Chlebíčková aféra. Jak předseda protektorátní vlády Alois Eliáš otrávil kolaborantské novináře

V září 1941 se v protektorátu odehrála událost, která neměla v evropských dějinách obdoby. Ministerský předseda okupované země se rozhodl svérázně zneškodnit spolupracovníky nacistické moci z řad vlastních spoluobčanů kolaborantů. Nepoužil k tomu bombou ani pistoli, ale jed ukrytý v pohoštění.

Rok 1941 znamenal pro české země další utahování šroubů. Nacistická okupační správa postupně likvidovala zbytky autonomie, gestapo zesilovalo represe a pro některé naše občany se kolaborace stávala strategií přežití, ale někdy i cestou k osobnímu prospěchu. Protektorátní vláda byla navenek poslušným nástrojem Berlína, uvnitř však existovaly praskliny. Jednou z nich byl ministerský předseda Alois Eliáš.

Generál československé armády, legionář a muž s jasnou morální orientací se po okupaci ocitl v téměř neřešitelné pozici. Oficiálně se stal předsedou protektorátní vlády, přičemž sám dlouho přemýšlel, zda funkci přijmout. Bál se, že se v očích českého lidu stane zrádcem, na druhou stranu ale věděl, že pokud funkci nepřijme, na jeho místo může nastoupit někdo z domácích fašistů či kolaborantů, a to nechtěl. Navíc moc dobře věděl, že ze své pozice předsedy vlády může pomoci domácímu odboji i exilové vládě v Londýně. A tak hrál dvojí hru, která měla jen jediný cíl, a to oslabovat nacistickou moc zevnitř.

Jedním z nejviditelnějších projevů kolaborace s nacistickými okupanty byla práce novinářů, kteří přijali nacistickou ideologii a publikovali články či eseje v souladu s příkazy nacistické zpravodajské služby. Muži jako Vladimír Krychtálek, Emanuel Vajtauer, Vladimír Ryba, Karel Lažnovský, Jaroslav Křemen, Václav Crha nebo Karel Werner šli na ruku nacistům a záměrně připravovali zpravodajství dle okupantských „notiček“. Otevřeně se stavěli na stranu nacistické ideologie, psali udavačské články, šířili antisemitismus a aktivně podporovali represivní politiku. A právě tito lidé se stali terčem Eliášovy akce.

V září 1941 pozval ministerský předseda několik kolaborantů na setkání, které tito novináři sami dlouhou dobu vyžadovali. Chtěli po předsedovi vlády, aby zaujal otevřeně proněmecký postoj a začal s ofenzivní politikou, která půjde na ruku Němcům. Novináři v této záležitosti tlačili i na prezidenta Háchu, aby „jejich věc“ podpořil. Eliáš se bál, že Hácha tlaku podlehne, a tak začal rychle jednat.

Před schůzkou, která proběhla 18. září 1941, se spojil s urologem Milošem Klikou, s nímž už dříve uvažoval o likvidaci K. H. Franka. Oba byli myšlence odstranění novinářských kolaborantů za použití bakterií či jedu nakloněni. Proto se údajně spojili s ředitelem bakteriologického ústavu Karlovy univerzity Františkem Patočkou, který měl za pomoci dalších kolegů připravit bakterie tyfu a tuberkulózy.

Substanci z bakterií pak Eliáš s Klikou opatrně pomocí injekční stříkačky aplikoval do chlebíčků s pomazánkou a sardinkami, které byly kolaborantským novinářům servírovány na schůzce. V jednom chlebíčku měl být údajně i botulotoxin.

Na schůzce se Eliáš nenechal novinářskými požadavky rozhodit. A ačkoliv zejména Lažnovský na předsedu výrazně tlačil, schůzka skončila bez výsledku, nicméně chlebíčky byly snědeny. Setkání s prezidentem Háchou, které se mělo konat 25. září, se už ale neuskutečnilo. Někteří novináři oznámili, že mají chřipku a skončili v nemocnici.

27. září 1941 došlo ke změně v úřadě říšského protektora. Umírněnějšího Konstantina von Neuratha nahradil zastupující protektor Reinhard Heydrich, který po příjezdu do Prahy okamžitě vyhlásil výjimečný stav a následně stanné právo, jehož cílem bylo potlačit sílící odboj a zasáhnout proti bývalým prvorepublikovým elitám. Mezi zatčenými byl i Eliáš, obviněný ze spolupráce s Obrannou národa. Dne 29. září byl zbaven funkce. Následně 10. října 1941 zemřel kolaborantský novinář Lažnovský, ostatní otrávení se potýkali s dlouhodobými následky.

Pitva Lažnovského potvrdila jako příčinu smrti tyfus a nacisté okamžitě začali tušit, že nešlo o náhodu. Eliáš byl vyslýchán, vinu však i přes tvrdý nátlak odmítl. Heydrich se pokusil spojení s chlebíčkovým atentátem využít při jeho obžalobě, zvláštní komise říšské kriminální policie však v únoru 1942 tuto souvislost odmítla. Přesto byl Eliáš za spolupráci s odbojem odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán na Kobyliské střelnici 19. června 1942. Stalo se tak 15 dní po smrti Reinharda Heydricha.

Travičská aféra zůstává dodnes jednou z nejkontroverznějších epizod českých dějin. Smrt Lažnovského, největšího novinářského kolaboranta a zrádce národa, vnesla mezi ostatní redaktory, kteří podporovali nacisty, strach. Na druhé straně nadcházející nacistický teror na čas zcela utlumil naděje národa, že bude lépe.

Zdroje: mediator1.upmedia.cz, plus.rozhlas.cz, irozhlas.cz