Článek
I v antice uměli přesně změřit obvod planety
Asi před 2 300 lety se astronom a matematik Eratosthenés z Kyrény v alexandrijské knihovně dozvěděl, že v Asuánu, který je lokalizován asi 800 kilometrů jižně od Alexandrie, nevrhají v nejdelší den v roce sloupy v pravé poledne žádný stín. Z toho vyvodil, že se slunce v tom okamžiku musí nacházet přímo nad těmito sloupy. Překvapilo jej, když ve stejný den v roce a v pravé poledne k tomuto jevu v Alexandrii nedochází a sloupy stín, byť malý, stále vrhají. Usoudil tedy, že musí být mezi oběma dnes egyptskými městy plocha Země jaksi zakřivená. Pustil se do výpočtů a došel k závěru, že Země nemůže být plochá a navrhl teorii, že jde o kouli s obvodem zhruba 252 000 stadií, což je v přepočtu něco okolo 40 tisíc kilometrů. Díky moderním metodám víme, že obvod planety je 40 007,86 km. Antický učenec tak počítal s nebývalou přesností.
Skutečnost, že je Země kulatá, byla samozřejmostí i mezi učenci ve středověku. Existuje mnoho důkazů, kterými si lze Zemi jako kouli ověřit vlastním pozorováním a není k tomu třeba obeplutí světa nebo nutnost vlastnit složité dalekohledy. Proto o kulaté Zemi v podstatě dlouhé tisíce let nikdo nepochyboval, v podstatě se jen změnilo paradigma v chápání středu vesmíru, za nějž byla dříve považována naše planeta.
Bizarní teorii ploché Země oživila až poptávka po fascinujících a skrytých pravdách, které nazýváme konspiračními teoriemi. Hnutí new age, spiritualismus, ale i vyvěrající nedůvěra ve vědu a v tradiční média se promítá v mnoha ohledech naší společnosti. Lidé věřící, že Země je ve skutečnosti plackou, představují jakýsi vrchol konspiračního myšlení. Nejvíce jich potkáte ve Spojených státech, ale teorie začíná mít zejména díky sociálním sítím a YouTube své zastánce i v našich končinách.
Pomocí těchto kanálů si ovlivnitelní jedinci šíří svoje pravdy i důkazy a utvrzují se mezi sebou, že jim všichni lžou - vědci, média, učitelé i politici.
Země je placatá, důkazy nás nezajímají, stejně jsou zfalšované, tvrdí konspirátoři
Země je podle Plochozemců plackou, jejíž středem je Arktida a okraje představuje ledová Antarktida. V té je za masou ledu ukryta zeď, kterou střeží tisíce pracovníků NASA a bůhví, kdo ještě. Plochá země je také samozřejmě středem vesmíru. Slunce a Měsíc jsou ve skutečnost velmi malá tělesa pohybující se jen v malé výšce. Hvězdy jsou pak ještě menší, v podstatě maličké objekty.
Plochozemci svoji teorii dokáží s nebývalou zarputilostí obhajovat. Vycházejí především ze své intuice, že při chůzi přece jasně cítí, že je Země placatá. Zakřivení by totiž bylo při delší cestě poznat. Jenže to je asi 78 milimetrů na kilometr, což opravdu nelze vnímat smysly. Na to však argumentují, že vidíme objekty i dalece vzdálené, což by při zakřivení nebylo možné. Někteří jdou ale ještě dále a tvrdí, že Země jako placka stále stoupá vesmírem a každou vteřinu zrychluje.
Existenci fotografií a videí z vesmíru berou jako podvrh, stejně tak jako zprávy o satelitech a vesmírné stanici. Když je ale konfrontujete, že by bez satelitů na oběžné dráze nemohl fungovat systém GPS, ohánějí se tajnými technologiemi, které umí navigovat i na placce.
Stejně tak bizarně vysvětlují střídání ročních období, dne a noci a existenci podnebných pásů. Podle nich zkrátka slunce nad námi vykonává tak sofistikované pohyby, že jimi lze vysvětlit vše uvedené.
Flammarionův dřevoryt ukazující poutníka na konci světa (1888)
Zakřivení Země lze jednoduše pozorovat
K ověření, že je země kulatá, stáčí jednoduchá pozorování. Notoricky známý je pokus s blížící se lodí na obzoru. Nejprve vidíme stožáry, poté se loď objevuje celá. Na vlastní oči můžeme vnímat zakřivení. Zakřivení Země ale můžeme za dobré viditelnosti sledovat i z horských vyhlídek, případně z vysokého bodu v blízkosti moře je krásně vidět oblouk na moři.
Nejjednodušší důkaz nám ale poskytuje částečné zatmění Měsíce, na který vrhá stín naše planeta. Na něm je jasně patrný oblouk. Pokud by byla Země plochá, stín na Měsíci by byl zcela jiný, třeba jako čára.
Složitěji proveditelné důkazy poskytují hvězdy. Některá souhvězdí, jako třeba Velký vůz, jsou viditelná jen ze severní polokoule. Takový Jižní kříž ale zase vidí jen „protinožci“.
Pak je zde den a noc. Plochozemci tvrdí, že Slunce a Měsíc krouží nad naší Zemí a rotací tak tvoří střídání světla a tmy. Kdyby tomu tak bylo, Slunce a Měsíc by byly vidět po celý den, jen by se měnila jejich poloha vůči horizontu. Tma, tedy noc, by nastávala jen v údolích, ale na horách by svítilo Slunce vždy. Obrázek níže ukazující, jak se na placce střídá den a noc, je tedy nakreslen chybně a především účelově.
Byznys i naivita
Plochozemci zkrátka nemají žádné vědecky ověřitelné důkazy, které by podpořily jejich teorii. Ignorují vědecké závěry, znevažují práci vědců a zřejmě ani nechápou, na jakých principech skutečná věda funguje. Vědec si nemůže jen tak na YouTube nebo na Facebook něco napsat. Jeho práce potřebuje verifikaci od jiných odborníků, studie potřebují recenze, teprve po shodě vědecké komunity je možné vynášet nové závěry.
Plochozemci žijí ve vlastním fiktivním světě bludů, které si vyměňují na sociálních sítích. V USA jsou jich statisíce. V našich končinách má největší skupina na Facebooku sedm tisíc členů a stále přibývají. „Upřímní zastánci ploché Země za svou víru utrácejí peníze. Kupují si knihy, vstupenky na konference a trička, kvůli kterým se na ně lidé v obchodě dívají úkosem,“ píše Kelly Weillová: v nové knize ‚Plochá, nikoli kulatá planeta. Proč jsou lidé ochotni uvěřit čemukoli‘ a dodává, že se v tomto konspiračním hnutí točí obrovské peníze. Vždy je zde masa lidí, kteří se nechají vtáhnout do bubliny a živí tím ty, kteří konspirační teorii udržují při životě. Tito vůdci pak ale sami nemusí svým tvrzením věřit a svoji činnost berou jako velmi lukrativní byznys.
