Článek
Feng-šan Ho se narodil na území dnešní Čínské lidové republiky v roce 1901, tedy ještě za vlády dynastie Čching. Jeho dlouhý život by možná zůstal nepovšimnut, kdyby se před druhou světovou válkou nepostavil na stranu nevinných lidí v ohrožení života. Přes nevoli svých vedoucích jim jako konzul v Rakousku uděloval víza do Šanghaje. Když mu to nadřízení zatrhli, pokračoval ve svých aktivitách v tajnosti.
Lidskost na prvním místě
Ho byl poměrně bystré dítě, ve své domovině vystudoval bez problémů vysokou školu a doktorát dokončil v roce 1932 Mnichově. Následně se stal diplomatem Čínské republiky. Profesní dráhu začínal v Turecku, ale roku 1937 byl přemístěn jako generální konzul do Vídně. To už však byla v Rakousku pomalu potlačována demokracie a anšlusem v roce 1938 byla země připojena k nacistickému Německu.
Rakouští Židé, kterých bylo téměř 200 tisíc, se cítili v ohrožení, jejich strach ještě umocnily události křišťálové noci. Únik z dosahu nacistických spárů tak představovala emigrace nejlépe mimo Evropu. Ta ale pro Židy nebyla nijak snadná, potřebovali vízum nebo platnou lodní jízdenku. Jenže zrovna moc zemí se k přijmutí přistěhovalců nemělo.
Práce generálního konzula, kterou Ho ve Vídni vykonával, umožňovala vydávat tranzitní víza do Šanghaje. Ho jich krátce po nástupu do funkce vydal hned 1 200, a to i přes výslovný nesouhlas jeho nadřízeného.
Díky obětavosti a riskování vlastní kariéry opustilo Rakousko mnoho židovských rodin, které ze Šanghaje pokračovaly do Hongkongu nebo Austrálie. Ho tušil, že v Rakousku dlouho nesetrvá, v udělování víz ale pokračoval se stejnou intenzitou. Prokazatelně rozdal dva tisíce povolenek, ale zřejmě jich bylo mnohem více, možná až čtyři tisíce. V květnu 1940 byl stažen do Číny.
„Selekce“ Židů na rampě před koncentračním táborem Osvětim-Březinka
Ho také musel utíkat
Ho nakonec sám poznal pachuť útěku ze své domoviny. V roce 1949, po převzetí pevninské Číny komunisty, následoval nacionalistickou vládu na Tchaj-wan. V zájmu Čínské republiky sídlící ostrově, pokračoval v práci velvyslance a než odešel v roce 1973 do důchodu, žil v Jižní Americe, Mexiku nebo v Egyptě. Na stáří se usadil v San Francisku, kde v roce 1997 zemřel ve věku 96 let. V té době o jeho záslužné činnosti ve Vídni vědělo jen málo lidí.
Spravedlivý mezi národy
Až badatelská činnost jeho dcery Manli, které se občas o svém předválečném působení zmínil, odhalila, jak velkým bojovníkem za lidská práva Ho byl. Ačkoliv posmrtně, rychle se začal příběh o čínském Schindlerovi šířit. Ho prokazatelně zachránil před smrtí tisíce Židů, vědomě riskoval život i svou pověst, proto byl v roce 2001 in memoriam oceněn nejvyšším izraelským vyznamenáním Spravedlivý mezi národy.
Zdroje: www.hmd.org.uk, www.sfstandard.com
