Fosilie Babinka prima: vědecký hold hospodyni - matce básníka Jana Nerudy

Francouzský paleontolog Joachim Barrande patří k nejvýznamnějším vědcům působícím v českých zemích 19. století. Jeho dlouholeté působení v Praze formovala nejen rozsáhlá terénní práce v oblasti Barrandienu, ale také zázemí, které mu poskytovala hospodyně Barbora Nerudová, matka spisovatele Jana Nerudy. Jejich lidsky i profesně pozoruhodný vztah se odráží i ve vědecké nomenklatuře, v níž Barrande na její počest pojmenoval fosilii Babinka prima.

Joachim Barrande se narodil roku 1799 ve francouzském Saugues. Do českých zemí se dostal v důsledku politických událostí po roce 1830, kdy jako inženýr a učitel doprovázel exulantské prostředí francouzské královské rodiny. Hrabě z Chambordu, dědic bourbonského trůnu, pobýval se svou družinou i v Praze a Barrande, který jej doprovázel jako odborný poradce, využil zdejší pobyt k prvním systematickým geologickým pozorováním.

V polovině 40. let se Praha stala jeho trvalým působištěm. V období po roce 1848, kdy monarchie konsolidovala svou moc a na trůn se dostal František Josef I., zahájil Barrande soustavný výzkum prvohorních vrstev ve středních Čechách. Tato oblast byla později nazvána Barrandien a stala se jednou z nejvýznamnějších paleontologických lokalit Evropy. Barrande věnoval terénním pracím a sběru zkamenělin více než čtyři desetiletí života. Prostředky na tento výzkum hradil z vlastních úspor a náklad na rozsáhlé publikace jeho opus magnum Système silurien du centre de la Bohême dosáhl na svou dobu výjimečné výše.

Barrande vedl v Praze velmi skromný, až asketický život vědce ponořeného do práce. Jeho domácnost zajišťovala hospodyně Barbora Nerudová, která s ním strávila přes třicet let. Nebyla pouze služebnou; byla každodenní oporou, organizovala domácí chod, pomáhala mu s praktickými povinnostmi a zprostředkovala mu znalost českého prostředí i jazyka. Barrande ji oslovoval „bábinko“ a jejich vztah je v pamětech i biografiích popisován jako hluboce založený na vzájemné úctě.

Součástí této domácnosti byl i její syn, Jan Neruda. Vyrůstal v prostředí, kde se prolínal barrandienský svět zkamenělin s malostranským životem poloviny 19. století. Barrande mladého Nerudu podporoval, zajímal se o jeho vzdělání i literární pokusy a stal se mu jakýmsi ochráncem. Když se Neruda v roce 1863 vydal do Paříže, Barrande mu poskytl vlastní byt, aby mohl studovat francouzské prostředí, umění a literaturu. Tento pobyt měl pro Nerudův intelektuální vývoj zásadní význam a obohatil jeho pozdější tvorbu.

Jedním z nejosobnějších výrazů Barrandeho úcty k Barboře Nerudové bylo pojmenování fosilie Babinka prima. Šlo o prvohorního mlže, jehož jméno je výjimečné tím, že vychází z českého oslovení, což je v zoologické nomenklatuře neobvyklé. Tento akt představuje symbolické propojení osobního života vědce a jeho odborné práce. Jméno hospodyně, která mu po desetiletí vytvářela podmínky pro soustředěný vědecký výkon, se tak trvale zapsalo do dějin paleontologie.

Barrande zanechal českým zemím nejen rozsáhlé vědecké publikační dílo, ale i mimořádně hodnotnou sbírku zkamenělin. Po jeho smrti v roce 1883 připadla sbírka pražskému Muzeu Království českého, dnešnímu Národnímu muzeu. Jednalo se o statisíce vzorků, typový materiál nesčetných popsaných druhů a dokumentaci, která se stala základem moderního studia českých prvohorních usazenin. Barrandien se díky jeho práci stal pojmem světové geologie a jméno Joachima Barranda je dodnes spojeno s výjimečnou přesností, systematičností a šířkou vědeckého záběru.

Na pozadí těchto vědeckých úspěchů se odehrával i tichý příběh podpory české kultury. Jan Neruda, jehož matka tvořila zázemí Barrandeho domácnosti, se stal jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů 19. století. Jeho pozdější úspěchy v poezii, próze i fejetonistice vyrůstají i z prostředí, v němž se pravidelně setkával s evropským intelektuálním rozhledem francouzského učence. Je to pozoruhodná paralela: zatímco Barrande budoval základy české paleontologie, rodila se v jeho okolí i moderní česká literatura.

Propojení těchto tří životů – vědce, hospodyně a jejího syna – ukazuje, jak se osobní a profesní dráhy mohou vzájemně ovlivňovat daleko silněji, než bychom čekali. Barrande zasvětil svůj život vědě a české zemi věnoval sbírku mimořádného významu. Barbora Nerudová mu umožnila tuto práci vykonávat s plným nasazením. A Jan Neruda, který v tomto prostředí vyrůstal, se stal jedním z klíčových hlasů české kultury.

Zdroje:

HORNÝ, Radvan a TUREK, Vojtěch. Joachim Barrande (1799–1883): život, dílo a odkaz světové paleontologii. Praha: Národní muzeum, 1999. ISBN 80-7036-072-0.

MAREK, Jaroslav, ŠARIČ, Radko a KÁCHA, Petr. Joachim Barrande: říkali mu jemnostpán. Praha: Česká geologická služba, 2013. ISBN 978-80-7075-811-3.

KŘÍŽ, Jiří. Joachim Barrande. Praha: Český geologický ústav, 1999.

BARRANDE, Joachim. Système silurien du centre de la Bohême. Paris: Imprimerie Royale, 1852–1881. Vícesvazkové dílo.

HAVLÍČEK, Vladimír. Paleozoikum Barrandienu. Praha: Academia, 1983.

KUDRNÁČ, Jaroslav. Barrandien: geologie a paleontologie středních Čech. Praha: Academia, 1977.

ŠVEC, Miroslav. Jan Neruda – život a dílo. Praha: Melantrich, 1970.

Online zdroje:

www.britannica.com/biography/Joachim-Barrande
www.gli.cas.cz/en/joachim-barrande-–-220-years-his-birth
www.kudyznudy.cz/ceska-nej/osobnost/joachim-barrande-paleontolog-a-autor-nejrozsahlejs
www.mestobustehrad.cz/historie/osobnosti/joachim-barrande
www.berounsko.net/osobnosti/joachim-barrande
www.historyofscience.cz/katalog_en/tisk.php?id=319
 www.historyofscience.cz/katalog/tisk.php?id=492
 www.jgeosci.org/content/JCGS1999_3-4__lardeaux.pdf
www.strangescience.net/barrande.htm