Josef Hlinomaz byl bohém v okovech režimu. Známe ho jako herce. On však miloval ženy a malování

Existují herci, kteří vstoupí do dějin díky jediné velké roli. Josefa Hlinomaze si lidé pamatují hlavně kvůli osobnosti. Většině lidí se totiž vybaví známá tvář z českých filmů, třeba opilec z filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Ti, kteří ho znali osobně, ale často tvrdili, že největší představení začínalo ve chvíli, kdy se vypnuly kamery.

Hlinomaz byl však legendární vypravěč i na pódiu. Dokázal líčit příběhy, které zněly neuvěřitelně. Posluchači přitom nikdy přesně nevěděli, co je pravda a co už jen výsledek jeho fantazie. A právě to je na něm bavilo. Jeho mluvené slovo vycházelo i na kazetách, později byly vydány některé historky i knižně.

Přestože natočil více než stovku filmů, sám sebe za typického herce nepovažoval. Herectví mu vydělávalo na živobytí, ale jeho skutečnou vášní bylo malování. Tvrdil dokonce, že divadelní herec je svým způsobem otrok, který musí poslouchat režiséra, učit se texty a přizpůsobovat se ostatním.

On dával přednost svobodě. Často odmítal větší role, protože mu zabíraly příliš mnoho času. Místo toho seděl doma u stojanu a kreslil. Vytvořil stovky obrazů a dokonce si vymyslel vlastní výtvarný směr, který nazýval „surneonaivismus“.

Dnes se jeho díla prodávají za částky, které by tehdejšího bohéma nejspíš pobavily. Některé jsou totiž poměrně vysoké a občas šplhají až k milionu korun za kus.

Stejně svobodně přistupoval i ke svému soukromému životu. Po nevydařeném manželství, kdy svoji ženu Jiřinu nachytal s milencem, se už znovu neoženil a žil podle vlastních pravidel. K ženám měl blízko a nikdy se tím příliš netajil. Dodnes se vzpomíná například na jeho blízký vztah s herečkou Helenou Růžičkovou, se kterou ho pojilo dlouholeté přátelství i vzájemné sympatie. Později se znovu sblížil i se svou bývalou manželkou Jiřinou, jež byla v té době provdaná za muže, kterého s ní nachytal v posteli.

Jeho život tak připomínal spíše život umělce z pařížské čtvrti než herce v tehdejším Československu. Měl slabost pro vdané ženy, žil si jako samorost po svém a rozhodně jej nelze zařadit do jedné škatulky. Svého času byl svým pojetím života naprostou výjimkou.

Hlinomaz měl pověst osobnosti, která si nenechala příliš mluvit do života. Když úřady v době normalizace začaly organizovat přezkušování umělců na volné noze, dal poměrně jasně najevo, co si o podobných nápadech myslí. Nebyl typem člověka, jenž by automaticky souhlasil s autoritami.

Možná i proto působil na své okolí tak autenticky. Nesnažil se být vzorem ani celebritou. Prostě si žil podle sebe.

Paradoxem je, že ačkoli herectví nepovažoval za nejdůležitější část svého života, právě díky němu se stal nesmrtelným.

Objevil se v desítkách filmů a seriálů. Často nehrál hlavní role, ale patřil k těm hercům, které si divák zapamatuje i po několika minutách na plátně. Ať už to byl třeba již zmiňovaný opilec Gogo, hostinský Palivec ve filmu Poslušně hlásím, děda Makovec v Chalupářích, nebo pistolník Grimpo ve snímku Limonádový Joe.

Hlinomaz měl nezaměnitelný obličej, hlas i způsob projevu. Stačilo, aby se objevil ve dveřích, a scéna okamžitě získala charakter.

V roce 1978 odjel herec na dovolenou do tehdejší Jugoslávie. Právě tam jeho život nečekaně skončil. Zemřel ve věku pouhých 63 let. Příčinou byl infarkt.

Česká kultura tehdy přišla o člověka, který se vymykal běžným představám o tom, jak má slavný herec vypadat. A v době normalizace, kdy se cokoliv, co neodpovídalo konvencím, potlačovalo, představoval zcela výjimečnou osobnost.

Zdroje: cnn.iprima.cz, reflex.cz, ceskatelevize.cz