Článek
Vybavena hlídací babičkou jsem neprozřetelně ve firmě slíbila, že už 5 týdnů po návštěvě porodnice budu pomáhat při dalším porodu - pro změnu vánočního katalogu.
Znamenalo to v pravidelných intervalech dítko přebalit, nakrmit, obléct, uložit do kočárku a vyslat rodinnou výpravu na procházku prozářenou podzimní krajinou. Pak rychle uvařit čaj, skočit k počítači, projít podklady a zplodit texty, které budou mít „hlavu a patu“.
Jenže ouha. Tam, kde jsem dřív neměla problém, jsem se při skládání jednotlivých slov pěkně za sebou najednou zasekávala a zdaleka to nešlo tak rychle, jak jsem plánovala.
Mou záchranou bylo, že miminko spalo i po návratu z procházky klidně další 2-3 hodiny, čili jsem přeci jen postupně stihla požadované penzum textů odevzdat, prokrátit na neustále se měnící počty znaků, udělat 3 korektury a vítězně poslat dílo do tiskárny.
Když se totéž mělo opakovat podruhé, hodně jsem se rozmýšlela, jestli mám stejnou akci „hurá ke strojům“ už 3 týdny po porodu absolvovat znovu. Nakonec jsem se nechala ukecat. Tentokrát to bylo navíc „okořeněno“ neštovicemi starší ratolesti, ale konec dobrý - všechno dobré.
Vypadá to, že mozek si postupně zvykal na zátěž a pomalu se zase vrátit „do normálu“. Chápu, že ne každý má tak luxusní podmínky, aby mohl začít pracovat - byť jen na pár hodin denně - chvíli po tom, kdy k němu „doletí čáp“.
Kontaktem s dalšími stejně „postiženými“ rodičkami jsem zjistila, že je to celkem běžný jev, kdy hlava dočasně po narození dětí „zblbne“. Matky prostě začnou přemýšlet trochu jinak, aby se jim podařilo jejich mládě vypiplat z bezbranného uzlíčku k dítku alespoň školního věku. Ale byť mám obě ratolesti část dne z domu, stejně kus mozku pořád funguje v režimu „máma ve střehu“.
V tomhle mají o něco jednodušší život maminky, které pracují v takových oborech, kde není nutná zvýšená míra kreativity a vyjadřovacích schopností. Pro ostatní by se možná časem mohl vymyslet nějaký kompenzační projekt, kterým by si mohly potrénovat mozky tak, aby si po návratu do pracovního procesu nemusely připadat jako kdyby jejich malé šedé mozkové buňky emigrovaly na Havaj a na pláži s rumovým koktejlem si užívaly věčné prázdniny.
Ne že bych chtěla napovídat, ale co kdyby s takovým projektem přišla některá z neurovědkyň, které se právě chystají na mateřskou?
