Hlavní obsah

Pacient se nebojí vyšetření. Bojí se toho, co mu nikdo nevysvětlil

Foto: Ilustrační foto (ChatGPT)

Rentgen, CT nebo magnetická rezonance jsou pro zdravotníky běžnou prací. Pacient ale často netuší, co ho čeká. A právě nedostatek informací může jeho obavy zbytečně prohloubit.

Článek

Pro zdravotníka rutina, pro pacienta neznámé prostředí

„Lehněte si na záda, ruce dejte nad hlavu, nehýbejte se a poslouchejte pokyny.“

Radiologičtí asistenti podobné instrukce opakují během služby mnohokrát. Vědí, jak bude vyšetření probíhat, co mají na přístroji nastavit a jakou spolupráci od pacienta potřebují. Člověk, který je na vyšetření poprvé, ale nemusí všem pokynům hned rozumět.

Pacient si prohlíží přístroj, sleduje přípravu personálu a přemýšlí, co bude následovat. Někteří lidé se bez ostychu zeptají na všechno, co je zajímá. Jiní raději mlčí, přestože mají obavy.

Někdo se bojí uzavřeného prostoru, jiný podání kontrastní látky. Mnoho pacientů přichází s obavou z výsledku vyšetření. Zvláště pokud byli odesláni pro podezření na závažnější onemocnění.

Zdravotnický personál mezitím připravuje vyšetření, kontroluje žádanku, nastavuje přístroj a organizuje provoz. Na chodbě čekají další pacienti, do objednaného programu přicházejí akutní vyšetření a čas rychle ubíhá.

V běžném provozu často nezbývá čas na delší vysvětlování. Pacient tak dostane jen nejnutnější pokyny a některé důležité informace mu mohou chybět.

„Nebojte se, to nic není“

S touto větou se ve zdravotnictví setkáváme poměrně často. Většinou je míněna dobře. Má pacienta uklidnit a přesvědčit ho, že se není čeho obávat.

U člověka, který má podstoupit první magnetickou rezonanci, ale nemusí příliš pomoci.

Pacient musí odložit kovové předměty, převléknout se a lehnout si na vyšetřovací stůl. Ten se následně zasune do přístroje, kde je poměrně omezený prostor. Během vyšetření se ozývají hlasité zvuky a pacient musí zůstat pokud možno bez pohybu.

Pro některé lidi je to nepříjemné, zejména pokud trpí klaustrofobií nebo úzkostí.

Pacientovi spíše pomůže, když mu předem vysvětlíme průběh vyšetření. Řekneme mu, že přístroj bude hlučný, jak s námi může během vyšetření komunikovat a co má dělat, pokud se nebude cítit dobře.

Když pacient předem ví, co ho čeká, bývá klidnější. U lidí s výraznou klaustrofobií však samotné vysvětlení nemusí stačit. V těchto případech může být nutná individuální příprava nebo farmakologická pomoc podle rozhodnutí lékaře.

Nepříjemný pocit ještě nemusí znamenat komplikaci

Při CT vyšetření s nitrožilním podáním jodové kontrastní látky mohou pacienti pocítit náhlé teplo, kovovou chuť v ústech nebo krátkodobý pocit, jako by se pomočili.

Jde o známé přechodné projevy, které zpravidla rychle odezní. Pokud o nich pacient předem neví, mohou ho překvapit a někdy také vyděsit.

Před podáním kontrastní látky je proto vhodné na tyto pocity upozornit. Současně musí pacient vědět, že případné neobvyklé obtíže, například dušnost, svědění nebo výraznou nevolnost, má okamžitě oznámit personálu.

Zdravotníci tyto projevy dobře znají. Pro pacienta, který dostává kontrastní látku poprvé, ale mohou být překvapivé.

Odborná terminologie do zdravotnictví patří. Pacient jí ale nemusí rozumět

„Uděláme nativní CT.“

„Bude následovat postkontrastní série.“

„Máte žádanku na OPG.“

Zdravotníci těmto výrazům rozumějí. Pacient je ale slyší třeba poprvé.

Nativní CT lze jednoduše popsat jako vyšetření bez podání kontrastní látky. Při ortopantomografickém snímkování, označovaném zkratkou OPG, se zhotovuje přehledný rentgenový snímek zubů a čelistí.

