Le Pétomane dokázal svými zadními partiemi vyluzovat neuvěřitelné zvuky. Dámy z toho lapaly po dechu

V extravagantním světě pařížských kabaretů přelomu 19. a 20. století se to všelijakými umělci jen hemžilo, ale jen někteří z nich byli opravdu natolik výjimeční, aby se jejich odkaz uchoval i do 21. století. Jednou z osobností, která ohromovala davy, byl umělec s pseudonymem Le Pétomane, pod kterým se skrýval jistý Joseph Pujol. Neuměl zpívat ani tančit, avšak vynikal ve svérázné disciplíně – dokázal totiž kontrolovaně vypuzovat plyny ze svých střev, přičemž takto tvořil různé zvuky a melodie. Ve slavném Moulin Rouge se stal legendou.

Povznést prachobyčejné „prdění“ na jakousi zábavnou formu umění chce kus odvahy. Tu měl malý Joseph už od dětství. Narodil se v roce 1857 ve francouzském Marseille. Ze svého dětství si uchoval zvláštní vzpomínku, kterou mnohokrát vyprávěl. Jednou se potápěl v moři, zadržel dech, načež ucítil, jak mu do zadních partií proniká chladná voda. Lekl se a vyběhl z moře ven. V tom ucítil, jak mu z řitního otvoru pomalu vytéká voda, což jej pobavilo.

Brzy si uvědomil, že dokáže nasát do konečníku značné množství vody a tu pak vyvrhovat do několikametrové vzdálenosti. Takto bavil své přátele na vojně, jeho fontána byla mezi tamními mladíky doslova legendární. Nikdo další nedokázal tento kousek napodobit.

Pujol brzy zjistil, že podobně dobře dokáže nasát i vzduch. Jeho vypuzováním pak zvládal vytvářet melodie nejrůznějších tónů a barev. Jako vyučený pekař takto bavil zákazníky při obsluhování za pultem. Malé imaginární jeviště v pekárně mu však brzy přestalo stačit a chtěl svými zadními partiemi bavit ještě více lidí. Zkusil své umění předvést v Paříži, kam se na počátku 90. let 19. století přestěhoval.

Ve francouzské metropoli se rychle proslavil a ve slavném kabaretu Moulin Rouge debutoval v roce 1892. Zde publikum okouzlil nejen svým zvláštním umem, ale vystoupeními kombinujícími grotesku a pantomimu. Osvojil si obrovskou škálu zvuků a melodií. Dokázal napodobovat dělovou palbu, trhání látky, dunění hromu, ale i vyslovování písmen. Přes gumovou hadičku v konečníku dokonce zvládal improvizovaně „zpívat“ písně, jako třeba O Sole Mio. Stejným principem dokázal zhasnout několik metrů vzdálenou svíčku.

Puloj, kterému byla vybrána přezdívka Le Pétomane (volně přeloženo jako Prdící muž), dokázal údajně do svých útrob pojmout až dva litry vzduchu. Navzdory jakési bizarnosti jeho umění byla prý jeho vystoupení kultivovaná a humorná a zcela bez zápachu. Navštěvovala je i pařížská smetánka. V hledišti dokonce musela sedět i zdravotní sestra, která pomáhala ženám, které v korzetech smíchy lapaly po dechu.

Se slavným kabaretem se Le Pétomane rozkmotřil v roce 1894. Tehdy uspořádal vlastní charitativní výstavu. Vedení Moulin Rouge ale čin vyhodnotilo jako porušení umělecké smlouvy a Pujolovi udělilo vysokou pokutu. Ten na protest smlouvu s kabaretem ukončil a připojil se k putovnímu souboru divadla Pompadour.

Během cest po Evropě se na jeho um přišel podívat třeba Sigmund Freud nebo belgický král Leopold II. Byl na vrcholu své slávy a vydělával více než největší hvězdy tehdejšího kabaretu.

Zlom přišel s první světovou válkou. Publikum tehdy rozhodně nemělo náladu na kabaretní zábavu, a tak se slavný „prdící muž“ rozhodl kariéru ukončit. Vrátil se do rodné Marseille k práci v pekárně. Později ještě otevřel továrnu na sušenky. Zemřel ve věku 88 let v srpnu 1945. Dodnes lze na hřbitově La Valette-du-Var navštívit jeho hrob.

Poté, co Pujol zemřel, chtěli odborníci z pařížské lékařské fakulty zkoumat jeho neobvyklý konečník. Nicméně rodina umělce i přes nabídku vysoké odměny výzkum zakázala, a tak jeho neobvyklé vybavení zůstává obestřeno tajemstvím, protože nikomu jinému se dosud nepodařilo stejné kousky zopakovat.

Zdroje: amusingplanet.com, jhelms.com, moulinrouge.fr