Článek
Hieronymus Bosch (1450 -1516). Nizozemský malíř, pravým jménem Hieronymus von Aeken (jeho jméno je odvozeno od města Hertogenbosch). Pocházel z malířské rodiny – i jeho dědeček a strýcové byli malíři. Hodně z jeho děl je věnováno hříchu a lidskému morálnímu selhání. Bosch maloval démony, pololidské bytosti, aby evokoval strach a zlo ukryté v člověku. Proslavil se zejména triptychy (nejslavnější je jeho Zahrada rajských potěšení). Jako první vytvořil a pracoval se světem snů, fantaskních bytostí, nočních můr a strachů, kterým reagoval na tehdejší středověké náboženské představy (o hříchu, přirozeně hříšném lidstvu, peklu a věčném zatracení).
Fůra sena nebo Vůz sena je prvním z velkých triptychů, namalovaných v letech 1500–1502, který otvírá nejcharakterističtější období jeho tvorby. Tématem triptychu se stala nicota života – fůra sena v pojetí středověkého vlámského přísloví „Svět je kopec sena, každý si z něj bere, co chce.“ Fůra sena je tažena stvůrnými bytostmi do pekla. Shromáždění lidé se snaží urvat část nákladu.
V průvodu nechybí papež ani císař, kteří jediní jedou na koni hned za vozem. Na fůře potom stojí dominantní stvůra představující ďábla, anděl a další méně významné bytosti. Mezi ně velmi chytře skryl nebo zakamufloval svoji hlavu a celkem s nezájmem a opovržením, nedá se říci, že s údivem, pohlíží shora na chamtivou společnost složenou ze všech vrstev, včetně papeže a císaře. Utajil to v obraze zřejmě proto, že nechtěl přijít do konfliktu se svatou inkvizicí. To byl na tu dobu velmi odvážný čin, neboť doba byla temná a každý si musel dávat pozor na to, co říká, co dělá, nebo jinou formou kritizuje.
Přemýšlím o tom, jestli snad jde o nějaké skryté poselství, které dráždí moji fantasii. O to více, že více než třicet roků jsem se každý den díval na tento obraz, visící v mé pracovně. Samozřejmě, jde o velmi dobře provedenou kopii, zakoupenou od potulného malíře v roce 1993 na bleším trhu na Rastru v Madridu v roce 1993. Podle historika Garyho Schwartze tento obraz byl nesčetněkrát kopírován, adaptován a imitován. Dále Schwartze uvádí: „Jsem si naprosto jistý, že Bosch se jen bavil křížením nahodilých fantazií, jelikož se mu líbily jejich tvary a barvy.“ Někomu to může připomínat vaření z vody, ale i tak to chodí. Ale já tam tu hlavu opravdu vidím, kdykoliv se na obraz podívám. Nevařím z vody ani nejsem snílek, který se chce chlubit něčím, co druzí nevidí. Tak nechť znalci umění mi prominou, pokud se v mém postřehu zakamuflované hlavy Bosche na vrcholu kupky sena mýlím. V každém případě, fantastické figury znázorňují lidské emoce a vlastnosti vzbuzují můj údiv nad mírou fantazie tohoto umělce. A nad jeho schopností kamufláže a skrývání toho, co by mohlo církevní kruhy urazit. Schwartze dále uvádí, že Bosch neprahl po tom, aby jeho dílo v budoucnu kdokoli jakkoli „luštil“ anebo dokonce rozluštil. Dost možná byl jen provokatér a v jistém smyslu - mystifikátor.
Někdy začátkem prosince minulého roku jsem se ráno po probuzení díval z postele na předmětný obraz na stěně a ustrnul jsem v údivu. Z vrcholu kupky sena na ústřední části triptychu se na mě zcela zřetelně dívala hlava muže ležícího na pravé líci na seně. Žádné nadpřirozené bytosti jsem neviděl, jakoby zmizely. A dívá se na mě stále. Od tohoto okamžiku, kdykoliv na obraz pohlédnu, bytosti na kupce sena při běžném pohledu nevidím, jen tu tajemstvím obestřenou skrytou hlavu. K jejímu spatření není třeba fantazie, ale změna způsobu pohledu. Místo obdivu anděla a ďábla, sedících na vrcholu kupky sena, je třeba pohledem zabrousit na jasně viditelné oči a široce otevřená ústa a poděkuje vám svým pohledem zřejmě zakamuflovaný sám autor obrazu.
Zapomeňme na chvíli na pohled na čerta s kytarou a na stojícího anděla a další bytosti a věnujme pozornost očím a široce otevřeným ústům ležící hlavy.
Pohled na fůru sena se zakamuflovanou hlavou Hieronymuse Bosche, detail z originálu triptychu Vůz sena.
Jak to vidím já. Kresba hlavy Hieronymuse Bosche autorem článku, 2024
Hlava Hieronymuse Bosche dle představy umělé inteligence. Její uložení na fůru sena zinscenoval autor článku Otto Horský, 2024.
Otisk hlavních rysů hlavy Hieronymuse Bosche na zadní straně vlhkého papíru při skenování originálu obrázku. Autor Otto Horský, 2024.
Poznámka: není mi známo, jestli již někdo toto malé důležité dobře skryté tajemství objevil. Zakamuflovanou hlavu lze nejlépe spatřit, když zaměříte pohled na oko pod hlavou sedící postavy s citerou a na oko pod jeho zadnicí či koleny. Poté stočte pohled na nos a široce otevřená ústa nad špičkami nohou téže sedící postavy. Budete odměněni hlavou s hloubavým a přemýšlivým pohledem snad samého Hieronymuse Bosche.
Literatura:
Gary Schwartze, „Cesta do nebe i do pekla“ Vydavatel: Universum 2016, ISBN: 978-80-242-5228-5
Mojmír Grygar, „Hieronymus Bosch - Zbožný pohan?“ Nakladatel: Sumbalon, 2014, ISBN
978-80-905303-4-8.
www.horsky.estranky.cz (včetně překladu do angličtiny a španělštiny).
