Sestra smrti Elizabeth Wettlauferová místo pomoci vraždila

Sériového vraha si většinou představujeme jako monstrum s nožem a oblečením od krve, které ty nejodpornější činy provádí v důsledku psychické nemoci nebo třeba společně s loupežemi. Elizabeth Wettlauferová ale v tomto případě mate tělem. Má na svědomí 8 životů, přesto vraždy proběhly nenápadně, v tichosti a hlavně z prapodivných pohnutek. A dokonce jí vše mohlo projít, kdyby se o svých činech sama nerozpovídala.

Budoucí největší kanadská vražedkyně se narodila v roce 1967 na kanadském venkově. Její dětství bylo spjato s tvrdou baptistickou výchovou a víře se vše podřizovalo. Baptisté jsou v podstatě radikálními protestanty a věří, že za své činy je zodpovědný výlučně člověk a mimo jiné odmítají veškeré násilí.

Wettlauferová se po celé dospívání pohybovala v baptistické komunitě. Nejprve vystudovala poradenství v náboženské výchově, poté ještě ošetřovatelství. Celé dospívání byla na pochybám se svojí sexuální orientací. Sice se oženila s řidičem kamionu, ale jejich vztah byl spíše založen na společném pití alkoholu. Více si rozuměla se ženami.

Po škole si našla místo v sociálních službách, ale nikde dlouho nevydržela. Lákalo ji nezkrotné pití i experimentování s léky, které během služby kradla. Když se na to v jednom případě přišlo, byla propuštěna. To nehrálo do karet její už tak narušené psychice.

Svůj divoký život ale nezvládala ani co se týče financí. Po rozvodu se pustila do nového románku se ženou a jejich společný život něco stál. Když se jí v roce 2007 podařilo získat místo noční ošetřovatelky do pečovatelského domu v kanadském Woodstocku, byla šťastná. V prvních měsících byla považována za velmi pečlivou a profesionální zdravotnici. K jedné z jejích hlavních náplní práce bylo podávání inzulinu nemocným cukrovkou. Že je něco špatně, se ukázalo záhy.

Wettlauferová začala do práce chodit opilá, jednou byla dokonce nalezena, jak v trestuhodném stavu leží ve sklepě zařízení. Čtyřikrát byla potrestána za chyby související se záměnou léků. Ani přes všechny prohřešky jí zařízení nepropustilo. Zlom nastal až v roce 2014, kdy byla nachytána, jak jednomu ze seniorů podala nesprávný lék.

Jenže během těchto sedmi let dokázala napáchat daleko více škody. Našla si totiž novou závislost – tiché vraždění bezmocných. Pro ni bylo snadné ukončování života starých a nemohoucích pacientů. Věděla, že zdravotnická zařízení si moc neevidují své zásoby inzulinu, a tak jej použila k usmrcování.

Vybírala si pacienty, u kterých předpokládala, že jejich smrt nevzbudí pozornost. Injekci vždy aplikovala na diskrétní partie, někdy použila i dokonce padesátinásobek standardního množství. Někteří pacienti i tak přežili. Mnoho z nich ve věku 75 až 96 let ale takové štěstí nemělo.

Po svém propuštění z ošetřovatelského domu ve Woodstocku ještě stejným způsobem zavraždila dalšího seniora. Získala totiž místo na částečný úvazek jako sestra, která objížděla pacienty v jejich domácnostech. Dvě další vraždy jí neprošly.

Zlom přišel v roce 2016, kdy nastoupila na léčení pro drogově závislé. Tam zaměstnancům přiznala, že úmyslně sprovodila ze světa několik lidí, což záhy sdělila i přivolaným policistům. Že by svědomí? Wettlauferová nezapírala, vypovídala i u soudu a podle vyšetřovatelů všech osm vražd a šest pokusů o vraždu jsou konečným číslem v této strašlivé bilanci. Vyfasovala doživotí s možností podmínečného propuštění v roce 2041.

Jaké ale měla tato žena pohnutky? U soudu prohlásila, že jí po každé vraždě bylo špatně z toho, co provedla. Údajně se v dané chvíli nedokázala ovládat. „Možná to byl Bůh, nebo ďábel nebo cokoliv jiného, co chtělo, abych tak činila,“ prohlásila. Její vraždy tak rozhodně nebyly jakoukoliv formou eutanazie, kterou by například činila ze soucitu.

Dle poznatků psychologů vyšlo najevo, že nebyla schopna rozlišit správné od špatného a také skutečnost, že se u ní projevily významné příznaky hraniční poruchy osobnosti, jako jsou výkyvy v náladě, impulzivní záchvaty vzteku či strach ze vztahů. Její psychice jistě neprospěly ani drogy zalévané litry alkoholu. Lékaři jí nakonec označili za asociála, respektive ženu s antisociální poruchu osobnosti.

Zdroje: cbc.ca, bbc.co.uk, thestar.com