Rainbow Warrior. Jak francouzské tajné služby sabotovaly loď Greenpeace a přitom zabíjely

Událost vyvolala mezinárodní skandál a vážně poškodila vztahy mezi Francií a Novým Zélandem. Jméno Rainbow Warrior se od té doby spojuje s jednou z nejznámějších tajných operací studené války.

Loď Rainbow Warrior byla spuštěna na vodu v roce 1955. Tehdy se jmenovala Sir William Hardy a sloužila k výzkumu rybolovu. Koncem 70. let ji koupila organizace Greenpeace.

Název Rainbow Warrior, tedy Duhový bojovník, vycházel z legendy, kterou hnutí Greenpeace spojovalo s původními obyvateli Severní Ameriky. Loď měla organizaci pomáhat dostat se přímo na místa, kde chtěla upozorňovat na problémy životního prostředí. Aktivisté tak nemuseli jen vydávat prohlášení, ale mohli dění sami dokumentovat, pořádat protestní akce a získávat pozornost médií.

V dalších letech se loď Rainbow Warrior zapojila například do kampaní proti komerčnímu lovu velryb. Její posádka se vydávala do odlehlých oblastí, kde se střetávaly zájmy států, podniků a ochránců přírody.

Významnou úlohu sehrála také při pomoci obyvatelům atolu Rongelap na Marshallových ostrovech. Jejich domov zasáhl radioaktivní spad z amerických jaderných testů v Tichomoří. Největší obavy vyvolávaly následky výbuchu vodíkové bomby Castle Bravo z roku 1954.

V roce 1985 pomohla Rainbow Warrior přestěhovat přibližně 300 lidí z Rongelapu na ostrov Mejato, kde mohli žít dál od kontaminovaného území.

Poté se loď vydala na Nový Zéland. Čekala ji další protestní akce, tentokrát namířená proti francouzským jaderným testům v jižním Pacifiku.

Francie začala vyvíjet vlastní jaderné zbraně po druhé světové válce. První atomovou bombu odpálila v roce 1960 v Alžírsku. V 60. letech přesunula jaderné testy do jižního Pacifiku, především na atoly Moruroa a Fangataufa ve Francouzské Polynésii.

V době studené války soupeřily západní státy se Sovětským svazem také ve vývoji jaderných zbraní. Francie chtěla mít vlastní jaderný arzenál, aby se nemusela spoléhat pouze na své spojence. Její vedení považovalo jaderné zbraně za důležitou součást obrany země a záruku větší nezávislosti.

To ale neznamenalo, že by francouzské testy neměly své odpůrce. Kritici upozorňovali na možná zdravotní rizika, radioaktivní zamoření a dopady na obyvatele tichomořských ostrovů. Zároveň se ptali, proč Francie provádí nebezpečné pokusy tisíce kilometrů od vlastního území, právě v oblasti, kde žijí lidé.

Greenpeace chtělo proti testům veřejně vystoupit. Francouzská vláda však podobné protesty vnímala jako nežádoucí zásah do programu, jež považovala za důležitý pro bezpečnost země.

Spor nakonec vyvrcholil daleko od místa testů – v přístavu na druhém konci světa.

Rainbow Warrior připlula do novozélandského Aucklandu 7. července 1985. Posádka se připravovala na další plavbu, ale ještě předtím uspořádala oslavu narozenin jednoho z členů Greenpeace.

Jenže francouzská tajná služba už několik týdnů připravovala operaci, jejímž cílem bylo loď vyřadit z provozu.

Krátce před půlnocí z 10. na 11. července otřásl zakotvenou Rainbow Warrior první výbuch. Posádka zpočátku netušila, co se stalo. Následovala druhá exploze, která vážně poškodila trup. Do lodi začala pronikat voda a plavidlo se potápělo.

Lidem na palubě se po prvním výbuchu podařilo dostat do bezpečí. Portugalský fotograf Fernando Pereira se však vrátil do své kajuty pro fotografické vybavení. Po druhé explozi zůstal uvězněný uvnitř a utopil se. Bylo mu 35 let.

Operace, jež měla především zabránit plánovanému protestu proti jaderným testům, tak skončila smrtí člověka. Z tajné akce se stal mezinárodní skandál, který měl vážné následky pro francouzskou vládu.

Novozélandská policie zahájila rozsáhlé vyšetřování. Mezi podezřelými byli také francouzští agenti Dominique Prieur a Alain Mafart, které policie zatkla a obvinila. Další účastníci operace mezitím z Nového Zélandu odjeli.

Francouzská vláda nejprve jakoukoli odpovědnost odmítala. Tvrdila, že její agenti měli pouze sledovat přípravy protestů. Postupně se však objevovaly další důkazy, které tuto verzi zpochybňovaly.

V září 1985 nakonec francouzský premiér Laurent Fabius veřejně přiznal, že Rainbow Warrior potopili agenti tajné služby DGSE a že jednali na rozkaz nadřízených. Ministr obrany Charles Hernu rezignoval a šéf tajné služby Pierre Lacoste přišel o funkci.

Prieur a Mafart se později přiznali k zabití z nedbalosti a úmyslnému poškození cizího majetku. V listopadu 1985 dostali desetileté tresty vězení.

V rámci dohody mezi Francií a Novým Zélandem byli následujícího roku převezeni na atol Hao ve Francouzské Polynésii, kde měli trest vykonávat. Francie přitom slíbila, že si oba muži odpykají celý trest. To se ale nestalo. Oba byli po dvou letech propuštěni, aniž by o tom novozélandské úřady dostaly informace.

Vztahy mezi oběma zeměmi se kvůli případu dostaly do vážné krize. Francie se nakonec omluvila a v rámci mezinárodního urovnání souhlasila s tím, že Novému Zélandu vyplatí 13 milionů novozélandských dolarů. Samostatnou finanční náhradu získalo také Greenpeace.

Po útoku byla Rainbow Warrior vyzvednuta z přístavu. Poškození však bylo natolik rozsáhlé, že oprava nedávala smysl.

V prosinci 1987 odtáhli vrak k zátoce Matauri Bay na severu Nového Zélandu, kde ho záměrně potopili. Loď zůstala na mořském dně a postupně se stala součástí podmořského prostředí.

Její jméno ale nezmizelo. V roce 1989 ho převzala druhá loď Greenpeace, která sloužila až do roku 2011. Poté ji nahradilo současné plavidlo postavené přímo pro potřeby organizace. Je vybavené mimo jiné plachtami, které pomáhají snižovat spotřebu paliva.

Útok z roku 1985 francouzské jaderné testy okamžitě nezastavil. Pokračovaly dalších jedenáct let. Poslední zkoušky v jižním Pacifiku provedla Francie v roce 1996.

Zdroje: nzhistory.govt.nz, police.govt.nz, greenpeace.org