Nucené stěhování Inuitů i jaderná nehoda. Trumpovy výroky otevírají staré grónské jizvy

Největší ostrov světa je s přestávkami osidlován arktickými národy již více než 4 tisíce let. V 10. století se zde usadili evropští seveřané vedení vyhnancem Erikem Rudým. Nicméně kolonie seveřanů postupně zanikly a nahradili je Inuité. Evropané začali do nevlídných končin mířit opět až v 18. století. V roce 1721 se Grónsko stalo součástí Dánska, o století později bylo přeměněno na dánskou kolonii a tento stav trval až do roku 1953. Od té doby získávají Gróňané stále větší autonomii. V současné době si místní obyvatelé spravují většinu svých záležitostí, na Dánsku zůstává pouze vedení zahraniční politiky a obrana. Historické důvody, proč by se měl ostrov stát součástí Spojených států, tedy neexistují.

Američané přesto na ledovém ostrově už dávno působí. V roce 1951, tedy v době, kdy bylo Grónsko ještě kolonií, dostaly Spojené státy americké povolení postavit si na severu ostrova leteckou základnu Thule. Vybráno bylo místo zvané Pituffik. Jenže to bylo obydlené více než stovkou Inuitů, kteří zde měli dvě osady. Co s nimi? Dánové rozhodli o jejich nuceném přemístění, a tak mezi lety 1952 a 1953 nechali postavit o sto kilometrů severněji nové město Qaanaaq.

Jenže naléhavost studené válka si na původních obyvatelích vybrala ošklivou daň. Americká základna se začala stavět, aniž by bylo hotové nové bydlení pro místní obyvatele. Ti tak museli být vystěhováni a od května 1953 až do listopadu téhož roku, tedy do doby kruté polární zimy, bydleli v provizorních stanech. Postaveno bylo celkem 27 domů, přičemž polovinu nákladů na stěhování a výstavbu hradilo Dánsko, polovinu USA. Dánsko až v roce 2003 uznalo, že byl tento krok vůči místní komunitě nezákonný.

Letecká základna, která na severu ostrova vznikla, není součástí Grónska. V podstatě jde o americkou enklávu a přístup k ní je velmi omezen. Jedná o nejsevernější místo, kde mají americké ozbrojené síly své zázemí. Dnes se jí stále hovorově říká Thule, ale oficiálně se jmenuje Pituffik Space Base (Vesmírná základna Pituffik). Je vybavena sítí senzorů s pokročilou schopností detekce raket, včetně pokročilého vybavení pro monitorování oběžné dráhy.

Další novodobý šrám na tváři Grónska přinesl 21. leden 1968. Ten den se poblíž letecké základy zřítil americký bombardér B-52. Tehdy totiž americké strategické bombardéry v rámci operace Chrome Dome prováděly tajné nepřetržité lety s jadernými zbraněmi na palubě, aby v případě sovětského útoku mohly okamžitě zajistit odvetný úder. Grónsko totiž leží na pomyslné vzdušné cestě raket z dnešního Ruska do Států.

Na palubě stroje, který havaroval kvůli vadnému elektrickému vedení v pilotní kabině a následnému požáru, byly čtyři termonukleární bomby a další konvenční výbušniny. Ze šestičlenné posádky se podařilo katapultovat pěti vojákům, jeden zahynul.

Bombardér spadl na mořský led nedaleko základny. Výbuch způsobil radioaktivní kontaminaci regionu. Ledová pokrývka v místě dopadu byla znečištěna plutoniem, přičemž led v podstatě zčernal. V okolí bylo možné pozorovat tuleně bez srsti nebo pižmoně s deformovanými kopyty.

Nehoda vyvolala v západním světě rozsáhlou mezinárodní reakci. Oba státy se okamžitě pustily do dekontaminace oblasti. Operace, která vešla ve známost jako „Project Crested Ice“, byla velmi náročná kvůli arktické zimě, kdy většinu dne byla tma, teploty se pohybovaly desítky stupňů pod nulou a foukal silný vítr. Zcela zničena byla osada Narsaarsuk a došlo k poničení i dalších inuitských sídel. Naštěstí nikdo z civilistů nezemřel. Na likvidaci trosek navíc nebylo příliš mnoho času. Blížilo se jaro a náročné odklízení kontaminovaného ledu i trosek, hledání úlomku letounů i nákladu muselo proběhnout ještě v době, než led začal tát.

Operace proběhla úspěšně, ačkoliv se později objevily pochybnosti, zda došlo k nalezení všech trosek. Nehoda ale poukázala na další problém. Dánsko totiž zakázalo jaderné zbraně na svém území v roce 1957, což platilo i pro Grónsko. Američané ale toto nařízení porušili. Nejprve sice tvrdili, že letoun neměl za cíl vzdušný prostor Dánska, nicméně kvůli poruše zamířil k základně. To se však ukázalo jako výmluva.

Když v roce 1993 americké letectvo odtajnilo dokumenty ze studené války, vyšlo najevo, že jaderné zbraně byly přítomné v dánském vzdušném prostoru po celá šedesátá léta. To samozřejmě dánskou vládu namíchlo, jak se ale ukázalo, celá akce probíhala za tichého souhlasu tehdejšího dánského premiéra. Interní vyšetřování pak dokonce odhalilo, že jaderné zbraně nebyly pouze v bombardérech, ale nacházely se celých sedm let i na základně. Tato skutečnost vyvolala v devadesátých letech napětí mezi USA a Dánskem, přičemž se spor začal označovat jako Aféra Thulegate. A jak se zdá, nové napětí mezi oběma zeměmi je znovu na obzoru.

Zdroje: novinky.cz, foxnews.com, rozhlas.cz, wikipedia.org