Článek
Je úterní odpoledne. Mládež v nákupním centrum živě diskutuje, někteří rozhazují rukama s mobilem v ruce, jiní se smějí, další telefonují. Zvláštní, říkám si, obvykle je na teenagery jiný pohled – sedávají v řadě na lavičkách, mají sklopené hlavy a každý je ve svém online světě. Dnes je tomu jinak.
Podobný obrázek je k vidění i v tramvaji. Středoškoláci diskutují, křičí a ač nechci, slyším útržky hovoru: „Bože, jak já se spojím s Magdou, máme večer lajfko…“ a nebo „Já ale na něj (vulgární výraz) nemám číslo.“
Až později, když jsem koukl na hlavní stranu Seznamu, jsem zjistil, co bylo příčinou takových zvláštních jevů. Sociální sítě společnosti Meta postihly výpadky. Nefungoval Facebook ani další podobné platformy.
Dnešní čistě digitální generace už zřejmě na své kontakty nepotřebuje telefony ani e-mailové adresy. Jenže pokud nastane výpadek sociálních sítí, které dnes v podstatě fungují jako komunikační platformy, evidentně je zádrhel na světě.
Sociální sítě formují dnešní dospívající, ale pohltily i mnohé dospělé. Já je v podstatě nepoužívám. Facebook a Twitter minimálně, ostatní platformy vůbec. Celý ten humbuk mě tedy zcela minul.
Nefungoval ani Instagram
Sociální sítě jako mašina na peníze i obživa mnoha lidí
Jenže kolem sociálních sítí se točí obrovské peníze a ačkoliv na ně mnozí nahlížejí s pohrdáním, jejich existence živí obrovské množství lidí, a tím rozhodně nemyslím influencery.
Každá větší značka má své social media manažery, online marketing se bez Facebooku, Instagramu nebo TikToku také pomalu neobejde. Personalisté běžně používají LinkedIn a hudební kapely také většinu své propagace servírují prostřednictvím sociálních médií. I webové stránky, na kterých jste třeba právě teď surfovali, získávají velkou část svých návštěvníků prostřednictvím sociálních platforem.
Kdyby čistě hypoteticky přestaly všechny sociální sítě zničehonic fungovat, vytvořilo by se obrovské vakuum bezmoci. Lidé by si možná začali povídat, chodit ven a neničili by si tolik krční páteř neustálým koukáním do displeje mobilu, ale dost z nich by přišlo o práci.
Návrat ke světu před sociálními sítěmi, tedy zhruba do poloviny první dekády tohoto století, by se zcela jistě nekonal. A nekonal by se ani návrat do poloviny devadesátých let, kdyby přestal fungoval internet, na který je dnes navázáno prakticky vše, co nás obklopuje.
Svět bez internetu ve 20. letech 21. století by nostalgicky nepřipomínal divoké devadesátky, ale spíše postapokalyptický román. A přitom celý tento náš svět, který bereme jako samozřejmost, stojí na podmořských optických kabelech, satelitech na oběžné dráze a obrovských serverech, o kterých většinou ani nemáme tušení, kde se nacházejí.
