celého kolektivu expertů. Jsou si vědomi, jak mi bylo sděleno, že sloužíme jako příklad i jejich pracovníkům, kteří se museli našemu tempu přizpůsobit a rovněž dosahují mimořádných pracovních výsledků. Jsou si také dobře vědomi, že mladí svobodní experti nemohou několik roků plnit tak zodpovědné úkoly na stavbě v horách a nemít ve volných dnech žádné soukromé zázemí. Proto se usnesli, že vytvoří z přítomných zástupců stran a organizací poradní orgán, který se bude scházet spolu se mnou jednou měsíčně a budeme společně hodnotit kvalitu „pomocnic v domácnosti“ se snahou, aby experti byli v těch nejlepších rukou a měli co nejbezpečnější a nejlepší sociální zázemí. Pochopili, že jsem vytvořil pro ně výborné pracovní a životní podmínky, což jednoznačně prokazovaly naše úspěchy na stavbě, a chtěli mi tedy podat pomocnou ruku. Na toto první ustavující jednání poradního orgánu byli dobře připraveni. O všech pomocnicích v domácnosti již měli perfektní informace. Dokonce mi ihned nabídli, že těm expertům, kteří by snad nebyli se svými pomocnicemi v domácnosti spokojeni, pomohou vybrat lepší a schopnější.

Náš životní model bezchybně fungoval dál a záhy jsme byli nejlepším pracovním kolektivem na Kubě. Předmětem obdivu bylo zejména to, jak rychle se všichni naučili mluvit španělsky, takže se stali od počátku velmi efektivními experty a nepotřebovali tlumočníky. Avšak světem, zejména tím českým, vládne závist, a tak se brzy doneslo do Havany, jak jsme úspěšní, bezkonfliktní, všude je slyšet o nás jen samu chválu. Všem to vrtalo hlavou. Ale o tom až později. Na jednom z dalších jednání poradního orgánu vyrukovali s tím, že sledují moje zodpovědné přístupy k práci a ke kolektivu a jsou si vědomi, jak obrovské úsilí musím vynakládat, abych vše zvládal. Ale mohl bych prý mít o hodně méně starostí, kdybych si i já našel nějakou „pomocnici v domácnosti“. Nabízeli mi jich hned několik. Poděkoval jsem výboru za jeho péči a slíbil, že si pomocnici najdu sám, pokud to uznám za vhodné. Na tomto místě je třeba uvést, že tento pracovní a sociální model byl na Kubě zcela ojedinělý. Jak jsem již uvedl, v době, o které hovořím, měly Kubánky velmi přísný zákaz jakéhokoliv kontaktu s cizinci. Jeho porušení mělo většinou neblahé důsledky.

S poradním orgánem jsem však musel řešit i celou řadu vážných problémů. K jednomu technikovi se s jeho nadšeným souhlasem nastěhovala mulatka s ušlechtilými rysy, štíhlá, ladná, lehce se pohybovala jako gazela. Její negroidní rysy byly častým křížením zcela potlačeny, takže rty měla nádherně krojené a vytvarované, vlasy skoro rovné, i když jí to dalo hodně úsilí, neboť tyto ve stálé snaze se zakřivit rovnala rozpáleným kovovým hřebenem. Ihned vzorně plnila všechny povinnosti, uměla dobře vařit a starala se o běh domácnosti. Kubánská strana to schvalovala a bylo by to nějaký čas i fungovalo, kdyby si najednou nenastěhovala do expertova bytu za jeho každotýdenní nepřítomnosti celou rodinu. Kromě babičky to bylo několik sester a bratrů, jejich manželé či manželky a malé dětičky obojího pohlaví. To se již nelíbilo ani členům poradního orgánu a mulatka s celou rodinou musela zaskočeného technika opustit.

Práce na stavbě pokračovaly zdárným tempem. Nasazení bylo opravdu velmi vysoké. Pracovali jsme od časného rána do pozdního večera. Protože jsem měl přirozenou autoritu, kopírovali naše pracovní tempo i kubánští spolupracovníci. Musím vyvrátit některé mylné informace, že jsou nepružní, pomalí, někdo dokonce tvrdí, že líní. Vrtaři dosahovali pozoruhodných výsledků, stejně jako raziči podzemních štol, bagristé a buldozeristé, mačetéři, topografové, geologové a geofyzici. Ale jak již to bývá, nastaly první sociální potíže. Jeden náš technik měl „pomocnici v domácnosti“, která se nelíbila poradnímu výboru. Jejich názor jsem mu tlumočil, ale on se jim nehodlal řídit. V takovém případě Kubánci vždy znali řešení. Udělali domovní prohlídku v domě u jejích rodičů a obvinili ji, že získala šaty, halenky, boty, bižuterii a parfémy z kontrabandu. Nepomohlo ani písemné prohlášení technika, že u něj pracuje v domácnosti a všechny věci nabyla legálně, neboť jí byly darovány. Když slíbila, že technika opustí, část věcí jí vrátili, zbytek si ponechali za svoji námahu.

Netrvalo dlouho, a o našem modelu bezchybného fungování prací díky dobrému zázemí poskytovanému pomocnicemi v domácnosti se dozvěděli nejen na našem velvyslanectví Havaně, ale i v podniku v Brně, ze kterého pocházela většina expertů. Generální ředitel podniku ohlásil svůj příjezd do Sancti Spiritus, napravit situaci. Když jsem mu vše vysvětlil, pochopil nutnost tohoto řešení, jen mě prosil, abych ho nevystavil situaci, že by se musel setkat s nějakou pomocnicí. Nebude prostě o ničem vědět, nebude nic vidět. Všichni to respektovali. Když skončil svoji misi a spokojeně odjížděl do Havany na setkání s velvyslancem, na všech balkonech stály pomocnice v domácnosti a řediteli s poděkováním mávaly. Ředitel jen s povzdechem pravil: „Otto, co jsi mi to udělal“. Ale opravdu, ani já jsem to netušil. Vše nakonec dopadlo velmi dobře. Můj experimentální model fungování expedice byl uznán za vhodný jak kubánskou, tak českou stranou a vládní úkol do konce roku 1988 zpracovat a odevzdat prováděcí projekt přečerpávací vodní elektrárny byl zdárně splněn.

Článek je jen svědectvím doby, která je neopakovatelná. Vytvoření kubánské komise pro péči a ochranu expertů mi připadalo zprvu jako komické, ale nakonec přispělo ke zdárnému průběhu prací. Jeden z expertů si dokonce pečovatelku vzal po několika měsících práce v horách za manželku. Musím říci, že k velké radosti komise. Po návratu do Československa, po dokončení prací, se jim po dvou letech narodil zdravý a pěkný chlapec.

Následná mezinárodní oponentura prováděcího projektu přečerpávací vodní elektrárny byla mimořádně vysoce hodnocena. Určitě i díky vysokému pracovnímu nasazení asi dvaceti našich odborníků, jimž byly vytvořeny po čtyři roky mimořádně vysoké a dosti neobvyklé podmínky ke spokojenému a zdravému životu, neboť celotýdenní tvrdá práce v horách od časného tána do noci a daleko od civilizace nebyla žádná legrace.

Literatura: Horský, O. (2007): Osm roků na Kubě. Vydavatel: Repronis, Ostrava, 2007. ISBN 978-80-7329-166-2.

Médium. cz : Články:

Akumulátor elektrické energie v džungli. 2024-04-22. UID 58457

Čtyři roky v ráji hroznýška kubánského- 2024-09-08. UID 84901