Článek
V Peru jsou léčitelé rozděleni v zásadě do tří skupin: „El Paco“, který žije a působí v Kordillerách a spolupracuje s duchy velehor, „Kuracas“ působící v pralesní oblasti „Selva“ a léčitelé pracující v pobřežní oblasti „Costa“. V zásadě však používají při léčení stejné či podobné pracovní postupy a využívají stejné byliny či rostliny.
Opravdový šaman žije plně v souladu s přírodou, podřizuje se dietě a sexuálnímu odříkání, dodržuje stravovací a životní návyky tak, aby byl příkladem druhým. Jen tak může udržet své fyzické a psychické síly v rovnováze a jen tak jimi může působit na druhé. Jinými slovy, musí být zdravý a být v duševní rovnováze a tím být osvobozen od všech negativních vlivů. Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by navazovat kontakt s positivními přírodními silami a tyto pak přenášet na fyzicky či psychicky nemocné. Nedokázal by vniknout do těla nemocného a vypudit z něj zlé síly. Šaman by tedy ve své podstatě měl být „čaroděj“ konající dobro. Není tomu ovšem tak vždy. Je známo hodně případů, kdy se šaman z nějakých důvodů dal na scestí a využívá černé magie ke konání zla.
Šamanismus má i některé rysy společné s klasickou medicínou. Pokud opomeneme, že využívá přírodních sil a z našeho pohledu v medicíně netradičních až mystických postupů ke vniknutí do mysli a těla pacienta k odhalení jeho diagnózy, pak následně stanoví vhodné byliny či rostliny, které použije pro léčení pacienta. A zde již šamanismus má hodně společného s medicínou. Léčitel pak stanoví i dávkování pro ten který druh nemoci a pacient je používá formou sirupů, lektvarů, čaje či pryskyřice. Prales je pro šamana farmaceutickou továrnou. Je známo několik tisíc rostlin či bylin s léčebnými účinky. Ne všechny jich zná současná věda, neboť jejich léčebné účinky na ten který druh nemoci indiánští léčitelé střeží jako vzácné tajemství.
Nemusí to však být vždy rostlina či bylina. Může se jednat i o nějakého živočicha či zvíře, čímž buď přímo, nebo nepřímo, vstupují do člověka. Někdy šaman používá psychosomatickou metodu – místo pacienta použije byliny či rostliny sám a přenáší je potom na nemocného buď vyfukováním či vykuřováním, nebo pliváním. Ještě drastičtějším postupem je tak zvané vysávání, kdy šaman vlastními ústy vysává z těla pacienta zlé síly z ohrožených či napadených míst. Součástí obřadu jsou i studené vodní lázně, masáže a práce s celým tělem velmi podobné dnešním terapeutickým praktikám.
Obřady šamanů jsou doprovázeny i různým zaříkáváním a vyluzováním velmi působivých zvuků až melodií. Ti, kdož podstoupili tuto očistu duše a těla tvrdí, že nikdy v životě neslyšeli něco podobného a necítili se tak vyrovnaní a uklidnění. Sami šamani tvrdí, že se napojují na samu přírodu. Využívají její blahodárné relaxační účinky a tyto přenášejí na pacienta. Nesnaží se však napojit na velké přírodní síly, neboť tyto by se jim mohly vymknout z rukou a ublížit jemu i pacientu. Při léčebných postupech nikdy neužívají šablonovité postupy. Každého pacienta považují za zvláštní a jedinečný případ, do něhož je třeba na základě vizí a absolutní koncentrace sil vstoupit s cílem pochopit jeho psychický a zdravotní stav. Když se jim to podaří, působí na něj positivními silami s cílem navrácení harmonie mezi tělem a duší. Tvrdí, že disharmonie tohoto vztahu je příčinou většiny nemocí.
