Kuba zvítězila v roce 1981 v boji proti epidemii dengue

Protože mám osobní zkušenost s touto nemocí a s bojem proti epidemii dengue, která je jinak nazývána horečkou lámající kosti, všímám si poslední dobou mediálních zpráv a informací v televizi a v jiných sdělovacích prostředcích o jejím výskytu v Evropě a o jejím průběhu, který je velmi obtížný a nebezpečný. Projevuje se náhlým nárůstem vysoké teploty provázené silnou bolestí hlavy, slabostí, bolestmi svalů a kloubů, nevolností a zvracením. Průběh samotné nemoci obvykle nepřesahuje deset dní, rekonvalescence ale může trvat až několik týdnů i měsíců. Výskyt dengue byl již zaznamenán ve 13 evropských státech, zejména v oblasti jižní Evropy. Objevil se ale již i ve Francii nebo v Německu, píše web Travel Tomorrow. Dokonce jsem někde zaznamenal, že se snad objevil i výskyt v Rakousku a na Slovensku.

V době, kdy jsem pracoval na Ministerstvu stavebnictví Kuby v Havaně jako hlavní poradce pro inženýrskou geologii a geotechniku, vypukla v červnu roku 1981 epidemie dengue. Vláda nařídila zřízení brigád zdravotníků, kteří prohledali dům od domu a byt po bytu, aby speciálními postřiky zlikvidovali možná ložiska výskytu komárů. Nevyhnuli se ani bytům zahraničních expertů v hotelovém komplexu Sierra Maestra, kde jsem byl v apartmánu se svou rodinou ubytován.

Jed­nou po příchodu z práce jsem se cítil velmi vyčerpán a unaven. Z ničeho nic mne začalo bolet celé tělo a měl jsem horečný pocit. Tento stav vznikl ihned, naprosto znenadání. Byl večer a teploměr v bytě jako obvykle nechtěl poklesnout pod 31 °C při vy­soké vlhkosti vzduchu. Proto jsem rychle vzniklou únavu přičítal úmor­nému vedru. Když jsem však ráno vstal z postele, cítil jsem se tak slabý, že jsem sotva stál na nohou. Měl jsem teplotu 39,5 °C. Kolegové mi sdělili, že podle všeho mám „dengue“, které oni již prodělali, a že za několik dnů budu v pořádku. Naordinovali mi aspirin, citrón a hodně tekutin. Opravdu, již dru­hého dne teploty poklesly a třetího dne jsem se cítil více méně dobře. To ovšem byl projev dengue v té nejjednodušší formě, jinak je doprováze­no vysokými teplotami, při některých typech se nemocný dokonce osype vyrážkami. Ta­kovou formu onemocnění již nelze pocho­pitelně nechat laickému léčení. Je tře­ba rychle vyhledat lékaře.

Nicméně pojem „dengue“ pro mne v té době i nadále zů­stal záhadou, a proto jsem za­čal hledat všechny dostupné informa­ce o něm. Zjistil jsem, že dengue je jedním z virů žluté zimnice. Žlutá zimnice je horeč­natá nakažlivá nemoc, která se vy­skytovala převážně v oblasti Antil a Mexického zálivu, ale i ve střední a jižní Americe, západní Africe a dokon­ce i v oblasti Mississippi, kde vznikla v roce 1878 epidemie, která stála živo­ty 13.000 osob. Ještě více než před 100 lety by­la tato choroba metlou lidstva v uve­dených oblastech. Tehdejší lékařská věda věděla, že žlutá zimnice je způ­sobena patogenním virem, ale zůstávalo nejasné, proč se přenáší vel­mi rychle na velké vzdálenosti.

