Článek
Na pláži Omaha, jedné z pěti invazních pláží v Normandii, se 6. června 1944 odehrával jeden z nejkrvavějších a nejdramatičtějších okamžiků druhé světové války. Během vylodění spojeneckých sil se zde zrodila legenda o německém vojákovi, který byl později nazván Bestie z Omaha Beach. Během několika hodin zde postřílel více jak tisícovku spojeneckých vojáků, kteří se vyloďovali, aby zbavili Evropu nacistického řádění.
Problémový voják
Heinrich Severloh se narodil v roce 1923 a rozhodně nepatřil k těm mladíkům, kteří by byli fascinovaní nacistickou ideologií. I proto se ve svých 19 letech, tedy v roce 1942, na základě povolávacího rozkazu do války moc nehrnul. Když už nastoupil, odjel na východní frontu. Nadřízení jej ale označovali jako člověka, který je problémový a neplní rozkazy. I proto byl několikrát fyzicky potrestán. Dokonce tolik, že se musel vrátit zpět do Německa, kde se nějakou dobu zotavoval.
Během pobytu v rodné zemi se přeci jen smířil se svojí vojenskou rolí, v roce 1943 už jako svobodník začal navštěvovat poddůstojnickou školu, ale dlouho tam nevydržel. Tentokrát neopustil své místo z vlastní vůle, ale vzhledem k vývoji války byl poslán na západní frontu k pěší divizi.
Krvavá jatka pod opěrným bodem 62
V červnu 1944 byl přidělen k opěrnému bodu 62 na pláži Omaha na severofrancouzském pobřeží. Takových bobů bylo na dlouhé pláži celkem 15 a obsluha měla jednoduchý úkol, hlídkovat a v případě invaze Spojenců bránit okupované území. Severloh zřejmě netušil, co jej může potkat. Přeci jen mezi nacisty kolovaly zvěsti, že se Spojenci v případě posunu na evropský kontinent vylodí více západněji. Jenže dlouhé a široké pláže v Normandii shledalo tehdejší velení za strategicky výhodné. A tak začala operace Overlord.
Vylodění spojeneckých vojsk na francouzském pobřeží začalo asi v 6:30 ráno. Severloh obsluhoval kulomet MG42. Jakmile se začali vyloďovat první vojáci, začal pálit. Činil tak prakticky bez přestávky až do třetí odpolední. Kulomet nepoužíval, jen když měnil přehřátou hlaveň. Mezitím střílel i z pušky. Byl v transu, a tak vůbec nevěděl, že ostatní němečtí vojáci uprchli i z ostatních opěrných bodů a pálil veškerou dostupnou munici do pěšáků vybíhajících vstříc palbě a minám. Že šlo o skutečná lidská jatka dokládají i výpovědi Spojenců, kteří skákali do moře prolitého krví. Někteří z nich při vykonávání rozkazu zvraceli nebo rovnou omdlévali. Do akce se zapojilo neuvěřitelných 160 tisíc spojeneckých vojáků.
Utekl, aby splynul s ostatními vojáky
Když si Severloh uvědomil, že se situace stala neudržitelnou a nepřátelští vojáci jej nejspíše zabijí, pokusil se o útěk. Ukryl se v blízké vesnici Colleville-sur-Mer, kde se připojil k ostatním Němcům. Jakmile si uvědomil, co udělal, začal zvracet. Nicméně nikomu se o tom nezmínil, což mu zřejmě zachránilo život, protože jen o několik hodin později byl zajal Američany.
Spojenci věděli, že opěrný bod 62 má na svědomí více jak tisíc životů. Žádné jiné stanoviště nebylo tak drasticky efektivní. Jenže nevěděli, kdo kulomet obsluhoval, proto neznámého muže začali nazývat „Bestií z Omaha Beach“.
Severloh mezitím splynul s německými zajatci a v roce 1947 byl jako řadový voják, který jen plnil rozkazy, propuštěn. Pokud by se ke svým činům přiznal, možná by jej čekal dramatický a hodně sledovaný proces. I proto mlčel více jak 40 let. Co udělal, věděla jen jeho manželka.
Odhalení vedlo k nečekanému přátelství
Svoji identitu odhalil v roce 1988, když jej navštívil novinář, který pátral po přeživších německých vojácích z Omahy, a tak nějak tušil, že Severloh by mohl být tím, kdo během Dne D postřílel přes tisíc vojáků. Bolest už za tu dobu částečně odvál čas a ostatní veteráni z druhé světové války mu dokázali odpustit s tím, že stejně jako oni plnil válečný úkol.
Severloh poté začal na vlastní pěst hledat přeživší z Omahy, aby se jim za svůj čin omluvil. Setkání s Američanem Davidem Silvou, který u opěrného bodu 62 utrpěl tři střelná poranění, bylo velmi emotivní a vyústilo v nečekané přátelství. Oba muži se často setkávali až do roku 2006, kdy Severloh zemřel. Ještě před tím, v roce 2004, vznikl o neobvyklém poutu dvou vojáků z obou stran barikády dokument Vzpomínky na Den D.
Zdroje: Welt.de, Warfarehistorynetwork.com, Historynet.com