Pomoc týraným medvědům

Doslova každý den lidé v Ukrajině čelí náletům dronů a raket i mimo bojovou zónu. Někde v tomto světě uvízla i řada zvířat. Trpí extrémním stresem a podvýživou a často zůstanou opuštěná a osamocená, jako medvěd jménem Bachmut. Našli ho ukrajinští vojáci v kovové kleci na betonové podlaze na soukromém pozemku ve válkou zmítané Doněcké oblasti. A majitel? Zmizel.

V Národním parku Synevyr na Zakarpatí žije 37 medvědů, kteří si prošli doslova peklem. Dnes jsou v bezpečí, ale do přírody se už nevrátí a park se o ně musí starat do konce jejich životů. Jsou to desítky příběhů krutého týrání, které by se nestaly, nebýt nás lidí.

Navštívili jsme medvědí útulky osobně a vyslechli si příběhy jednotlivých medvíďat, která mezitím dospěla z traumatického dětství v dospělé medvědy, kteří sloužili jako živé atrakce, které měly lákat hosty do restaurací, nebo jako zábava, kdy na ně lidé pouštěli psy, aby se s nimi medvěd doslova rval pro pobavení přihlížejících.

Jeden z medvědů se občas zastaví u plotu a někoho vyhlíží, ale koho? Nás ne. Najednou se postaví na zadní tlapy. Mezi návštěvníky je starší pán s dětmi. Zavolá: „Míšo! Hej, Míšo, tancuj!“ Medvěd reaguje okamžitě a začne se pohupovat na tlapách ze strany na stranu. Pořád dokola, v rytmu, který slyší jen on. Pak mu starší pán s dětmi hodí pár jablek a mrkev. Míša býval tzv. „tančícím“ medvědem. Děti byly šťastné, ostatní návštěvníci také. Nikomu ale nedocházelo, že v medvědovi právě znovu vyvolávají vzpomínku na bolest, které byl vystaven už jako medvídě, aby se právě tohle pohupování naučil.

Nejdříve rozděláte oheň, potom na něj položíte plech, který se rozpálí. Teď začíná výcvik, na plech položíte medvídě a držíte ho, aby nemohlo utéct. Pustíte hudbu a to malé medvídě pomalu učíte, že kdykoli uslyší hudbu, přijde i nezměrná bolest v podobě ohněm rozžhaveného plechu, který ho nutí přešlapovat z jedné tlapky na druhou. Ta bolest se jim vryje tak hluboko do paměti, že kdykoli uslyší hudbu nebo píšťalku, začnou automaticky tancovat. Tancovat? Tak to vidí naše lidské oko. Z pohledu medvěda je to podmíněný reflex na bolest ze sálavého tepla plechu nebo žhnoucích uhlíků.

Co ale zakázané není, je mít je v soukromém vlastnictví za dodržení minimálních standardů, o tzv. welfare zvířat rozhodně nemůžeme mluvit.
Do Synevyru se nejezdí po dálnici. Krmivo pro sedmatřicet medvědů se musí rozvážet po horských a lesních cestách, které jsou velkou část roku rozbahněné nebo zasněžené. K tomu potřebují ošetřovatelé medvědů čtyřkolku. Proto pořádáme tuto sbírku.

Chceme, aby ta traumatizovaná medvíďata, která mezitím dospěla, dožila své životy, když už ne v divočině, tak v podmínkách, které si zaslouží a budou jakousi naší společnou omluvou za jejich zničené životy.
To, co jsme medvědům my lidé vzali, se už vrátit nedá. Nevrátíme jim mámu medvědici ani sourozence, svobodu ani roky strávené v kleci.

Můžeme ale zajistit, aby zbytek života prožili v klidu, nasycení a v péči lidí, kterým na nich záleží.
Čtyřkolka znamená, že krmivo dojede včas, že mohou medvědy bezpečně převážet na přívěsu v těžkém terénu i v zimním období. Že se kontrola výběhu nikdy nevynechá kvůli počasí a že strážci budou v horách hlídat, aby žádné další medvídě neskončilo na rozpáleném plechu.

Odkaz na sbírku: DONIO

Přispějte, prosím, jakoukoli částkou anebo prostě jen sdílejte sbírku dál.
A až někde uvidíte medvěda, který „tančí“, už budete vědět, co to znamená.

Děkujeme za Vaši podporu

Za spolek Planet Witness, z. s.
MUDr. Ing. Petra Fejtová, MBA

1. Čtyřkolka s plně uzavřenou kabinou a plnými dveřmi.

2. Speciální terénní přívěs za čtyřkolku s nosností do 1000 Kg, který umožní převážet náklad i v těžkém terénu mimo zpevněné cesty. Přívěs má dvě tandemové nápravy a speciální terénní kola, které zaručují velmi vysokou průjezdnost lesním terénem.

https://donio.cz/pomoc-tyranym-medvedum