Článek
Gerda Steinhoffová patří mezi nejkrutější nacistické dozorkyně. Když skončila na oprátce, bylo jí pouhých 24 let. Až do posledních chvil svého života vtipkovala, dokonce i u soudu. Snad si ani neuvědomovala, co jí hrozí. Humor ji přešel, když s provazem na krku ztratila pevnou zem.
Práce jí nevoněla, realizovala se až v koncentračním táboře
Steinhoffová se narodila v roce 1922 v Gdaňsku do německy mluvící rodiny. Během dospívání toho stihla hodně. Žádného závratného vzdělání ale nedosáhla, a tak už jako náctiletá vykonávala práci pokojské na statku v Gdaňsku. V 17 letech začala pracovat v pekárně, ale brzy ji práce omrzela a skončila jako průvodčí v tramvaji.
Během druhé světová války se vdala a otěhotněla. Potomka brzy opustila, protože věřila, že služba pro Třetí říši je její povinností a nechala se naverbovat jako nacistická strážkyně v koncentračním táboře Stutthof.
Jakkoliv jí dosavadní zaměstnání nenaplňovala, služba vlasti se pro ni stala prací, ve které se mohla realizovat. Během několika měsíců se vypracovala na vůdkyni bloku neboli Blockleiterin v sekci SK-III, kam nastoupila 1. října 1944. Tam se s chutí účastnila selekcí vězenkyň, jež měly být poslány do plynových komor. Nevinné a neprávem vězněné ženy posílala na smrt dle nálady a rychle tak v táboře získala pověst hrubé bestie, kterou je lepší nedráždit ani pohledem.
Takový zápal pro práci neušel pozornosti nacistických pohlavárů, kteří agilní Gerdu znovu povýšili a 31. října téhož roku, tedy během pouhého měsíce, získala hodnost vrchní dozorkyně neboli SS-Oberaufseherin. Pyšná Steinhoffová nadále pokračovala v selekcích a ponižování.
Koncetrační tábor Stutthof
O další měsíc později byla převelena do tábora Bydgoszcz, jenž byl podřízen Stutthofu. Tam pracovaly převážně židovské ženy, a to ve velmi krutých podmínkách. Vykonávaly fyzicky náročné práce pro německé dráhy – nakládaly zboží, opravovaly koleje nebo kopaly příkopy, a to za neustálého nadávání dozorkyň, ponižování a pod hrozbou bolestivých fyzických trestů a smrti. I tam Steinhoffová pokračovala v nemilosrdných selekcích spojených s potupou vězněných žen.
25. ledna 1945 obdržela za svůj zápal pro „práci“ Železný kříž, vyznamenání za věrnost a službu pro Třetí říši. Oddaná a nemilosrdná dozorkyně byla na vrcholu blaha. V táboře Stutthof bylo přitom za celou válku zavražděno 85 tisíc osob.
U soudu hýřila humorem
Když se ze západu i východu začaly blížit osvobozenecké armády, Gerda Steinhoffová na nic nečekala a hned se vrátila domů ke svému dítěti. Nikterak se neskrývala, plnila přece rozkazy, a tak když 25. května 1945 na její dveře zaklepali polští úředníci, byla poměrně překvapená.
Za mřížemi, kde čekala na soud, vtipkovala se spoluvězeňkyněmi, a v podobném duchu pokračovala i u soudu. Hýřila vtipy během výslechů a humor jí nedocházel ani na lavici obžalovaných. Co by se jí mohlo stát? Přece humanitní západ nebude s lidmi zacházet tak, jako ona.
Chvíle před popravou. Steihoffová stojí na nákladním voze
Jenže vyšetřovatelé věděli, jak sadisticky zacházela s nevinnými lidmi a dostalo se k nim i svědectví přeživších vězenkyň, jak moc si užívala selekce před plynovými komorami. V soudním procesu, který probíhal přímo v místě koncentračního tábora Stutthof, vyfasovala trest smrti oběšením. Až tehdy se přestala smát.
4. července 1945 byla veřejně popravena na kopci Biskupia Górka poblíž Gdaňsku. Nejprve musela vylézt na nákladní automobil, kde jí byla pod šibenicí utažena oprátka kolem krku, pak začal vůz pomalu odjíždět, dokud sadistická nacistka nezůstala viset ve vzduchu. Takto potupně skončila jedna z nejodpornějších dozorkyň v ženském táboře Stutthof. Bylo jí 24 let.
