Pierre Richard: Popletený elegán, který miluje humor, Prahu a dobré víno

Richard byl idolem doma ve Francii, ve světě, ale i v zemích za železnou oponou. Nejvíce mu seděly postavy popletených intelektuálů, avšak smolařů. Říkalo se o něm, že má nejmodřejší oči z celé Francie a nejen díky nim se stal ikonou jedné éry, která si libovala v chaosu každodenních situací.

Narodil se 16. srpna 1934 jako Pierre-Richard Maurice Charles Léopold Defays, ale svět ho zná jen jako Pierra Richarda. K filmu se dostal přes kabarety a televizní varieté. Bylo jen otázkou času, kdy si jeho přirozeného talentu někdo všimne. Tím, kdo jej objevil pro velký film, byl režisér Yver Robert. Ten s ním natočil film Alexandre le bienheureux (1967) a pak také parodický snímek Život plný malérů. Richard si na počátku 70. let sám zrežíroval film Roztržitý, ale až Velký blondýn s černou botou (1972) z něj udělal hvězdu světového formátu. Jeho přirozený šarm a dar rozesmát publikum mu pak otevřely dveře k filmové kariéře, která zdaleka nekončila u pár trapasů a pádů ze schodů.

S blondýnem přišla Richardova nejslavnější éra. Vzniklo i pokračování Návrat velkého blondýna (1974), ale připomenout lze i filmy jako Hračka (1976) či Horčice mi stoupá do nosu (1974). Komické role, ve kterých vystupoval jako sice trochu neschopný, ale vždy sympatický outsider, Richardovi seděly. Miloval Chaplina a radost z komedie z něj jen čišela. Jeho humor nebyl laciný, nestavěl jen na násilí jako třeba další oblíbení francouzští komici té doby, ale vycházel, jak sám říká, z poezie života.

I díky zdánlivé obyčejnosti se stal oblíbeným také u nás ještě v době normalizace. Francouzské komedie tehdy byly výborným únikem z reality, byly zábavné, lidské a hlavně apolitické. Richard navíc do humoru vnášel hřejivý chaos, jenž diváky lákal do kin a přikovával je k televizním obrazovkám.

Ve Velkém blondýnovi se Richard stal nečekaným „špiónem“ jen kvůli černé botě, kterou měl nasazenou, protože mu jeho přátelé druhou v žertu ukryli. V Hračce hrál novináře, jehož si rozmazlený syn boháče „koupí“ jako lidskou hračku. A v Roztržitém zase vytvářel reklamní kampaně s takovou nesoustředěností, až to hraničilo s genialitou. Stejně tak byla zmatená jeho zápletka s hvězdou šoubyznysu ve snímku Hořčice mi stoupá do nosu. V každém filmu lze najít nezapomenutelné momenty – pád do výlohy, jízdu autem bez brzd nebo vpád do natáčení westernu. Vždy to byl chaos a zmatek a pokaždé taky trapas.

Na počátku 80. let se Richard spojil v několika filmech s Gérardem Depardieu, což vedlo ke vzniku dalších příjemných komedií – Otec a otec (1983), Uprchlíci (1986) a Kopyto (1981).

Depardieu byl vždy ten silnější a drsnější. Richard naopak ten chaotický a nepraktický. Taková kombinace byla výbušná, jejich filmy měly energii, nechyběla v nich Depardieuova tvrdost ani Richardova roztěkanost.

Zatímco jiní komici vyhasli s koncem své slavné éry, Richard zůstal aktivní i po padesátce. Už se nehrnul do hlavních rolí, u komedie však zůstal. Nedávno se objevil třeba ve filmu Asterix a Obelix: Říše středu a aktuálně se podílí na přípravě dalších dvou filmů.

Málokdo ví, že Pierre Richard má i vlastní vinice, konkrétně v oblasti Gruissan, kde v malém produkuje vlastní značku, se kterou získal mnohá ocenění. V Česku je patronem restaurace Mon Rouge Pif, jež mimochodem nese název po jeho prvním vínu. Sám Richard má Prahu i Česko moc rád a do našich končin se s úsměvem vrací. To dokazuje i jeho role v české komedii Vánoční příběh z roku 2022, kde se objevil po boku Jiřiny Bohdalové. Prý také vůbec netušil, že se filmy s ním vysílaly za železnou oponou a jak moc byl u nás oblíbený. Je však i komikem, který dokáže mluvit o hlubších tématech, říká, že stárnutí není konec, ale jiný druh dobrodružství. V rozhovorech se také nevyhýbá tématu osamění či smrti.

Jeho charisma však zůstává. V devadesáti má pořád tu rozcuchanou hřívu a pohled, který vás donutí usmát se, i když se vám zrovna nechce. I proto jej lze zařadit mezi nejlepší světové komiky.

Zdroje: irozhlas.cz, dailymotion.com, cosmopolitan.fr, csfd.cz