Šamani pro svoje schopnosti nemají žádné vědecké vysvětlení, ale jejich práce se jim daří. Pro domorodce jsou většinou dodnes jedinou instancí, neboť ne všude je lékařská péče, a i kdyby byla, ne vždy jsou peníze. Domorodci však mají stejně větší důvěru v šamana. Věhlas některých peruánských léčitelů přesahuje dokonce daleko za hranice země. Dnes jsou pořádány z Francie a jiných zemí několikaměsíční pobyty narkomanů u peruánských léčitelů a bylo v tomto směru dosaženo pozoruhodných výsledků. Přijíždějí však i pacienti s vážnými nemocemi v naději na vyléčení, když již zcela ztratili naději a víru v možnosti moderní medicíny. Pokud se jedná pouze o stress či únavu z náročného života v civilizaci, doporučují šamani následující postup: „Vyvarujte se toho, aby vaše mysl a emoce či instinkty běžely rychleji, než je schopna unášet vaše tělesná stránka. Přibrzděte a zapomeňte, že jste nedosáhli v životě všechno, co jste očekávali, že se zcela nenaplnily vaše představy a přání. Ty vaše starosti a strach z nemocí, kterými ještě ani netrpíte, z možného neúspěchu v konání, ze ztráty něčeho nebo někoho, či strach ze stárnutí, ruinují vaše tělo způsobem, který není zapotřebí. Věřte, že stále máte otevřené dvéře a cestu a neuzrála ještě doba k vašemu předčasnému odchodu z tohoto světa.“
Šamanismus díky svému nezpolitizovanému duchovnímu rozměru dnes opět prožívá renesanci. Je to jev celosvětový a svým způsobem se dá považovat za náboženství, neboť vychází ze staletých, ba tisíciletých duchovních zkušeností. Před příchodem Španělů do Peru vykonávali tuto činnost kněží. Dnešní šaman však není ani kněz, ani byrokrat. Jsou to obyčejní lidé, kteří se naučili vnímat svět kolem sebe. Umí navázat duchovní kontakt se vším živým i neživým a svých schopností dovedně využívají k vyvolání změněných stavů vědomí jak u sebe, tak zprostředkovaně u pacienta. Šamanská cesta k poznání je složitá a mnohdy i bolestivá. K dosáhnutí transformovaného stavu vědomí je zapotřebí nejen teoretických znalostí a dlouholetých praktických zkušeností. Nejedná se pouze o atraktivní obřady. Cesta k dosažení cíle je poznamenána půstem, odříkáním, regulací teploty těla, senzorickou deprivací, která vede k útlumu vnějších podnětů a používáním psychotropních látek měnících mysl a způsobujících často i silně zvracení. Dá se říci, že nejen pacient, ale i léčitel musí podstoupit muka těla i duše. Teprve když léčitel dosáhne schopnosti samoregulace stavů vědomí, může se ztotožnit se svým pacientem a navodit u něj podobný stav těla a duše, potřebný ke stanovení diagnózy. Slouží jako most mezi běžnou realitou a transpersonálními sférami a transformuje blahodárné síly přírody v prostoru a čase ve prospěch pacienta. Dosažené výsledky jsou při nejmenším velmi pozoruhodné a umění a disciplina šamana jsou hodny obdivu. Není proto divu, že nejen dnes, ale již po celá staletí se šamani těší obrovské úctě. I když praktiky šamanů jsou pro nás jen těžko pochopitelné, mají své opodstatnění i v dnešním moderním světě. Šamanismus dnešních dnů stále více získává nádech oficielní alternativní medicíny, kdy pacient jde k lékaři, aby vyřešil jeho zdravotní problém. Kýženého cíle však může dosáhnout jen ten, kdo dopředu nepochybuje o možnostech těchto pro nás těžko pochopitelných pracovních postupů. Člověk zbavený předsudků, schopný sledovat a přijímat šamanovu cestu.
Závěr
Praktiky šamanů byly v minulosti běžnou součástí života ve všech lidských společenstvích. I když šamanismus dnes prožívá renesanci, je pouze otázkou času, kdy zcela přejde do rámce alternativní medicíny jako takové a ztratí nádech mysticismu. Tendence k tomuto stavu je jednoznačná. Dokonce již existují v Peru a v některých dalších zemích Latinské Ameriky školící střediska využívající zkušeností a praxe šamanských léčitelů. Dosáhnout určitého stupně poznání může každý, neboť přechod do změněných stavů vědomí a cesta do jiných realit jsou universální a transkulturální. Schopnost vytržení z reality nebo extáze je člověku vrozená, stejně jako spánek.
Nedá se však předpokládat, že absolventi těchto kursů se stanou opravdovými šamany. Jimi obvykle stávají jen mimořádně disponovaní jedinci, jejichž vrozené vlohy jsou dále rozvíjeny náročným cvičením. Civilizace postupuje nezadržitelně kupředu a nová generace dává přednost výdobytkům moderní techniky a medicíny před velmi obtížnou cestou šamanismu, plnou discipliny a odříkání. Rovněž postupná devastace pralesů a přechod k monokulturám postupně vede k vymizení vzácných druhů léčivých rostlin, jejichž blahodárné účinky mnohdy ještě ani nebyly plně odhaleny a využity.
Šaman v Cuzku mi slíbil celoživotní ochranu.