V osmdesátých letech devatenáctého sto­letí začal studovat příčiny onemocně­ní žluté zimnice kubánský vědec Car­los J. Finlay, narozený 3. prosince 1833 ve středo-kubánské provincii Cama­güey. Jeho otec byl Skot a matka Francouzka. Z jeho bádání v letech 1879-1880 vyšlo najevo, že patogenní virus se dostává do těla krví. Dr. Finlay byl všestranně vzdělán a studoval odborné články z nejrůzněj­ších oborů. V jedné odborné zprávě zjistil, že parazitní houbu, která se vyskytuje v obilí, přenáší jiná rostlina. Z toho usoudil, že i žlutou zimnici u lidí mů­že přenášet nějaký přenašeč, který může „naočkovat“ do krve zdravých osob patogenní zárodek z krve nemocných osob. Dalším pozorováním zjistil, že v tropických oblastech přenáší patogenní viry nebez­pečný virus komár „Aedes Aegypti“. Tento poznatek uvedl poprvé na světě v roce 1881. Komár „Aedes Aegypti“ se dá rozeznat od běžných komárů tím, že je ne­patrně větší než ostatní komáři, a že má na nožičkách šedé a bílé pruhy. Vi­rus přenáší pouze samička, která po­třebuje pro vajíčka sladkou krev. Va­jíčka klade na vlhká stinná místa, nejčastěji přímo do vody. Jestliže vo­da, v níž jsou larvy komára v určitém stadiu vývoje, vyschne a larvy po ur­čité době - třeba po půl roce - při­jdou do styku s vodou, komár se vy­líhne. Tím je Aedes Aegypti ještě ne­bezpečnější.

Dr. Finlay navrhl v roce 1898, aby se zničily larvy komára ve všech nádr­žích s vodou pomocí chemických lá­tek. Do roku 1900 naočkoval pokusně asi 100 osob nakaženou krví a ve vět­šině případů byla teorie přenosu po­tvrzena. Přes tyto úspěšné pokusy nenašel mnoho přívrženců své teorie. Říkali mu do­konce lékař komárů. V roce 1900 při­jela do Havany vojenská lékařská ko­mise z USA (v té době byla Kuba vo­jensky obsazena USA po Španělsko-­Americké válce). Komisi vedl Walter Reed. Jejím úkolem bylo vyšetřit příči­ny žluté zimnice. Zaměřila se spíše na určení patogenních mikroorganismů než na zjištění zvláštnosti přenosu vi­ru. Teprve po velmi důrazném nalé­hání dr. Finlaye komise prostudovala závěry jeho prací. Je zvláštní náhoda, že jediný člen komise, který podporo­val Finleyovu teorii, mladý lékař dr. Jesse Lazear, zemřel při průkazných pokusech, které se prováděly právě na zá­kladě jeho vlastní iniciativy.

V severoamerické vojenské misi (na Kubě a v ostatních karibských zemích, stejně jako v celé jižní a střední Ame­rice se označení „severoamerický“ po­užívá pro vše, co má vztah ke Spoje­ným státům) byl i vojenský velitel Kuby dr. Leonard Wood, který později pochopil význam Finleyovy teorie a použil i jeho doporučení k likvidaci larev komára Aedes Aegypti. Nařídil velmi nákladnou akci, při níž byly všechny bahnité louže a žumpy polé­vány ropou. Nově vyškolení pracovní­ci navštěvovali domácnosti, radili, jak zabránit líhni nebezpečného komára a prováděli postřiky. Tato služba proti škodlivému hmyzu, mezi který patří i šváb americký (na Kubě cucaracha), byla a je bezplatná a trvá dosud.

