Článek
Existují nehody, u nichž se automaticky předpokládá jediný konec. Pád z výšky téměř sto padesáti metrů mezi ně bezpochyby patří. Přesto se v prosinci roku 2007 odehrál případ, který dokazuje, že výjimka potvrzuje pravidlo. Když se s dvojicí čističů oken v New Yorku utrhla plošina na úrovni 47. patra, asi by nikdo v troskách na zemi nečekal přeživšího.
Obyčejný pracovní den ve městě výšek
Alcides Moreno byl v té době sedmatřicetiletý ekvádorský přistěhovalec, otec dvou dětí a své štěstí zkoušel v New Yorku jako pracovník údržby. Spolu se svým bratrem Edgarem se živil čištěním oken výškových budov na Manhattanu. Práce to byla rutinní, ale vyžadující naprosté soustředění a samozřejmě i důvěru v techniku.
Ráno 7. prosince 2007 oba bratři nastoupili na zavěšenou pracovní plošinu u desítky pater vysokého mrakodrapu. Práce šla mužům od ruky, jenže při práci ve 47. patře došlo k poškození závěsného systému, jenž selhal a plošina se uvolnila. Oba bratři se v tu chvíli smiřovali se svým osudem, pád do stopadesátimetrové hlubiny se nedá přežít. Nebo snad ano?
On December 7, 2007, 37-year-old Ecuadorean window cleaner Alcides Moreno fell nearly 150 meters (500 feet) during a scaffolding collapse in New York City. Remarkably, doctors found he could move all his limbs and breathe on his own. Against all odds, he went on to make a… pic.twitter.com/uXxOxCD3qE
— Morbid Knowledge (@MorbidKnowledge) February 3, 2025
Edgar Moreno z plošiny vypadl a zemřel okamžitě. Alcides zůstal na uvolněné konstrukci a dopadl spolu s ní na střechu nižší přístavby pod nimi. A právě skutečnost, že zůstal na plošině, mu zřejmě zachránila život.
Svědci, kteří byli v blízkosti dopadu, popisovali obrovskou ránu. Záchranáři pak mezi sutinami z trubek a dřeva nalezli něco zcela nečekané. Ležel tam muž, který dýchal. Sice slabě a nepravidelně, ale žil.
Na hranici lidských možností
Alcides Moreno byl převezen do nemocnice v kritickém stavu. Nikdo nevěřil, že přežije. Lékaři podle Fox News popsali jeho stav po příjezdu jako „naprostou katastrofu“. Měl zlámané obě nohy, pravá paže a zápěstí byly polámané na několika místech. Utrpěl poranění hrudníku, břicha i páteře. Navíc krvácel do mozku a měl mnoho tržných ran po celém těle.
Kvůli vysoké ztrátě krve musel dostat okamžitou transfuzi a léky na zastavení krvácení. Aby lékaři zmírnili otok mozku, museli mu zavést ventrikulární katétr, což je tenká trubička odvádějící nadbytečný mozkomíšní mok. Tím snížili nitrolební tlak. Právě tyto rychlé úkony pomohly zvýšit Morenovi šanci na přežití. Také podstoupil tracheostomii, tedy vytvoření otvoru do průdušnice, aby byla zajištěna průchodnost jeho dýchacích cest.
Moreno, ačkoliv byl po příjezdu při vědomí, byl raději uveden do umělého spánku. Jeho stav byl tak nestabilní a mezi lékaři panovala obava, že by jej mohl zabít i sebemenší otřes. Proto první operaci chirurgové provedli, aniž by ho převáželi na operační sál. Poté následovalo dalších osm operací.
Neurochirurg John Boockvar tehdy uvedl, že Moreno měl obrovské štěstí, protože se vyhnul fatálnímu poranění míchy, přestože měl roztříštěný obratel. I tak mu lékaři v prvních dnech moc šancí na přežití nedávali a už vůbec neuvažovali o tom, že by se mohl postavit na vlastní nohy.
Zázrak?
Alcides Moreno nejenže přežil, ale začal i chodit. Jeho uzdravení se stalo předmětem četných lékařských studií i debat. Klíčovou roli zde sehrálo několik faktorů. Jednak to byl způsob dopadu plošiny – její kovová konstrukce část síly absorbovala, což pomohlo snížit náraz na padající tělo. Zásadní však byla i rychlá profesionální reakce záchranářů. Přesto zůstává jeho přežití extrémní výjimkou. Pád z takové výšky je v naprosté většině případů smrtelný, což samozřejmě potvrzují statistiky.
Plošina, která se uvolnila, mohla paradoxně Morenovi zachránit při pádu život (ilustrační foto).
Deník The Guardian cituje Newyorskou presbyteriánskou nemocnici, která má zkušenosti s ošetřování pacientů, kteří spadli z velkých výšek. Jejich rekordem je člověk přeživší pád z 19. patra, nicméně všechny další podobné příběhy končí smutně. Lidé padající ze třetího patra ve více než polovině případů umírají. Morenovo přežití se tak dá srovnat téměř se zázrakem.
Jeho rekonvalescence trvala měsíce. Nejprve strávil tři týdny na ventilátoru, operace střídala operaci. Nemohl ani mluvit, nedokázal se pohnout. Následné měsíce byly bolestivé a vyčerpávající, přesto se začal hýbat a po čase se znovu postavil na nohy. Lékaři později uvedli, že jeho psychická odolnost hrála obrovskou roli. Nezhroutil se a nevzdával se.
K práci ve výškách se nikdy nevrátil. Ztráta bratra i vědomí vlastní zranitelnosti změnily jeho pohled na svět. Dnes je otcem tří dětí a žije běžný život ve Phoenixu v Arizoně.
Zdroje: foxnews.com, theguardian.com, intmassmedia.com
