Stinná stránka minimalismu: Méně není vždy více. Zbavení se některých věcí může po čase bolet

Minimalismus je trend, který se začal hojněji objevovat někdy v polovině minulého desetiletí a k jeho šíření přispěly zejména sociální sítě. V době ekonomického vzrůstu a možná i největšího blahobytu v dějinách naší země se lidé začali zbavovat pro ně nepotřebných věcí a žít jen s tím, co skutečně potřebují. Jenže dnes někteří z nich zjišťují, že se tak trochu přepočítali.

Trend lze popsat jako životní styl zaměřující se na odstranění nadbytečných věcí zejména z domácnosti, ale i jiných rušivých elementů. Minimalisté věří, že tyto nadbytky představují rušivé elementy, které odvádějí pozornost od toho, co je skutečně důležité. Věří, že s minimem hmotných věcí a závazků docílí větší svobody, duševního klidu a v práci budou efektivnější.

Jakkoliv se tento trend zdá být povznášející, čas už jej prověřil a ukazuje se, že ne každý dokáže žít skutečně minimalisticky. Videa na YouTube, která prezentují singl jedince nebo bezdětné páry žijící ve stroze zařízeném malém bytě s notebookem, kuchyňkou a jen několika kusy oblečení, mají i své stinné stránky, o kterých se až tolik nemluví.

Minimalismus má ulevit od stresu a člověka povznést. Opravdu? Chcete-li být minimalistou, ještě než provětráte šatník, rozprodáte knihovnu, vyházíte stará cd a většinu nádobí, zkuste si bez těchto věcí žít „nanečisto“, třeba je nechte ve sklepě či v jedné místnosti. Ona totiž představa žití s minimem věcí je něco jiného než realita. Mnoho lidí navíc nedokáže určit, co je pro ně skutečně důležité.

Životní styl minimalisty je také často spojován s dokonalým a esteticky čistým prostorem. Jenže ten se často nemusí dařit udržovat v minimalistickém pojetí. To pak může vést k pocitu a možná až posedlosti, že je třeba něco upravit nebo vyřadit. A tak namísto čisté hlavy nastává obsese.

Ačkoliv má být minimalismus tvořen jen nezbytnostmi, mnozí jej spojují s luxusním designem a originalitou. Toho dobře využili marketingoví manažeři a některé výrobky dokáží prezentovat jako nezbytné pro život minimalisty. Takový paradox mnohé minimalisty vedl k tomu, že se začali zbavovat starých věcí jen kvůli tomu, aby si pořídili nové, lepší a minimalističtější. Takový skrytý konzumerismus maskovaný hávem střídmosti, že?

Jakkoliv je vize minimalismu ušlechtilá, pro některé z nás může být takový život dost nepraktický. Život jen s několika kusy nádobí a oblečení vyžaduje neustálé mytí a praní. Zapínání poloprázdné myčky nádobí nebo téměř prázdné pračky je neekologické a navíc i finančně nákladnější, což se mnohým ukázalo až s raketovým růstem za ceny energií. Navíc takové omezení sebe sama může vést ke ztrátě osobního pohodlí, a to v podstatě popírá podstatu minimalistického životního stylu.

Lidé žijící minimalisticky, kteří uvažují o potomcích, by také měli zvážit, jak moc je nutné se většiny věcí zbavovat. Život s malými dětmi na minimalistické vlně je obtížný, možná až nemožný.

Minimalista je někdy radikál. Ale ani tvrdým radikálům většinou jejich přesvědčení nevydrží po celý život. Jakmile se začnete zbavovat věcí, měli byste si uvědomit, že některé z nich jsou nenahraditelné. Hrnek se koupí nový, ale některé předměty mohou mít hodnotu, třeba i citovou, kterou si v danou chvíli neuvědomujeme.

Influenceři často radí, že máme ze svého života odstranit vše, co „nepřináší radost“ nebo co jsme dlouho nepoužili. Emocionální hodnota některých věcí se ale nepozná hned. Mohou to být výkresy z dětství, drobné dárky od kamarádů, staré kazety s nahrávkami z rádií nebo třeba oblečení po rodičích. Tyto připomínky našich životů mohou nabýt osobní hodnoty až mnohem později, ale jakmile jsou pryč, většinou už je nelze získat zpět.

Nicméně minimalismus skrývá ještě jedno nečekané úskalí. Uvedu hned dva příklady ze života mých blízkých. Kamarádka ráda fotila, když už jí fotografie zabíraly mnoho místa v notebooku, přesunula je na harddisk a poté i na cloud. Jenže v záchvatu minimalistického opojení se harddisku zbavila a letos o všechny fotky na cloudu přišla.

Další známý celé dětství schraňoval komiksy. Ačkoliv není minimalista, při stěhování před pár lety časopisy vyhodil. A dnes? Všechny je na bazarech a na aukčních portálech shání znovu a stojí ho to nemalé peníze.

Po radikálním vyčištění domácnosti může mnoho lidí zjistit, že jim chybí jakýsi osobní prostor. Z útulného bydlení se totiž může stát prostředí připomínající hotelový pokoj. A už je také většinou pozdě na zjištění, že věci, které nás obklopují, jsou součástí naší identity.

Minimalismus by se tak měl aplikovat velmi uvážlivě. Vyházet téměř vše je sice snadné, ale vrátit už to nejde. Chce to nepodlehnout tlaku na zbavení se všeho a spíše hledat životní cestu, která je založena na jednoduchosti a praktičnost, ale nezbavená emocí.

Zdroje: autotský text + bemorewithless.com, theminimalistvegan.com, simplyfiercely.com