Článek
Aby bylo jasno, nejsem žádný flákač zdravotní prevence pro ženy. Každý rok poklábosíme s gynekoložkou, každé dva roky poctivě navštívím mamograf, nekouřím, sem tam nějaká sklenička vína, k pravidelnému pohybu za každého počasí mne nutí pes připravený kdykoliv vyrazit na toulky do přírody.
Pravda, s kily navíc bojuji tu více, tu méně úspěšně celoživotně, ale pohyb mi nikdy nebyl cizí - aerobik, túry, plavání, to bylo vždycky moje.
S přibývajícími léty se začal objevovat od lékařky dotaz, jak jsem na tom s menstruací. Do loňska jsem hlásila, že je vše v pohodě, letos poprvé jsem musela přiznat, že už to není, co bývalo. Nic neobvyklého, abrahámoviny jsem před časem oslavila, mám jakousi představu, kdy se do oné nepopulární životní fáze dostaly ženy minulých generací našeho rodu, takže co se má stát, ať se stane.
Jenže pak přišlo od gynekoložky, která mne po 20 letech a dvou těhotenstvích zná „jako své boty“, varování. Přechod může nastat nenápadně, ale také se může projevit opravdu masivním krvácením.
Než se nějaký ten měsíc po kontrole s měsícem sešel, došlo na druhou variantu, dle zákona schválnosti právě na letní dovolené. Naštěstí manžel skočil do auta a provedli jsme urychlený přesun do „mojí“ nemocnice, kde už jsem prožila něco radosti i zklamání, ale jejímu osazenstvu důvěřuji.
Už jen vstup na důvěrně známou ambulanci mi přinesl když ne fyzickou, tak alespoň psychickou úlevu. Sice byla neděle a sestřička nebyla úplně nadšená, co dělám kolem poledne na pohotovosti, ale její reakce se změnila o 180 stupňů, když jsem jí přinesla z WC šampusku plnou rudé tekutiny.
Čekání na lékařku, která byla na sále, se sice trochu táhlo, ale pak už to šlo ráz na ráz. Vyšetření, příjem, převlečení do nemocničního, zabandážování nohou jako prevence proti případné embolii, pohovor s anestezioložkou, a pak čekání.
S každým příchodem sestřičky na pokoj jsem si říkala, že už půjdu na sál, ale několikrát jsem byla zklamána. Přednost dostaly dva císařské řezy, což mi nevadilo. Hlavně když to pro maminky i jejich miminka dobře dopadlo.
Jediné, co bylo nepříjemné, byl zákaz pití, i když se teploty šplhaly vysoko přes 30 stupňů. Nakonec jsem to řešila alespoň oplechováním obličeje a zápěstí pod tekoucí vodou.
Až těsně před večerem si mne zřízenec konečně vyzvedl a odvezl výtahem na sál. Má velká poklona lékařce z příjmu i celému týmu, který měl za sebou náročnou směnu a stejně byli všichni milí.
Ještě ověření identity, počítání oveček, a pak dobrou chemickou noc.
Po kyretáži a probuzení jsem se chvíli vzpamatovávala a konečně dostala pár doušků čaje. Noční sestřička se o nás - čtyři ženy různé diagnózy i věku - perfektně starala a dokonce pro mne vyčarovala i ovocný tvaroh, který po celém dní nalačno chutnal jako mana nebeská.
Ráno při vizitě jsem se dozvěděla, že zákrok proběhl v pořádku, vzorek je odeslaný na histologii a za 14 dnů mám přijít na kontrolu.
Postupně jsem se během týdne vracela do běžného prázdninového provozu, když zazvonil telefon a v něm se ozvalo, že už dorazily mé výsledky. Nemám se prý znepokojovat, ale budou mne muset předat do jiné ambulance - onkologické.
Vzhledem k tomu, že jsem byla 2 měsíce po pravidelné kontrole, kdy se nic nenašlo, jsem ještě chvíli doufala v omyl, ale opak byl pravdou.
Momentálně mám za sebou konzultaci a vyšetření u specialisty. Docela mile mne překvapilo, že si mne bezmála 20 let od našeho prvního setkání, kdy jsem na klinice z jiných důvodů trávila skoro 2 měsíce, pamatoval.
Ne, že by se mnou emoce necloumaly, když mi předestřel, co mne - budu-li souhlasit - čeká, ale jsem svým založením spíš pragmatický člověk, takže jsem okamžitě souhlasila a domluvili jsme se na nejbližším možném termínu. Mám za sebou předoperační vyšetření, konzultaci s anesteziologem, děti nachystané na nový školní rok a termín nástupu do nemocnice. Tak mi prosím držte palce! Díky.
