Článek
Předci Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho (1894 - 1972) pocházeli z území dnešního Beneluxu. Jeho příslušnost k Českému království, později k Československu, je však nesporná. Lze tak zcela vážně tvrdit, že základní myšlenky dnešní Evropské unie byly položeny na našem území, konkrétně v Poběžovicích.
Richard Coudenhove-Kalergi se narodil roku 1894 v japonském Tokiu během diplomatické mise jeho otce Heinricha, který byl v zemi vycházejícího slunce na diplomatické misi. Tam poznal Japonku Micuko Aojama, se kterou se také oženil. Po návratu do Evropy v roce 1896 se rodina usadila na panství v Poběžovicích, které dříve zakoupil Richardův dědeček Karel.
První panevropské myšlenky přicházejí během Velké války
Vzdělaná a intelektuální rodina chtěla poběžovické sídlo přeměnit v jakési mezinárodní společenské sídlo. Zejména Richardův otec byl v těchto krocích velice rázný, což jeho syna velmi pozitivně ovlivnilo. Dětství, které na zámku prožil, později popisoval jako velmi inspirativní. Později se přesunul kvůli studiím do Vídně, ale jeho srdce bylo stále v Čechách. Jenže když se vrátil do Poběžovic, právě probíhala světová válka a společenská situace tak byla velmi napjatá. Inspirován otcovými myšlenkami a intelektuálními podněty vypracoval v době, kdy se Evropa otřásala v základech, první panevropskou vizi.
V roce 1917 vypukla revoluce v Rusku. Velká válka, jak se tehdy prvnímu světovému konfliktu říkalo, skončila o rok později. Svět byl zcela jiný. V Evropě se rodily nové národní státy, na východě se začal odehrávat komunistický experiment a v Německu se začalo probouzet národně socialistické hnutí. Naděje mocností na trvalý evropský mír se začaly postupně hroutit.
Richard Coudenhove-Kalergi však viděl k Evropě bez válek jinou cestu než mocnáři. Chápal, že idea míru nemůže ležet na bedrech jednotlivých zemiček, ale v silném spojení. V roce 1922 publikoval první manifesty na toto téma ve vídeňských a berlínských novinách. V článku nazvaném „Návrh Panevropy“ rozebíral současnou geopolitickou situaci i důvody svárů jednotlivých evropských států. Panevropu navrhl jako řešení pro mírové soužití a jako celek, který bude vrcholem světového dění.
Návrh panevropské vlajky
Jako občan Československa obdivoval zejména osobnost T. G. Masaryka. S ním se také setkal a svoji panevropskou vizi mu představil. Masaryk se jako prezident nemohl v iniciativě angažovat. Nicméně mu slíbil podporu a seznámil jej s ministrem zahraničí Edvardem Benešem. Po několika schůzkách získal Coudenhove diplomatický pas, plně se mu tak otevřely dveře mezi evropské politické špičky.
Panevropský program publikoval v roce 1923 v díle Pan-Evropa. V něm se vyjadřoval i k pojetí národa, přičemž vyvracel představu, že národ spojuje krevní příbuznost. „Vynikající Němci mají česká jména a obráceně,“ uváděl. Zmínil například velké německé filozofy - Kant byl původu skotského, Schopenhauer holandského, Nietzsche polského. Vyvracel také národní pospolitost, která se nekryje s jazykem a jako příklad uváděl Iry, kteří mluví anglicky. Vyvodil, že evropské národy jsou příbuzné především duchem a kulturou, jejíž centrem jsou univerzity. Díky spisu si vybudoval velký respekt mezi politiky napříč evropskými zeměmi. Panevropské hnutí mělo své vedení a pořádalo pravidelné kongresy.
Soumrak civilizovaných hodnot vedl k realizaci myšlenky
Jenže v roce 1929 přišla ekonomická krize, na níž evropské mocnosti reagovaly sílícím nacionalismem. Když se v Německu chopil moci Adolf Hitler, panevropské hnutí postavil mimo zákon. To už bylo jasné, že Evropa znovu míří ke konfliktu. Richard Coudenhove-Kalergi tak musel emigrovat do Spojených států.
Po druhé světové válce byla myšlenka evropského sjednocení ještě aktuálnější. Vyčerpaný kontinent si už nemohl dovolit další konflikt, který hrozil kvůli rozmachu zhoubného komunismu. Coudenhove se vrátil do Evropy a roku 1947 konečně začal přeměňovat svoje myšlenky do praxe. Po konzultacích s Winstonem Churchillem založil Evropskou parlamentární unii, kterou lze považovat za předchůdce evropského parlamentu. Udržoval kontakty s nově vzniklými organizacemi Evropské integrace – Radou Evropy (zal. 1949), Evropským hnutím (1949), Evropským společenstvím uhlí a oceli (1951), Evropským hospodářským společenstvím a Euroatomem (obě 1957). Z těchto organizací později vzešlo Evropské společenství a dnešní Evropská unie.
Coudenhove-Kalgeri (zcela vlevo) na kongresu Evropského hnutí (1953)
Sám Coudenhove musel kvůli situaci v Československu žít v Rakousku a později ve Švýcarsku. Přesto věřil, že Evropa už velký konflikt nezažije a jednou se skutečně sjednotí. Zemřel v roce 1972 ve věku 77 let. Pro své myšlenky byl čtyřiapadesátkrát nominován na Nobelovu cenu míru. Tu sice nezískal, ale roku 2012 ocenění obdržela Evropská unie.