Při přípravě na OPG pacientovi vysvětlíme, jak se má postavit, kam položit bradu, jak držet jazyk a proč se během snímkování nesmí pohybovat. Přístroj se totiž otáčí kolem jeho hlavy a pohyb může negativně ovlivnit výsledný snímek.

Pacient přitom nepotřebuje znát technický princip fungování přístroje. Potřebujeme hlavně to, aby věděl, co má během vyšetření dělat.

Když pacient nespolupracuje

Na zobrazovacích pracovištích se občas setkáváme s konstatováním, že pacient při vyšetření nespolupracoval.

Někdy skutečně nedodrží pokyny, přestože jim rozumí. V jiných případech však může být problém v tom, že nepochopil, co přesně má udělat.

Při CT, magnetické rezonanci i některých rentgenových vyšetřeních může pohyb zhoršit kvalitu získaného obrazu. Vznikají pohybové artefakty, které mohou komplikovat diagnostické hodnocení. Někdy je kvůli nim nutné část vyšetření zopakovat.

U metod využívajících ionizující záření to může znamenat také další radiační zátěž.

Samozřejmě ne každý pacient dokáže bez problémů dodržet požadovanou polohu. Někteří mají bolesti, třes, poruchy hybnosti nebo jiné zdravotní obtíže. U dětí a pacientů s poruchou kognitivních funkcí mohou být potíže s porozuměním a spoluprací výraznější.

Pokud pacient na pokyn přikývne, ještě to nemusí znamenat, že mu správně porozuměl. Někdy se proto vyplatí instrukci zopakovat, případně názorně ukázat, co po něm požadujeme.

Pacient má právo na informace

Při běžném rentgenovém vyšetření pacient zpravidla nepodepisuje písemný informovaný souhlas. Přesto musí být přiměřeně seznámen s tím, co ho čeká.

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, upravuje právo pacienta na srozumitelné informace o zdravotním stavu a navrženém postupu. Písemná forma souhlasu není vyžadována u každého zdravotního výkonu.

Při běžném vyšetření může pacient vyjádřit souhlas ústně nebo jednoznačným jednáním, například dobrovolnou spoluprací po odpovídajícím poučení.

U složitějších vyšetření, například CT s podáním kontrastní látky, bývá rozsah poučení širší a podle charakteru výkonu či pravidel pracoviště může být vyžadován písemný souhlas.

To, že pacient přišel se žádankou od lékaře, ještě samo o sobě neznamená, že rozumí všemu, co se bude dít.

Někteří lidé se raději nezeptají

Někdo se zajímá o každý detail, jiný chce mít vyšetření co nejrychleji za sebou.

Starší člověk nemusí dobře slyšet. Pacient s mentálním postižením může potřebovat jednodušší a opakované instrukce. Pro cizince může být překážkou nedostatečná znalost češtiny.

Setkáváme se také s lidmi, kteří se stydí přiznat, že něčemu nerozumějí. Nechtějí personál zdržovat nebo mají pocit, že by své otázky měli znát předem.

Pokud se takového pacienta zeptáme, zda všemu rozumí, často automaticky přikývne.

U složitějších postupů proto může být užitečné ověřit si, zda skutečně pochopil, co má během vyšetření dělat. Například kdy má zadržet dech, jak má ležet nebo jak může přivolat personál.

Nemá smysl používat odborné výrazy tam, kde si vystačíme s běžnou češtinou.

Strach, nejistota a nedorozumění mohou ovlivnit i to, jak pacient jedná se zdravotníky. Někdy pak napětí odnese právě sestra, která s pacientem tráví nejvíce času.

Kde na to vzít čas?

Každý, kdo pracuje ve zdravotnictví, dobře zná rozdíl mezi plánovaným provozem a skutečností.

Objednaní pacienti, akutní vyšetření, hospitalizovaní, telefonáty, administrativa a technické problémy. Do toho pacient, který přijde pozdě, nemá správně vystavenou žádanku nebo potřebuje delší přípravu, než se původně předpokládalo.

Na frekventovaných pracovištích se během jedné směny vystřídají desítky lidí. Vést s každým delší rozhovor není možné a u běžných vyšetření ani potřebné.

Před jednoduchým rentgenovým snímkováním potřebuje pacient jiné poučení než před magnetickou rezonancí nebo intervenčním výkonem.

Část informací může dostat již při objednání. Pomoci mohou také dobře připravené písemné pokyny, které vysvětlí přípravu, průběh vyšetření a případná omezení.

Ne každý si však pokyny přečte. A kdo si je přečte, nemusí jim vždy rozumět.

V běžném provozu přitom nemusí jít o dlouhé rozhovory. Často stačí několik konkrétních vět, které pacientovi objasní, co se bude dít.

„A našli jste mi něco?“

Tuto otázku slýchají radiologičtí asistenti poměrně často.

Pacient sleze z vyšetřovacího stolu, začne se oblékat a ještě před odchodem se zeptá, zda je všechno v pořádku.

Mnohdy ani neví, že radiologický asistent, který vyšetření provedl, není tím, kdo následně stanovuje lékařský závěr.

Radiologický asistent nemá nahrazovat lékaře při sdělování diagnózy a odborné interpretaci nálezu. Může však pacientovi vysvětlit, kdo snímky vyhodnotí, jakým způsobem bude výsledek předán a na koho se má dále obrátit.

Čekání na výsledky přitom může být pro některé pacienty psychicky náročnější než samotné vyšetření.

Srozumitelností radiologických zpráv se zabývala také odborná studie publikovaná v časopise European Radiology v roce 2025. Systematický přehled zahrnující 18 studií ukázal, že používání běžného jazyka a vysvětlování odborných výrazů pomáhá pacientům lépe porozumět obsahu zpráv. Některé způsoby úpravy textu navíc přispěly ke snížení jejich obav.

Samotná lékařská zpráva nemusí být pacientovi vždy srozumitelná. Proto je důležité, aby věděl, na koho se může obrátit s žádostí o vysvětlení výsledku.

Přístroje se mění, otázky pacientů zůstávají

Za dobu mého působení ve zdravotnictví se zobrazovací metody výrazně změnily. Vyšetření jsou rychlejší, přístroje přesnější a možnosti diagnostiky mnohem širší.

Otázky pacientů ale zůstávají téměř stejné.

„Bude to bolet?“

„Jak dlouho tam budu?“

„Můžu se během vyšetření pohnout?“

„A kdy se dozvím výsledek?“

Jsou to otázky, které během služby slýcháme opakovaně. Přesto bychom je neměli odbývat. Pacient se možná ptá poprvé a odpověď pro něj může být důležitější, než si uvědomujeme.

Někdo potřebuje podrobnější vysvětlení, jinému stačí pár vět. V každém případě by měl vědět, co ho čeká a co se od něj během vyšetření očekává.

Pro nás je to každodenní práce. Pacient ale může být na podobném vyšetření poprvé. A přestože máme během služby řadu dalších povinností, měli bychom si najít chvíli na jeho otázky.

I několik vět může rozhodnout o tom, zda pacient vyšetření absolvuje v klidu, nebo se zbytečnými obavami.

Použité zdroje:

  • Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, zejména § 31 a § 34 – právo pacienta na informace a informovaný souhlas. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372
  • RadiologyInfo.org (ACR/RSNA) – odborné informace pro pacienty o průběhu CT a magnetické rezonance, přípravě a kontrastních látkách. https://www.radiologyinfo.org/
  • European Society of Urogenital Radiology (ESUR) – ESUR Guidelines on Contrast Agents, doporučení k používání kontrastních látek a jejich bezpečnosti. https://esur-cm.org/
  • VAN DER MEE, F. A. M.; OTTENHEIJM, R. P. G.; GENTRY, E. G. S. et al. (2025). The impact of different radiology report formats on patient information processing: a systematic review. European Radiology, roč. 35, č. 5, s. 2644–2657. DOI: 10.1007/s00330-024-11165-w.
  • KING, S.; WOODLEY, J. a WALSH, N. (2021). A systematic review of non-pharmacologic interventions to reduce anxiety in adults in advance of diagnostic imaging procedures. Radiography, roč. 27, č. 2, s. 688–697. DOI: 10.1016/j.radi.2020.09.018.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz