Hlavní obsah

Sestra není služka ani pouhá vykonavatelka lékařských pokynů

Foto: Ilustrační foto (ChatGPT)

Sestra není jen pomocnicí lékaře. Má vlastní vzdělání, kompetence i odpovědnost. Přesto ji někteří pacienti stále vnímají spíše jako obsluhu než jako zdravotnického odborníka.

Článek

„Sestřičko, přineste mi vodu.“ „Sestři, zavolejte doktora.“ „A kdy už přijde lékař, abych se konečně něco dozvěděl?“

Takové věty slýchají sestry na nemocničních odděleních každý den. Není na nich nic špatného. Pacient je nemocný, potřebuje pomoc a mnohdy ani neví, kdo má co na starosti. Jenže někdy z jeho chování vyplyne, že sestru považuje především za někoho, kdo mu má posloužit, podat léky a splnit pokyny lékaře.

Mnozí lidé přitom vůbec netuší, co všechno musí sestra umět, jaké má vzdělání a za co při své práci odpovídá.

Sestra není lékařova asistentka

Představa, že lékař rozhoduje a sestra pouze plní jeho pokyny, přetrvává dodnes. Dříve bylo postavení sester v nemocnicích skutečně podřízenější, ale jejich vzdělání i odpovědnost se za poslední desetiletí výrazně změnily.

Lékař vyšetřuje, stanovuje diagnózu a určuje léčbu. Sestra poskytuje ošetřovatelskou péči, sleduje zdravotní stav pacienta, hodnotí jeho potřeby a musí včas rozpoznat případné komplikace.

Dobře je to vidět u pacienta po operaci. Lékař provede zákrok a stanoví další léčebný postup, ale většinu následné péče u lůžka zajišťuje sestra. Kontroluje krevní tlak, puls, vědomí, bolest, operační ránu a řadu dalších věcí. Musí poznat, zda je průběh po operaci obvyklý, nebo zda už se objevují příznaky komplikace.

Pokud se stav pacienta začne zhoršovat, musí sestra vědět, jak reagovat a kdy neprodleně přivolat lékaře.

Za svou práci odpovídá také sestra

Někdy se zapomíná, že všeobecná sestra má vlastní zákonem stanovené kompetence. Její činnosti upravuje mimo jiné vyhláška č. 55/2011 Sb.

Řadu činností může vykonávat bez odborného dohledu a bez indikace lékaře v rozsahu svých kompetencí. Sleduje a hodnotí zdravotní stav pacienta, posuzuje jeho soběstačnost, bolest, riziko pádu nebo vznik proleženin. Vede ošetřovatelskou dokumentaci, plánuje a vyhodnocuje ošetřovatelskou péči.

Jiné výkony provádí na základě indikace lékaře. Ani tehdy však není zbavena vlastní odpovědnosti.

Představme si například situaci, kdy má podat lék, ale při kontrole zjistí nesrovnalost v dávkování. Měla by ho bez dalšího podat jen proto, že je předepsaný?

V podobných situacích musí sestra sama vyhodnotit, zda je postup bezpečný, a případný problém včas řešit.

Tři roky studia nejsou kurzem na rozdávání léků

Občas člověk zaslechne poznámku, že sestra vlastně jen měří tlak, rozdává léky a převléká postele.

Kdo si tohle myslí, má o práci všeobecné sestry dost zkreslenou představu.

Dnešní všeobecné sestry získávají odbornou způsobilost mimo jiné tříletým bakalářským studiem na vysoké škole nebo tříletým studiem na vyšší odborné škole. Existují samozřejmě také dřívější zákonem uznávané způsoby získání kvalifikace.

Během studia se učí anatomii, fyziologii, patologii, farmakologii, mikrobiologii, ošetřovatelství, psychologii a další odborné předměty. K tomu absolvují rozsáhlou praktickou výuku v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních.

Mnohé sestry po získání kvalifikace pokračují ve specializačním vzdělávání. Další odborné znalosti a dovednosti potřebují například při práci na jednotkách intenzivní péče, anesteziologicko-resuscitačních odděleních nebo operačních sálech.

Přesto je někteří lidé stále vnímají jako pomocný personál.

Přitom podat pacientovi sklenici vody nebo mu pomoci s hygienou není nic podřadného. Takové úkony k ošetřovatelské péči patří. Problém je v tom, pokud si někdo myslí, že právě tím práce sestry začíná i končí.

Pacient vidí jen část její práce

Pacient většinou dokáže posoudit, jestli je sestra milá, ochotná a zda se mu dostatečně věnuje. Její odbornou práci už ale hodnotí mnohem obtížněji.

Když mu například pomáhá vstát z lůžka, nemusí tušit, že zároveň sleduje jeho stabilitu, dýchání, orientaci nebo riziko pádu.

Při polohování si všímá stavu pokožky. Při běžném rozhovoru může zaznamenat změny chování nebo vědomí. Při měření tlaku či pulsu pak sleduje nejen naměřené hodnoty, ale i jejich změny.

