Článek
Zaprvé, o kočkách toho bylo napsáno a řečeno opravdu hodně, a tak jsou kočky většině lidí jsou známé svou tajemnou povahou a schopností pohybovat se v prostoru bez povšimnutí. Jejich schopnost být neustále v pohybu a nenápadně prozkoumávat okolí by mohla poskytovat ideální krytí pro mimozemského pozorovatele, který by se chtěl skrýt před lidským zrakem. Zjistil jsem, že co kočka sama nezjistí, to jí vykecáme sami.
Za druhé, kočky mají vynikající noční vidění a výborný sluch, což by jim umožňovalo provádět pozorování lidí v noci, když jsou ti nejvíce neopatrní, nebo když se domnívají, že je nikdo nevidí.
Za třetí, způsob, jakým kočky komunikují s námi, je často velmi záhadný a tajemný. Jejich neobvyklé chování a nečekané reakce by mohly být interpretovány jako způsob, jakým nám mimozemšťané sdělují informace o naší lidské společnosti. To, že jsme je ještě nepochopili, je náš problém, ne jejich.
Co se týče jejich večerních odchodů, mohu si představit, že ve skutečnosti neodcházejí na obvyklá místa, ale místo toho se vydávají do tajemných míst, kde mají přístup k mimozemské technologii, která jim umožňuje přenášet informace.
Já už několik let nepochybuji o tom, že jsem sledován touto roztomilou formou (bez ohledu na její velikost) a je mi to opravdu milejší, než aby se nade mnou ve spánku skláněla šedivá bytost s obrovskýma nehybnýma očima, či jen jedním, různým počtem končetin a nejasnými úmysly. Jsem smířen s faktem, že v pravidelných intervalech odchází v tu nejneuvěřitelnější dobu odvysílat své poznatky o pozorovaných objektech a událostech. My pozemšťané v těchto chvílích sice reagujeme tím nejprimitivnějším způsobem, (jak jsme byli naprogramováni) kdy se sami sebe, či ještě někoho pozorovaného v místnosti jen polohlasně ptáme „můžeš mi říct, kam teď zrovna jdeš, co tam budeš dělat a kdy se hodláš vrátit?!“ Ale protože kočky mají mimo jiné i dar nás podprahově ovlivňovat, zejména proto, abychom dělali různé věci a mysleli jsme si o nich, že jsme si je vymysleli my a chceme je dělat, je to jen proto, abychom moc nepřemýšleli o jejich nočních aktivitách, kterým prostě jen nerozumíme. A tak nás nechávají pohybovat se ve striktně nastavených mantinelech jejich domovů, že kočka teď dělá tohle, protože chce spát, jíst, jít ven, chce, či nechce si hrát, ale zřejmě to bude asi všechno úplně jinak. Takže se snažím s naší kočkou komunikovat na úrovní, přesahující obvyklé „naaa, čičiči“ pohybováním hračkami, házením míčků apod. a při odchodu z domova jí naprosto srozumitelně u okenního parapetu oznamuji, kam se chystám, proč se tam chystám, jak se tam chystám dopravit a jak to vidím s návratem. Oznamuji jí co bude následovat po mém návratu, vč. předpokládaného možného termínu vysílání informací o tom, co jsem zas celý den vyváděl. Zdá se, že nám to funguje a naše kočka mi i naordinovala dojem, že i jí to takhle baví.
Samozřejmě, tato myšlenka je pouze spekulací a fantazií, ale stojí za představu, že naši domácí mazlíčci mohou mít tajnou roli ve sledování a studiu lidského života. Možná by nás měla tato úvaha přimět k tomu, abychom se na své kočky podívali s trochou více úcty a zvědavosti, než jsme k nim dosud chovali. Nikdy nevíme, jak moc jsme skutečně spojeni s těmito tajemnými tvory, a co všechno se skrývá za tímto zdánlivě obyčejným domácím životem. Ale možná právě v tomto tajemství spočívá kouzlo našeho vztahu s kočkami.
