Článek
Karl Franz Gebhardt se narodil v listopadu 1897 v bavorské obci Haag. Už během studií na univerzitě v Mnichově se angažoval v nacionalistickém hnutí a od roku 1923 i v polovojenské organizaci Freikorps Oberland, s níž se mimo jiné zúčastnil pivního puče v Mnichově. Tehdy se Hitler se svými přívrženci neúspěšně pokusil dobýt Mnichov a využít město jako základnu pro státní převrat.
Gebhardt habilitoval v roce 1932. Poté zahájil kariéru jako profesor ortopedie v Berlíně a stal se velmi uznávaným odborníkem nejen v Německu, ale i v celé Evropě. Přispěl k rozvoji sportovní medicíny a rehabilitace. Působil také jako prezident německého Červeného kříže.
Nicméně ruku v ruce s jeho lékařskou kariérou si budoval i jméno v nacistické straně. V roce 1935 vstoupil do Schutzstaffel (SS) a o rok později byl jmenován hlavním lékařem letních olympijských her v Berlíně. Rok před vypuknutím druhé světové války se stal osobním lékařem Heinricha Himmlera, strůjce holokaustu.
Karl Gebhardt v roce 1935
Nedal Heydrichovi antibiotika
Po vypuknutí války se Gebhardt stal hlavním chirurgem SS, konzultantem chirurgické péče Waffen‑SS, nakonec SS‑Gruppenführerem a generálmajorem ve Waffen‑SS. Zlom v jeho kariéře nastal v roce 1942 po pražském atentátu na Reinharda Heydricha.
Tehdy jej Himmler vyslal, aby léčil protektorovo zranění, které mu bylo způsobeno během tajné operace Anthropoid. Heydrichův stav se po útoku nezdál nikterak vážný. Druhý den v sedě dokonce poobědval, večer se ale jeho stav výrazně zhoršil. Osobní lékař Adolfa Hitlera Theodor Morell tehdy navrhl léčbu raným antibiotikem sulfonamidem, kterým v té době již disponovala například i americká armáda. Gebhardt ale antibiotickou terapii zavrhl s tím, že by mohla nemocnému uškodit. Jenže Heydrich zemřel.
Gebhardtovo odmítnutí předepsat umírajícímu zastupujícímu říšskému protektorovi antibiotika následně vyústilo v pokusy dokázat jejich „neúčinnost“ na vězních v Ravensbrücku a Osvětimi.
Chtěl své rozhodnutí obhájit zkreslenými pokusy
Ačkoliv se mezi nacisty spekulovalo, že Heydrich mohl žít, pokud by mu byl podán sulfonamid, Gebhardt měl za sebou mocného strážce, jímž byl sám Himmler. Ten navrhl, aby byly na vězních v koncentračních táborech provedeny testy, které dokáží, že je sulfonamid při léčbě gangrény a sepse nepoužitelný. Ve skutečnosti však nešlo o žádný vědecký pokus, experiment totiž řídil sám Gebhardt a tak výsledky prezentoval tím způsobem, aby vyzněly v jeho prospěch. Důsledkem ale bylo utrpení mnoha nevinných lidí.
Když Gebhardt nastoupil do Ravensbrücku, setkal se zde s odporem velitele tábora Fritze Suhrena, nicméně Gebhardt měl konexe, jež umlčely i Suhrena. A tehdy začalo peklo.
Pod vedením Gebhardta byly v ženském táboře vězenkyně vystaveny nelidskému mučení. Ženy byly nejprve rozděleny na dvě skupiny, přičemž části byla podávána antibiotika a druhé ne. Vězenkyním byly záměrně lámány nohy, byly úmyslně infikovány bakteriemi a do těla jim byly vpichovány třísky, střepy či další materiály tak, aby byla co nejvěrněji simulována válečná zranění. To vše probíhalo bez jakéhokoliv umrtvení. Mnohé ženy na následky těchto zákroků zemřely v krutých bolestech. Zkoušely se zde ale i transplantace kostí, nervových tkání, experimentovalo se s popáleninami a omrzlinami či s působením chemických látek na organismus.
Gebhardt se tehdy dokonce pokusil transplantovat končetiny z obětí tábora německým vojákům zraněným na východní frontě. A mimo Ravensbrück experimentoval i v Osvětimi.
Ženy držené v Ravensbrücku
Gebhardt chtěl samozřejmě očistit své jméno poté, co nebyl schopen efektivně léčit Heydrichovu infekci, proto pokusy se sulfonamidem značně zkresloval. Ve skupině žen, kterým měl být lék podáván, docházelo k podvodům. Ve skutečnosti často antibiotikum záměrně dostávaly ve velmi malém množství nebo vůbec. Ve druhé skupině byla naopak poskytována daleko lepší péče a nedocházelo v ní k tak surovému zacházení, což paradoxně vedlo k tomu, že ženy bez antibiotik měly větší naději experimenty přežít. Mnoho žen ale i tak zemřelo. Další skončily doživotně zmrzačené.
Norimberský lékařský proces a trest smrti
Po válce stanul Gebhardt spolu s dalšími 22 nacistickými lékaři před Norimberským lékařským procesem. Za účast na válečných zločinech, zločinech proti lidskosti a účasti na zločinné organizaci SS byl v srpnu 1947 odsouzen k trestu smrti oběšením. Ten byl vykonán 2. června 1948. Před smrtí měl prohlásit, že lituje nespravedlnosti ve světě.
Gebhardt, uznávaný ortoped a průkopník sportovní rehabilitace, měl zpočátku slibně rozjetou kariéru a kdyby ji nenarušila válka, možná bychom o něm četli jen v lékařských učebnicích. Jenže právě válka odhalila, že ideologie může vést ke ztrátě zábran i veškerých etických a morálních pravidel.
