Spis O smrti. Schopenhauerova útěcha do kapsy pro německé vojáky v první světové válce

Arthur Schopenhauer (1788 – 1860) byl za svého života prakticky neznámým německým filozofem. Jeho dílo nejspíše potřebovalo uzrát, aby bylo veřejností i odborníky pochopeno a přijato. Ve světě humanitních věd totiž existují teorie, které jsou poplatné své době, ale i teorie, jež jsou pevně ukotveny mimo čas a lze v nich hledat poznání i v současnosti. Schopenhauer patří k té druhé skupině a i v současnosti jeho díla čtou nejen studenti dějin filozofie, ale i lidé, kteří se snaží pochopit dějiny lidského myšlení. V minulosti jednu z jeho esejí mohli číst i němečtí vojáci nasazení v bojích první světové války.

Nejprve ale krátce k Schopenhauerovi samotnému, protože bez pohledu na jeho životní dílo, by bylo vnímání spisu O Smrti těžší. Byl to pesimista a z tohoto přesvědčení vychází i celé jeho zkoumání. Pesimismus z jeho spisů přímo čiší, nicméně tahle optika by byla také moc zjednodušená. Schopenhauer totiž dokáže pracovat i s pocity potěšení a vznešena, což poskytuje umění a hudba.

Své myšlenky prezentoval především v díle Svět jako vůle a představa (Die Welt als Wille und Vorstellung). V této obsáhlé knize Schopenhauer tvrdí, že náš svět, tak jak jej vnímáme, je jen projekcí naší mysli. Skutečnou podstatou našeho světa je ale jakási iracionální vůle, která se projevuje slepou touhou po životě a bezvýznamnou honbou po vlastní seberealizaci. To není moc hezký pohled na lidskou existenci. Schopenhauer ale pokračuje a tvrdí, že nevyhnutelným důsledkem této vůle je utrpení, přičemž sebevražda není řešením, protože vůle zároveň lpí na životě.

Z tohoto údělu se lze ale vymanit. Schopenhauer byl totiž jedním z prvních myslitelů, kteří do svého učení zahrnuli východní filozofii, především pak buddhismus. Při jeho studiu došel k závěru, že je možné uniknout z cyklu utrpení pomocí přísné askeze. Alternativu, která představuje dočasné vymanění se ze spárů vůle, pak viděl v umění, jež nás odvádí od každodennosti.

Esej O smrti Schopenhauer publikoval v roce 1851. Malé dílo představující doplnění jeho hlavního myšlenkového proudu je jedna z mála filozofových esejí, která si získala povědomí i u širší veřejnosti.

Schopenhauer se na několika desítkách stránek zabývá smrtí jako takovou, její nevyhnutelností a rolí v životě člověka. Čerpá z východních tradic, a tak ji vnímá jako běžnou součást lidské existence a tvrdí, že není třeba se jí obávat. To odůvodňuje mimo jiné tím, že nikdo živý smrt nezažil. Je to pouhý okamžik, kterým sice lidský život končí, ale duch přetrvává v neustálých reinkarnacích, ovšem bez jakékoliv paměti. Tělo je pak podle jeho filozofie pouze dočasným projevem univerzální vůle. Skonem pak končí individuální svět, který si jedinec vytvořil prostřednictvím vůle.

Smrt je tedy podle Schopenhauera spíše osvobozením od individuálního utrpení a připomínkou toho, že život je součástí širšího cyklu veškerého bytí. Člověk není výjimečný, před jedním krátkým individuálním životem uplynuly miliony let a uplynou i po něm. Tak nač smrt řešit? Více na místě je řešit smrt blízkých, která se nás dotýká více než skon nás samotných.

A teď si představte, že jste na prahu dospělosti, v blízkosti zuří války a brzy vás čeká narukování do armády a někdo vám dá do ruky spis, který říká, že smrt jedince vlastně nic neznamená. A přesně to se dělo v Německu během první světové války. Esej O smrti fasovali němečtí vojáci mířící na frontu.

Schopenhauerovy teorie měly mladíky uklidnit, když byli smrti v bezprostřední blízkosti. Měly jim dát naději, že jejich mrtví kamarádi si prostřednictvím vůle tvoří svůj svět už jinde. Ale opět je to svět, který bude plný utrpení. Spis měl také vojáky alespoň trochu obrnit před strachem z vlastní smrti, ukázat jim, že jde o zcela běžný jev, který je v podstatě osvobozením od utrpení, ale ne koncem bytí.

Jenže jak ukázala válka, miliónové ztráty třeba v tragických bitvách u Verdunu a na Sommě lze jen těžko racionálně pochopit. Ale i ty by Schopenhauer dokázal vysvětlit, kdyby žil. Války a násilí jsou důsledkem jednoho neuspokojeného principu, který on nazval vůlí. Ta je na rozdíl od nás nesmrtelná a prostřednictvím lidí řídí chod celého světa.

Zdroje: