Článek
Začalo to nenápadně pravidelnou preventivní kontrolou dětí u zubaře. Dceři se začaly klubat druhé zoubky a nějak se nemůžou vedle sebe srovnat. „Možná to bude časem chtít rovnátka, ale třeba se to samo srovná,“ prohodí zubař a pokračuje v prohlídce. Na poznámku nereaguji, rovnátka nosí plno dětí, dceři by to také nevadilo.
Když si s panem zubařem po konci prevence domlouváme další termín kontroly a pomalu se už loučíme, tak se ještě zarazí. „A víte co, já vám už teď raději napíši doporučení pro dceru na ortodoncii, většinou je tam čekací doba tak rok. Pokud bude potřebovat rovnátka, tak ať tedy máte pro jistotu termín včas.“
„Roční objednací doba mě trochu překvapí, ale dceru tedy někam objednám,“ odpovídám. „No to nebude jen tak,“ odpovídá zubař a pokračuje: „Většinou mají ortodontisté plný stav, připíši vám tam ještě jméno specialistky, u které je naděje, že by se našel termín.“ A tak začínám trochu pronikat do problematiky rovnátek v Česku a to ještě netuším, že se rovnou můžu připravit na 300 kilometrů dlouhý výlet.
Pardon nebereme, ale můžete si udělat výlet ke kolegyni
Telefonuji na doporučenou ortodoncii. Vysvětlím, jak se věci mají, ale nepochodím. „Teď vůbec nepříjmáme, pár míst se nám uvolní v lednu, ale na ty budu brát až po Novém roce, tak si zkuste zavolat, ale místo vám zaručit nemohu. Budu to obsazovat podle pořadí volajících.“
Dobře, dávám si do kalendáře poznámku na ráno 2. ledna 2025 a zkouším volat dalším ortodontistům ve městě, píši maily, ale úspěch se nedostavuje. „Nemáme volno, zkuste zavolat třeba příští rok, až bude kontrola aktuální.“
Poslední telefonát. „Bohužel, teď nikoho nebereme, ale znám jednu paní doktorku, která bude otevírat v létě praxi, zavolejte jí, ta vás vezme.“ Fajn, říkám si, konečně svítá naděje. „Je to ale v jižních Čechách, pokud by vám nevadilo cestování.“
Cestování by nám nevadilo, i když cesta tam a zpět dělá něco kolem 300 kilometrů. Zkouším napřed ještě obvolat bližší ortodontisty, ale tak nějak předem jsem už tušil, že moje snaha bude marná. A také, že byla.
Volám tedy do jižních Čech. Milá paní doktorka dcerku přijme, máme ale dorazit pro jistotu už teď v létě, aby zkontrolovala, jak moc je to aktuální. Výlet do jižních Čech jsme už dlouho plánovali, a tak to pěkně spojíme.
Za rovnátka desetitisíce, pojišťovna hradí jen práci ortodontisty
V Česku je aktuálně zhruba 300 ortodontistů a poptávka tak mnohonásobně převyšuje nabídku. Když jsem říkal kamarádovi, že budeme zřejmě dojíždět kvůli rovnátkům do jižních Čech, ťukal si na čelo. Před několika dny bych se tomu také smál, ale po letmém poznání současné situace jsem pochopil, že rezervace termínu u ortodontisty je něco jako losování sportky. V tomto případě však nepůjdou peníze ke šťastlivci, kterému se podařila rezervace, ale z jeho kapsy. A to ve velkém.
Zdravotní pojišťovna sice osobám do 22 let hradí práci ortodontisty, ale pokud se nejedná o závažné potíže, jako je rozštěp, rovnátka hradí pacient. A nejde o drobné. Podle ortodontistky, se kterou jsme domluveni, začíná terapie obyčejnými rovnátky na zhruba 10 tisících, ale pak se v souvislosti s délkou a náročností léčby může cena vyšplhat i na 40 tisíc. Fóliové aparáty jsou ještě dražší a není problém, aby konečná částka za terapii byla okolo 70 tisíc. Existují i neviditelná rovnátka, která mohou stát i jako průměrně ojetá Octavie.
Nezbývá tedy doufat, že se dceři zoubky srovnají samy, až všechny vyrostou. Ale pro všechny případy už teď musíme šetřit.
