Článek
Při vyřčení slova renesance se většině lidí vybaví Leonardo da Vinci, Michelangelo nebo vznešené italské paláce. Jenže takový obraz zachycuje jen malou, možná až nepatrnou část tehdejší společnosti. Miliony obyčejných lidí žily úplně jiný život. Většinou pracovaly od rána do večera, neuměly číst a jejich pohled na svět se od toho dnešního výrazně lišil.
O to cennější je příběh italského mlynáře Domenica Scandella, kterému jeho okolí říkalo Menocchio. Žil v 16. století ve Furlansku a nebýt jednoho osudového rozhodnutí, jeho jméno by dnes nikdo neznal. Začal totiž nahlas mluvit o tom, jak podle něj vznikl svět, co si myslí o Bohu a proč církev podle něj nejedná správně. Tím na sebe přivolal inkvizici.
Paradoxně právě její pečlivé zápisy umožnily historikům po více než čtyřech stoletích nahlédnout do uvažování obyčejného člověka, kterého od nás dělí více než čtyři stovky let trvající propast.
Svět dle mlynáře vznikl jako sýr
Menocchio nebyl žádný vzdělanec. Uměl však číst, což tehdy na venkově nebylo samozřejmostí. Dostaly se mu do rukou různé knihy, náboženské texty i lidová vyprávění. Jenže je nečetl jako učenec. Přemýšlel nad nimi po svém a skládal si z nich vlastní obraz světa.
Při výslechu inkvizitorům popsal, že dle jeho názoru na počátku všeho existovala jen beztvará hmota podobná mléku. To zkyslo, proměnilo se v sýr a v něm se objevili červi. Těmi červy měli být andělé a mezi nimi i Bůh.
Ačkoliv se dnes jeho výklad může zdát šílený, Menocchio ho myslel zcela vážně a ve formulování náboženských představ pokračoval i nadále, tentokrát už věcněji. Například tvrdil, že Bůh není výsadou kněží a že člověk se k němu může obracet přímo. Kritizoval bohatství církve, pochyboval o některých náboženských pravdách a věřil, že různé národy mohou dojít ke spáse i jinou cestou. V druhé polovině 16. století šlo o velmi odvážná tvrzení.
Inkvizice při „práci“
Díky inkvizici slyšíme jeho hlas
Právě tady se skrývá jeden z paradoxů historie. Inkvizice chtěla Menocchiovy názory stůj co stůj umlčet. Místo toho je pečlivě zaznamenala prostřednictvím zápisů z výslechů.
Italský historik Carlo Ginzburg, který se narodil v roce 1946 v Turíně a minulý týden zemřel v Boloni, v 70. letech minulého století tyto zápisy a další dokumenty pečlivě prostudoval. Díky nim dokázal rekonstruovat nejen život jednoho mlynáře, ale především způsob, jakým přemýšlel člověk stojící mimo svět učenců. Své poznatky pak shrnul v díle nazvaném Sýr a červi.
Ginzburg totiž nepatřil mezi historiky, kteří psali o králích a slavných vojevůdcích. Zajímalo ho, jak žili a přemýšleli obyčejní lidé, jejichž hlasy se v dějinách většinou ztratily. Právě proto sáhl po inkvizičních spisech o Menocchiovi a proměnil je v jednu z nejznámějších historických knih 20. století.
I díky jeho mravenčí práci se ukázalo, že lidová představivost byla mnohem pestřejší, než bychom čekali. Obyčejní lidé nepřijímali bez přemýšlení všechno, co autority tvrdily. Četli, poslouchali, kombinovali různé příběhy a vytvářeli si vlastní vysvětlení světa.
Carlo Ginzburg
Renesance nevypadala stejně pro každého
Učebnice často ukazují renesanci jako dobu velkých objevů, umění a vědeckého pokroku. To všechno je samozřejmě pravda. Jenže zároveň to byla doba hluboké víry, pověr, strachu z kacířství i přísné kontroly myšlenek.
Menocchio stojí tak trochu bokem velkých dějin, ale připomíná, že je netvořili jen panovníci, papežové nebo slavní malíři. Patřili do nich také obyčejní lidé, kteří si po práci kladli otázky o vzniku světa, smyslu života nebo spravedlnosti. Takovému historickému bádání i díky Ginzburgovi dnes říkáme mikrohistorie.
Menocchio nakonec za své přesvědčení zaplatil životem. Byl odsouzen jako kacíř a popraven. Jeho myšlenky ale nezmizely. Díky svazkům z protokolů se dochovaly až do současnosti a inkvizici tak přežily o dlouhá staletí.
Zdroje:
Carlo Ginzburg - Sýr a červi: Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600. Argo. ISBN 9788072032785
James Obelkevich - Religion and the People, 800–1700. Chapel Hill: University of North Carolina Press. ISBN 0-8078-1332-X.