Člověk ležící v nemocnici často vidí pouze to, že sestra přichází, něco kontroluje, zapisuje do dokumentace a zase odchází.

Netuší, kolik dalších pacientů má na starosti, jaké výkony právě připravuje nebo kolik informací musí během směny vyhodnotit a předat.

Pak se snadno stane, že má pocit, že na něj sestra nemá čas. Ve skutečnosti může právě řešit mnohem naléhavější situaci u jiného nemocného.

Ne všechno je vina pacientů

Za podceňování sester ale nemohou jen pacienti. Svůj podíl na tom někdy mají i samotní zdravotníci.

Stačí, když lékař před pacientem sestru nevhodně okřikne nebo odmítne její upozornění, aniž by ho vyslechl. Pacient si takové situace všimne. A může snadno získat dojem, že názor sestry vlastně není důležitý.

Samozřejmě to neznamená, že by takto fungovala všechna pracoviště. Naopak, v řadě nemocnic lékaři a sestry spolupracují velmi dobře. Vědí, co od sebe mohou očekávat, a navzájem respektují svou práci.

Jenže tam, kde se ze spolupráce stává pouhé rozdávání příkazů, může trpět nejen pracovní atmosféra, ale nakonec i samotný pacient.

Sestra se musí umět ozvat, pokud zjistí problém. Lékař by měl být ochoten její upozornění vyslechnout. A platí to samozřejmě i obráceně. Profesní respekt neznamená, že si někdo může dovolit všechno jen proto, že má určité vzdělání nebo pracovní zařazení.

Sestra nemusí splnit každé přání

Další časté nedorozumění vzniká kolem požadavků pacientů.

Někdo potřebuje pomoci na toaletu, jiný žádá vodu, další chce upravit polštář. To všechno jsou běžné situace, se kterými sestry počítají a podle možností je řeší.

Jenže na oddělení neleží jeden pacient.

Pokud se sestra právě věnuje nemocnému, jehož zdravotní stav se náhle zhoršil, nemůže okamžitě odejít jen proto, že někdo na jiném pokoji požaduje například zavřít okno.

Pacienti přitom nemusejí vědět, co se děje za dveřmi vedlejšího pokoje.

Někdy pak vznikají zbytečné konflikty. Pacient má pocit, že ho sestra přehlíží, zatímco ona řeší situaci, která nesnese odklad.

Pacient přitom často potřebuje jen vědět, proč musí chvíli počkat. Krátké vysvětlení může předejít zbytečné nespokojenosti.

Podobně důležitá je komunikace s pacientem před vyšetřením, čemuž jsem se věnoval v článku Pacient se nebojí vyšetření. Bojí se toho, co mu nikdo nevysvětlil.

To samozřejmě neznamená, že by sestra měla být neochotná nebo nepříjemná. I odmítnutí či odložení požadavku lze sdělit slušně a srozumitelně.

Bez spolupráce to nepůjde

Samostatnost sestry samozřejmě neznamená, že má nahrazovat lékaře nebo rozhodovat o věcech, které do jejích kompetencí nepatří.

V nemocnici spolupracuje řada odborníků. Vedle lékařů a sester také radiologičtí asistenti, zdravotničtí záchranáři, fyzioterapeuti, laboranti a další zdravotničtí pracovníci. Každá profese má svou úlohu a vlastní odpovědnost.

Aby péče fungovala, musí se jednotlivé profese dokázat domluvit a navzájem respektovat svou práci.

Milá sestřička nestačí

Když se pacienta zeptáte, jaká by měla být dobrá sestra, pravděpodobně uslyšíte, že hlavně milá, hodná, ochotná a trpělivá.

Jistě, to všechno je důležité. Nikdo nechce být v nemocnici odkázán na člověka, který se k němu chová nepříjemně.

Jenže samotná laskavost nestačí.

Sestra musí mít odborné znalosti, umět se rozhodovat, poznat změnu zdravotního stavu a vědět, kdy je potřeba přivolat lékaře. Musí zvládat stres, komunikovat s pacienty i jejich blízkými a nést odpovědnost za vlastní práci.

A to vše často během dvanáctihodinové směny, kdy se střídají běžné ošetřovatelské úkony s nečekanými komplikacemi.

Za její prací stojí roky studia, odborné znalosti, zkušenosti a rozhodnutí, která musí během služby udělat. Některá jsou běžná, jiná mohou být pro pacienta zásadní.

Sestra je zdravotnický odborník s vlastním vzděláním, kompetencemi a odpovědností. Pokud pacientovi pomůže s běžnými potřebami, neznamená to, že je jeho služkou.

Použité zdroje

  1. ČESKO. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z: https://e-sbirka.gov.cz/sb/2004/96
  2. ČESKO. Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z: https://e-sbirka.gov.cz/sb/2011/55
  3. MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR. Přehled oborů a vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. Dostupné z: https://mzd.gov.cz/prehled-oboru-a-vzdelavani-nelekarskych-zdravotnickych-pracovniku/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz