Článek
Robert Nesta Marley se narodil 6. února 1945 v malé vesnici Nine Mile na Jamajce jako syn osmnáctileté afrojamajské matky Cedelly Bookerové a šedesátiletého bělošského otce Norvala Marleyho. Jeho rodiče nemohli být rozdílnější. Norval pocházel z Anglie, ale židovské kořeny jeho matky sahaly až do Sýrie. Na Jamajce sloužil jako kapitán Royal Marines. Cedella byla dcerou místního uznávaného farmáře. Její dědeček z otcovy strany se v minulosti podílel na převážení afrických otroků přes Atlantik.
Malý Bob se však se svým otcem moc často nevídal. Ten rodinu sice finančně podporoval, ale neustále byl v rámci zaměstnání na cestách. A když bylo mladému Marleymu deset let, Norval zemřel na infarkt.
Původ ze dvou zcela rozdílných světů však silně ovlivnil Marleyho vnímání světa, které ve svém hudebním poselství často zdůrazňoval. Zpíval o jednotě, boji proti diskriminaci, ale i o původu Jamajčanů.
První kroky k hvězdné kariéře
Bob se jako dítě přátelil s Nevillem O'Riley Livingstonem, který později vešel ve známost jako Bunny Wailer. Spojovala je neúplná rodina, Nevilla vychovával otec, Boba matka, ale i pozitivní vztah k muzice. Na Jamajce šla běžně naladit americká rádia. Kluci, kteří se nakonec stali nevlastními bratry, poslouchali RnB nebo jazz a sami začali brzy zkoušet vystupovat v tehdy na Jamajce populárních vokálních souborech.
Oba chlapci ve skupinách vynikali, aby se však mohli hudebně posunou dál, bylo jim doporučeno naučit se hrát alespoň na kytaru. To se ukázalo jako nejmenší problém a v roce 1963 s partou dalších kamarádů založili skupinu The Teenagers. Marley už v té době zkoušel vlastní sólové skladby a pod pseudonymem Bobby Martell vydal několik singlů. Ještě téhož roku se The Teenagers přejmenovali na The Wailing Wailers, ale když je objevil producent Coxsone Dodd, doporučil jim název zkrátit jen na The Wailers.
Kapela skutečně válela. Jejich originální mix ska a tradičních jamajských rytmů rychle pohltil Jamajku. V roce 1964 se jen na ostrově prodalo 70 tisíc kopií singlu Simmer Down. The Wailers v šedesátých letech slavili úspěch za úspěchem, spolupracovali i třeba se slavným Lee „Scratchem“ Perrym, ale také měnili členy.
V roce 1966 se Marley oženil s Američankou Ritou Andersonovou. Pár odjel na krátký čas do Států a právě tam se Bob možná nechal inspirovat pro svoji další tvorbu. To už se na Jamajce postupně z rocksteady a ska začal vyvíjet zcela nový hudební styl reggae, pro který je osobitý pomalejší beat, ustálený, tikající rytmus a silné vokály. Tehdy také katolicky vychovávaný Marley konvertoval k rastafariánství – nové jamajské víře vycházející z biblických textů, která klade důraz především na duchovní osvobození a spojení s Afrikou jako kolébkou lidstva.
Cesta na vrchol
The Wailers začali dělat reggae na konci šedesátých let. Bob často cestoval do USA, ale jako by stále nemohl najít to, co hledal. Pod tlakem nahrávacích společností vydala kapela několik písní, které byly blíže popu. Díky nim sice oslovili posluchače ve Státech, ale Marley a Livingston měli jiné cíle, než bylo dobývání komerčních hitparád a na počátku 70. let se jejich hudební cesty rozešly.
Marley postavil novou kapelu tentokrát Bob Marley & The Wailers, v níž jeho žena Rita tvořila hlavní ženský vokál. Tehdy také začal spolupracovat s britským producentem Chrisem Blackwellem z Island Records.
Výsledek? Marley tehdy našel sám sebe, vydal dvě zcela sólové desky Catch a Fire (1973) a Burnin’ (1973) s hity jako „I Shot the Sheriff“ a „Get Up, Stand Up.“ S doprovodnou kapelou The Wailers pak přišla v roce 1974 deska Natty Dread se skladbou „No Woman, No Cry,“, která z mladého Jamajčana udělala mezinárodní hvězdu. Následující album Rastaman Vibration (1976) se dokonce dostalo do amerického žebříčku Billboard Top 10, což byl pro reggae historický milník.
Pak ale přišlo album Exodus vydané v roce 1977. To překonalo veškerá očekávání. Díky hitům „Exodus“, „Jamming“ a „Three Little Birds“ zůstalo v britském prodejním žebříčku neuvěřitelných 56 týdnů a Bob se stal skutečnou jamajskou superstar.
Předčasný a možná i zbytečný konec krále
Přestože je dodnes Marley vnímán jako hudebník, jeho činnost byla daleko pestřejší. Angažoval se jako aktivista a snažil se usmířit představitele dvou znepřátelených jamajských politických stran, což se po koncertu v roce 1978 „One Love Peace Concert“ symbolicky povedlo. Miloval jamajskou kulturu a fotbal.
V roce 1978 si při fotbale poranil palec u nohy. Následné lékařské vyšetření ale odhalilo zhoubný melanom na noze. Toto onemocnění bývá u lidí tmavé pleti zcela výjimečné, Marley si ale zřejmě odnesl dědičné predispozice po otci. Zpěvákovi byla doporučena okamžitá amputace nohy. To Marley ale s ohledem na svoji víru odmítl a nepodstoupil ani chemoterapie. Naopak stále psal hudbu, vydával alba a vystupoval. Dokázal například v New Yorku vyprodat slavnou Madison Square Garden.
Rakovina ale byla nemilosrdná. Ačkoliv ještě v roce 1980 veřejně vystupoval, koncerty zvládal z posledních sil. V té době také napsal slavný Redemption song. Pro léčbu se rozhodl na podzim roku 1980. Bylo ale pozdě. Nemoc postihla mozek, plíce a játra a chemoterapie vůbec nepomáhala. Na počátku roku 1981 se jeho stav dramaticky zhoršil a s nemocí vydržel bojovat pouze do 11. května. Bylo mu pouhých 36 let.
Bob Marley po sobě zanechal nesmazatelný hudební odkaz. Jeho muzika dalece překročila hranice Jamajky a stala se pro mnohé univerzálním poselstvím naděje, lásky a boje proti útlaku. Skladby Boba Marleyho znají i lidé, kterým jinak reggae nic moc neříká a třeba posmrtně vydaná kompilace jeho hitů nazvaná „Legend“ patří mezi nejprodávanější alba všech dob.
Zdroje: Film Bob Marley: One Love (2024), www.bobmarley.com/history, theroot.com