Robert Miles, muž jednoho hitu, který zastínil všechnu jeho další tvorbu, se dnes na nás dívá z nebe

Náladu 90. let minulého století docela pěkně vystihuje několik skladeb, které se zlatým písmem zapsaly do kroniky této pro digitální věk zlomové epochy. Jednou z nich je i melancholická „Children“ od Roberta Milese. Její taneční verze v roce 1995 doslova obletěla svět a z neznámého švýcarského producenta s italskými kořeny udělala hvězdu světového formátu.

Robert Miles, vlastním jménem Roberto Concina, se narodil italským rodičům v roce 1969 ve švýcarském Fleurieru. Odmala inklinoval k hudbě, naučil se na klavír a záhy po překročení prahu dospělosti se začal živit jako DJ. Za vydělané peníze si pořídil vlastní studiové vybavení, přičemž experimentoval s kombinacemi klasických nástrojů s elektronickou muzikou, která na počátku devadesátých let dobývala Evropu.

Prosadit se mu ale nedařilo. Zlom přišel až v roce 1994, kdy zkomponoval instrumentální singl „Children“, jenž obsahoval ještě dva remixy stejné písně.

Singlu se jen během dvou týdnů od oficiálního vydání v roce 1995 prodalo více než 350 000 kopií po celé Evropě. V mnoha západních zemích se dostal na vrchol hitparád, a to zejména díky tanečnější a více známé „dream“ verzi. Původní verzi si můžete poslechnout zde.

Do našich končin se skladba dostala v roce 1996 prostřednictvím hitparády Eso a několika málo rádií, která byla otevřenější pro hudbu mimo střední proud. Robert Miles si tak i v Česku našel řadu příznivců. Singl „Children“ vyšel třeba na populární kompilaci „Čágo belo šílenci“.

Milese při přípravě skladby inspirovala série fotografií dětských obětí války v Jugoslávii, které ho hluboce zasáhly. Odtud název, jenž v češtině zní „Děti“. Ale i jeho další singly, které následovaly, se nesly v podobné atmosféře. Ty a mnohé další vyšly v roce 1996 na veleúspěšné desce „Dreamland“, která v podstatě definovala hudební styl dream house vyznačující se zasněnými a melancholickými melodiemi.

Drem house byl ve druhé polovině 90. let hodně populární v anglosaském světě. V roce 1996 začala v Německu vycházet kompilace „Dream dance“ zaměřená na zasněné elektronické skladby. Robert Miles se samozřejmě hned na prvním vydání objevil společně třeba s Faithless nebo Dance2Trance. Kompilační řada sice v pozdějších letech, kdy popularita dream housu klesala, změnila svoji koncepci na výběr trance a house skladeb, pozoruhodné však je, že i v dnešní digitální éře stále vychází na kompaktních discích. V Německu je k dostání s pořadovým číslem 95.

Hudebníci, kteří dobijí svět svým prvním albem, to nikdy nemají jednoduché. Fanoušci čekají další hity a pokud producent nesplní jejich očekávání, rychle jeho popularita upadá. Miles sice na další desce pokračoval v duchu klavírního zvuku, ale do hitparád už se nedostal.

Na dalších nahrávkách začal více experimentoval s ambientní a experimentální muzikou a stále více se odkláněl od hlavního proudu elektronické muziky. Poslední deska z roku 2011 dokonce mixovala progresivní rock s experimentální elektronikou.

Miles se po úspěchu první desky usadil na Ibize, kde provozoval vlastní rozhlasovou stanici OpenLab, která tam mimochodem vysílá dodnes. Na ostrově působil jako DJ, dokud mu v roce 2016 nebyl diagnostikován agresivní typ metastázující rakoviny. Robert Miles po pouhých devíti měsících boje s nemocí odešel do hudebního nebe. Bylo mu pouhých 47 let.

Odkaz Milese samozřejmě žije dál prostřednictvím jeho tvorby. Pokud máte rádi elektronickou muziku, desku „Dreamland“ nejspíš budete znát, ale určitě stojí za poslech i jeho další alternativnější tvorba, která sice neosloví masové publikum, ale kvalitní rozhodně je.

Zdroje: mixmag.com, bbc.com, discogs.com