Teprve po letech se dostalo dr. Fin­layovi zadostiučinění od severo­amerického lékaře dr.Williama Gorgese, který mu v dopise přiznal uznání za objev přenašeče viru žluté zimnice. Současně mu sdělil, že bez jeho poznatků a asistence by vojen­ská komise nesplnila své poslání. Dr. Finlay také vysvětlil, proč ku­bánští domorodci trpěli žlutou zimni­cí méně než cizinci, kteří strávili na Kubě krátkou dobu. Podle jeho názo­ru je to proto, že komáři působili pro osoby trvale žijící na Kubě jako „očko­vatelé“ a tím v nich vyvolali určitou imunitu. Tento závěr byl velmi vý­znamným prvkem pro léčení tropic­kých chorob. Teorie přenašeče byla použita při boji proti dalším tropic­kým chorobám, jako například malá­rie. Proto se dostalo dr. Finlayovi celé řady mezinárodních uznání: byl řád­ným členem Francouzské lékařské akademie, Francouzská lékařská aka­demie mu udělila Breantovu cenu, Li­verpoolská univerzita mu udělila me­daile Mary Kingslayové, francouzská vláda mu udělila Řád čestné legie. Den jeho narození - 3. prosinec, ­byl v roce 1933 navržen Panameric­kým lékařským kongresem jako Den amerického lékařství.

Po revoluci byly epidemie žluté zimnice na Kubě v důsledku velmi dů­kladných hygienických a zdravotních opatření prakticky odstraněny.

Přišel však květen roku 1981. Koncem měsíce byla zaregistrována první one­mocnění dengue v havanském ob­vodě Rancho Boyeros, do nějž patří rovněž letiště José Martí. Příči­nou opětného výskytu onemocnění byl virus „dengue“. Vzhledem k možnostem přenosu nemoci komá­rem Aedes Aegypti se začala epidemie lavinovitě šířit v obvodech sousedících s Rancho Boyeros a odtud do obou havanských provincií (Havana-město a Havana). Dne 16. června 1981 se onemocnění již vyskytovalo ve všech ku­bánských provinciích. Největší počet nemocných byl zaznamenán v týdnu od 30. června do 6. července, kdy prů­měrně denně onemocnělo 9829 osob, dne 6. července dokonce 11.721 osob. Na­stal velmi těžký a velmi nákladný boj s epidemií, během něhož bylo třeba se vyrovnat se dvěma problémy: s lé­čením nemocných a se zamezením ší­ření nákazy, jinak řečeno - s likvidací přenašeče choroby. Žádný z obou zá­kladních úkolů nebyl snadný. U ne­mocných se objevovala velmi nebez­pečná krvácení a dostávali šoky, což byl zcela neobvyklý projev této cho­roby. Přibližně třetina nemocných mu­sela projít nemocničním léčením. Ne­stačila lůžka, a proto se budovaly pro­vizorní nemocnice, zejména ve ško­lách. Bylo třeba zajistit léky a mnoho dalších zdravotnických potřeb, mnohé z nich ze zahraničí. Při ústřední osla­vě výročí útoku na kasárna Moncada 26. července prohlásil Fidel Castro v Las Tunas:

„Všechny prostředky pro léčení nemoci byly zakoupeny. Všude jsou k dispozici séra, krev, umělá vý­živa.“

Program likvidace epidemie se stal předmětem zájmu nejen pracov­níků zdravotnictví, nýbrž i složek ci­vilní obrany, orgánů Poder Popular (národních výborů), CDR (Výborů na ochranu revoluce) a jeho plnění bylo sledováno nejvyššími představiteli stá­tu. Sám Fidel Castro navštívil celou řadu nemocnic, zvláště dětské nemoc­nice v Havaně, Granmě a v Santiago de Cuba. ­Nemenší úsilí bylo věnováno likvi­daci přenašeče. Všechny masové sdě­lovací prostředky neustále upozorňo­valy na místa, kde se komár může vy­skytovat. Bylo vybráno a vyškoleno 73.000 osob, které navštěvovaly do­mácnosti a radily, jaká opatření je třeba učinit, aby se zamezilo líhni ko­márů, speciálními postřiky vystříkáva­ly byty, z letadel se postřikovala ně­kolikrát denně města. Na základě bo­je proti líhni komárů zmizely z domác­ností i vázy s květinami, nádrže s vo­dou byly uzavírány. Pracovníci z mi­nisterstva zdravotnictví navštěvovali do­mácnosti několikrát. Po poradách o preventivních opatřeních nastaly každodenní kon­troly. Jestliže nebyla dodržována pře­depsaná nařízení, ukládaly se vysoké pokuty. Kontrolám se nevyhnul ani náš ha­vanský byt. I naše vázy bez vody osiřely, mu­seli jsme zrušit i hydroponní pěstová­ní tropických rostlin. Preventivní opat­ření provádělo ještě dlouho po ukončení epidemie 6.500 pracovníků.

