Garry Hoy: Právník, který chtěl dokázat nerozbitnost okna. Sklo nepoškodil, přesto zemřel

Pracovní den ve 24. patře budovy Toronto-Dominion Centre, kde se nacházelo sídlo právnické firmy Holden Day Wilson, byl v plném proudu. Psal se 9. červenec 1993 a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco změnit. Papírování, telefonáty, schůzky, jednání a nervózní klienti, zkrátka kolorit všedního dne nic nenarušovalo.

Ale nebyl to den jako každý jiný. Přece jen malé zpestření přišlo odpoledne. Byla jím skupina nových stážistů, kteří ve firmě chtěli získat praxi při studiu. Jejich průvodcem byl jako vždy devětatřicetiletý Garry Hoy, zkušený a respektovaný právník, ale také bavič. A právě on se stal hlavním aktérem smutného podvečera, který zahalil Toronto do tmy.

Garry tehdy chtěl údajně rozptýlit obavy studentů z výšek a zároveň ukázat robustnost moderní architektury. Budova, ve které se kanceláře nacházejí, je celá prosklená. Výška bez viditelné bariéry může v někom vyvolat závrať či strach. Garry ale budoucí právníky a právničky chtěl přesvědčit, že se není třeba bát. Skla byla totiž nerozbitná.

A tehdy udělal věc, kterou už předvedl mnohokrát. Rozběhl se proti okenní tabuli a svými 74 kilogramy do ní v plné rychlosti narazil. Sklo se ani tentokrát nerozbilo ani neprasklo. Přesto skončila Garryho sebevědomá demonstrace smrtí. Okno totiž vyrazil celé i s rámem. Hoy tak vypadl z 24. patra a na místě zemřel.

Garry Hoy přitom nebyl žádný podivín ani hazardér v běžném smyslu slova. Kolegyně a kolegové ho popisovali jako perfekcionistu se smyslem pro detail, který si zakládal na profesionalitě a etiketě. Ve firmě byl uznávaným profesionálem, jenž se navíc věnoval vzdělávání mladších právníků. Právě u nich se těšil oblibě pro svůj suchý a někdy až bizarní humor.

Do stejného okna už narazil několikrát s cílem pobavit kolegy nebo aby právě studentům ukázal, jak jsou skla bezpečná. Vždy vše proběhlo podle plánu. A tak nikdo toho osudného dne nečekal jiný výsledek. Jenže selhal rám, který mohl být po několika úspěšných pokusech poškozený.

Tragédie Garryho Hoye se stala okamžitým symbolem paradoxu lidské logiky. Z právníka, který celý život hájil zásady rozumu a důkazů, se stal člověk, jenž kvůli touze něco dokázat sám sobě i ostatním ignoroval jakýsi pud sebezáchovy.

Média i odborníci tehdy probírali, jak je možné, že se inteligentní a racionálně uvažující člověk uchýlí k tak riskantní akci. Někteří psychologové zmiňují jakýsi efekt neporazitelnosti, což je klamné přesvědčení, kdy daný jedinec věří, že má vše pod kontrolou.

„Když jste v hierarchii nahoře, často se cítíte neomylní. A právě ten pocit vás může zabít,“ uvedl později v knize Vliv: síla přesvědčování a manipulace kanadský psycholog Robert Cialdini. Ten totiž případ později analyzoval v souvislosti se studiem autority a vnímání rizika.

Vyšetřování bizarní smrti uznávaného právníka ukázalo, že konstrukce splňovala všechny bezpečnostní normy. Firma, která okna instalovala, tak odešla z aféry s čistým štítem. Respektovaná právnická kancelář Holden Day Wilson po aféře ztratila reputaci i důvěru klientů a v roce 1996 ukončila svoji činnost.

Osud Garryho Hoye však zůstal v kolektivní paměti i nadále, a to nejen kvůli své absurditě, ale i pro svůj morální přesah. Ukazuje, jak tenká je hranice mezi jistotou a sebeklamem, mezi humorem a hazardem. V současné době, kdy sociální sítě překypují videi lidí, kteří riskují zdraví a život kvůli pozornosti, působí Hoyův příběh téměř prorocky.

Budova, z níž Hoy vypadl, stále stojí. Okna byla po tragédii zkontrolována i posílena. Přesto zaměstnanci ve 24. patře přistupují ke skleněným tabulím s respektem. Odkaz Garryho Hoye zde totiž stále žije.

Zdroje: unilad.com, ladbible.com, news18.com