Čagoské korálové útesy: opravdový přírodní ráj

Křišťálově čirá voda, nekonečné korálové bariéry, žraloci, rejnoci a ptačí kolonie – to vše tu existuje v koncentraci, jakou jinde v Indickém oceánu nenajdete. Háček je v tom, že Čagoské souostroví (anglicky Chagos Archipelago) je zároveň jedním z nejméně navštěvovaných míst na Zemi a běžný turista se sem prakticky nedostane.

Souostroví tvoří jižní část tzv. Čagosko-laccadivského hřbetu, podmořského pohoří, jehož sopky vznikaly nad takzvaným réunionským hotspotem. Korálové útvary tu sedí na vrcholcích zatopených vulkánů a na rozdíl od pravidelně uspořádaných atolů Malediv působí čagoské atoly poněkud chaoticky rozeseté. Patří mezi ně i Great Chagos Bank – největší korálový atol na světě, který sám o sobě hostí přibližně polovinu plochy kvalitních korálových útesů celého Indického oceánu. Celé souostroví je dnes součástí britského zámořského území British Indian Ocean Territory (BIOT), jehož osud se ale právě v posledních letech zásadně měnil – k tomu se dostaneme níže.

Tady přichází ta hlavní specialita celého místa: na Čagos nevedou žádné komerční lety ani trajekty. Jediné letiště na atolu Diego Garcia slouží výhradně americko-britské vojenské základně a civilistům je zcela uzavřené. Reálně existují jen dvě cesty:

Soukromá plachetnice s povolením k tranzitu (mooring permit) – ta se vydává pouze lodím, které souostrovím proplouvají na cestě přes oceán, typicky během transoceánských plaveb mezi jihovýchodní Asií a Afrikou. Posádka musí být zcela samozásobitelná, protože na místě není žádné palivo, voda ani servis. Druhou možností je účast na vědecké nebo konzervační expedici (například výzkumy Khaled bin Sultan Living Oceans Foundation nebo organizace REV Ocean), což je ovšem otázka spíše pro mořské biology než pro turisty.

Diskuze na potápěčských fórech (např. britské Yorkshire Divers) to shrnují celkem výstižně – piloti a vojáci sloužící na Diego Garcii sice občas potápění zažili, ale „rekreační“ potápěčské zájezdy tu byly po desetiletí prostě zakázané. Posádky, kterým se podaří tranzitní povolení získat, popisují zážitky jako potápění obklopené žraloky druhu žralok hedvábný (oceanic whitetip), kteří do nich při sestupu strkali, nebo setkání s kanci tak velkými, že se autoři obávali o své kamery.

Velkou neznámou je rok 2025: po desetiletích spor o suverenitu nad ostrovy skončil dohodou, podle níž Spojené království předalo svrchovanost nad celým souostrovím Mauriciu, zatímco si na dalších nejméně 99 let zachovalo provoz vojenské základny na Diego Garcii (za roční nájem). Dohoda zároveň otevírá možnost návratu části vysídlených Čagosanů na ostatní ostrovy a v zahraničních potápěčských médiích (např. X-Ray Mag) se objevily úvahy, že by se v budoucnu mohl Čagos otevřít i šetrnému potápěčskému cestovnímu ruchu. K polovině roku 2026 ale žádné konkrétní turistické programy neexistují – souostroví zůstává prakticky uzavřené.

Na otázku, zda je tam vůbec k dispozici ubytování, zní odpověď jednoduše: ne. Na souostroví nežije žádné civilní obyvatelstvo – původní obyvatelé (Čagosané) byli začátkem 70. let minulého století násilně vystěhováni na Mauricius a Seychely, aby uvolnili místo vojenské základně. Diego Garcia je čistě vojenský objekt bez civilního přístupu. Na ostatních, neobydlených ostrovech nejsou žádné hotely, resorty, restaurace ani obchody – jen pláže, kokosové palmy a ptačí kolonie. Jachty, které sem doplují, kotví ve vlastní výstroji a vše potřebné si vezou s sebou. Právě tato naprostá absence infrastruktury a lidí je důvod, proč se tu podmořský svět dochoval v takřka nedotčeném stavu.

Čísla, která z Čagosu hlásí mořští biologové, jsou mimořádná. Podle Chagos Conservation Trust žije v okolních vodách téměř 800 druhů ryb a zhruba 220 druhů korálů a příbuzných organismů (jiné odhady, vycházející z podrobné fotografické dokumentace, hovoří až o 300 druzích korálů a jejich blízkých příbuzných). Při velké expedici Global Reef Expedition v roce 2015 vědci na dvanácti lokalitách napočítali kolem 320 druhů ryb a naměřili biomasu ryb mezi 1500 a více než 3000 kg na hektar – jedny z nejvyšších hodnot, jaké byly kdy v Indo-Pacifiku zaznamenány, výrazně vyšší než na chráněných i nechráněných útesech kdekoli jinde v regionu.

Voda kolem Čagosu byla podle Chagos Conservation Trust při testech opakovaně vyhodnocena jako nejčistší mořská voda, jaká byla kdy testována. Korálové nemoci jsou tu extrémně vzácné a vědci dosud nezaznamenali žádný invazivní mořský druh – což je v dnešních oceánech naprostá rarita. V roce 2010 byla kolem souostroví vyhlášena bezzásahová mořská chráněná oblast (no-take MPA) o rozloze přibližně 550 000 km², která v té době jediným tahem zdvojnásobila celosvětovou plochu takto chráněných útesů. Útesy se navíc ukázaly jako neobyčejně odolné – po ničivém vlnu vysokých teplot v roce 1998, který zdecimoval korály v celém regionu, se zde korálový pokryv během deseti let plně obnovil (byť novější epizody mořských veder z poslední doby si vybírají svou daň znovu).

Pod vodou tvoří páteř ekosystému rozsáhlé lesy větvících se korálů rodu Acropora a masivní mozkovité korály, kolem nichž se hemží hejna ostroretek, ryb-motýlků, pestrých papouščích ryb a chirurgů. Z větších živočichů se zde vyskytuje šest druhů žraloků – nejčastěji žralok žirafí (tawny nurse shark), ale pozorováni byli i žraloci dlouhoploutví (oceanic whitetip) a vzácně i žraloci obrovští (whale shark). K tomu patří rejnoci manty a orličí rejnoci, velké hejna kranasů a pestrých pruhovaných ryb, obrovští kanci a korálové pstruhy – druhy, které jsou v rybolovem zatížených oblastech Indického oceánu už téměř vzácností. Populace zelených a kareta obrovských (hawksbill) mořských želv se po letech ochrany zjevně zotavují.

Na souostroví je deset ostrovů zařazeno mezi mezinárodně významná ptačí území (Important Bird Areas) – hnízdí zde mimo jiné rybák hnědý (sooty tern), různé druhy bělochů (noddies), terej klínoocasý (wedge-tailed shearwater) nebo terej červenonohý (red-footed booby). Na souši zase žije nezvykle vysoká populace raka kokosového (coconut crab), jednoho z největších suchozemských členovců na světě.

Čagos je domovem pro několik organismů, které se na jiných místech planety nevyskytují. Nejznámější je sasankovec čagoský (Amphiprion chagosensis), takzvaná čagoská „klauní“ rybka, která žije ve společenství s mořskými sasankami na svazích útesů a jinde na světě se přirozeně nenachází. Dalším symbolem souostroví je mozkovitý korál Ctenella chagius – po desetiletí byl považován za striktně endemický druh, dokud nebyl podle Chagos Information Portal vyfotografován i u ostrova St Brandon vzdáleného téměř 2000 km na jihozápad, takže jeho status se dnes mírně diskutuje.

Zajímavé je, že korálová fauna Čagosu má jinak překvapivě málo skutečně endemických druhů – a vědci to interpretují pozitivně: souostroví podle všeho funguje jako genetický „můstek“ a refugium mezi východní a západní částí Indického oceánu, kudy se larvy korálů a ryb šíří mezi vzdálenými útesy. Právě v tom někteří biologové vidí jeden z důvodů, proč je ochrana tohoto místa důležitá daleko za hranicemi samotného souostroví.

Čagoské souostroví je tak trochu paradoxem – jedním z biologicky nejbohatších koutů Indického oceánu se stalo právě díky tomu, že tu po desetiletí nikdo nežil, nerybařil a nestavěl resorty. Dohoda o předání suverenity Mauriciu z roku 2025 otevírá otázku, jak bude souostroví vypadat za deset nebo dvacet let – jestli se tu objeví první malé ekologicky šetrné dive lodge, nebo zda si místo zachová status takřka neporušeného přírodního trezoru, kam se dostanou jen vědci a posádky proplouvajících jachet.

Pro nadšence do potápění a divoké přírody to každopádně zůstává jedním z míst, o kterých se spíš čte v cestovatelských fórech, než aby si je člověk skutečně odškrtl ze svého itineráře.

Zdroje:

https://chagos-trust.org/

https://www.noonsite.com/place/biot-chagos/