Epidemie byla úspěšně zlikvidována. Trvala od 9. června do 10. října. Její bilance byla nepředstavitelná. Onemoc­nělo 344.203 osob, z nichž 116.143 se muselo podrobit nemocničnímu léčení. Vážný stav nemoci byl označen u 9203 nemocných, velmi vážný stav u 1109 osob. Celkem 158 osob zemřelo, z nichž 101 bylo mladších 15 let. V průběhu likvi­dace epidemie navštívil Kubu dr. R. J. Tona, regionální poradce pro lékař­skou entomologii z Panamerické zdra­votnické organizace, který prohlásil:

„Je to pravděpodobně poprvé v histo­rii, kdy se provedl tak intenzívní boj proti přenašeči epidemie. Kuba má velkou prestiž ve svých zdravotnic­kých úspěších. Optimismus, odvaha, dobrá organizace, to vše jsou velmi důležité předpoklady pro úspěšný boj proti „Aedes Aegypti“. Celou kampaň je možno označit za velmi úspěšnou.“

Zprávy o výskytu dengue na Kubě a o boji proti této nemoci byly velmi obsáhle komentovány ve zprávách ČTK a v rozhlasových relacích československého rozhlasového zpravodaje v Jižní Americe, dr. Jána Kraváríka. Pojem „dengue“ byl tedy v této době v Československu známý a všichni se nás během naší dovolené na tuto formu malárie podrobně vyptávali. Rádi jsme informace předávali. Tím chci říci na závěr, že uvedení tohoto příkladu boje proti epidemii dengue může být příkladem v případě, že by se k nám virus rozšířil ze zemí, kde se již vyskytuje. A je to velmi blízko, dokonce již i v Rakousku a dle informace deník.cz snad již i v Česku. Díky bohu, zatím se nedá hovořit o epidemii. Tedy zatím! Ale je třeba na ni být připraven.

Poznámka: Oficiální informace o počtu onemocnělých a zemřelých byly běžně uváděny v kubánském tisku roku 1981. Stejně tak byl uveřejněn i obrázek komára, uvedený jako úvodní, který byl mnou naskenován.

Dodatečná poznámka 18.08.2024: Již se šíří komár i na Slovensku a v Česku, měla by se tomu věnovat zvýšená pozornost!!!

Komár je dokonalý živočich. Co jste o něm nevěděli: Zvíře, které vidíte v příloze na fotce, je komár. Vypadá jednoduše a přesto je postaven jako dokonalý stroj. Pod elektronovým mikroskopem a dalšími moderními přístroji vypadá komár následovně: Na jeho malé hlavičce je přesně 100 očí. V jeho ústech, které nejsou skoro vidět ani pod mikroskopem, je 48 zubů. V hrudi (jedno do středu a dvě na křídlech) jsou 3 srdíčka a v každém srdci 2 předsíně a 2 komory. Tento malý tvor má termální receptor, aby našel živé bytosti s horkem. Tepelná citlivost tohoto zařízení je jedna tisícina stupně Celsia. Velmi dokonalý analyzátor krve, a také anestetický přístroj, který snadno absorbuje krev, aby jeho oběť nereagovala na sosák. Na sosáku je šest malých čepelí; se čtyřmi z nich dělá čtvercový řez a s ostatními dvěma vytvoří trubičku, která absorbuje krev. Na nohou má také drápky a háčky, aby se mohl držet svého zdroje potravy.

Id zprávy:

&!AAAAAAAAAAAYAAAAAAAAAJvNPkebXEhLpPZvxhVuBQnCgAAAEAAAACOuFfeg4ExIl7ADFNRwfH4BAAAAAA