Článek
Když John Delaney v dubnu 2000 zmizel, jeho rodina začala mít důvod k obavám. Jednasedmdesátiletý muž, který žil poblíž anglického Manchesteru, se totiž dlouhé roky potýkal s alkoholismem a po sedmdesátce začínal mít problémy s pamětí. Navíc jeho úprky nebyly ojedinělé. Často končil na ubytovnách, kde s chutí holdoval alkoholu a rodině se dlouhé dny neozýval.
Tentokrát se ale Delaney nevracel. Rodina ho hledala na obvyklých místech. Pátrání však nepřinášelo žádné výsledky a po pohřešovaném muži jako by se slehla zem. A tak uplynuly téměř tři roky.
V lednu 2003 dostali příbuzní zprávu, která měla jejich nejistotu ukončit. Manchesterská policie tehdy nalezla silně rozložené lidské tělo. Vyšetřovatelé začali prověřovat, zda by mohlo patřit některému z pohřešovaných lidí. Pozornost se tak logicky obrátila i k Johnu Delaneymu.
Některé okolnosti skutečně nasvědčovaly tomu, že jde o něj. Zemřelý měl podobné oblečení, jaké měl Delaney na sobě při zmizení, a na těle byly patrné starší známky poranění, které odpovídaly jizvám na Delaneyho těle. Shodoval se i věk a další tělesné znaky.
Policie předala případ koronerovi a totožnost zemřelého byla úředně potvrzena jako John Delaney. Rodina tak dostala zprávu, kterou se obávala slyšet.
Následoval pohřeb a kremace. Syn se domníval, že se s otcem definitivně rozloučil. Ve skutečnosti však ostatky patřily jinému člověku, jehož totožnost zůstala neznámá.
Zapomněl, kým je
Zatímco rodina truchlila, skutečný John Delaney žil jen několik kilometrů od místa, kde ho jeho blízcí naposledy hledali. Krátce po zmizení se totiž v dezorientovaném stavu dostal do nemocnice. Nedokázal však sdělit, kdo je, odkud pochází ani zda má nějaké příbuzné.
Muž utrpěl poranění hlavy. Podle dobových zpráv si nedokázal vybavit vlastní totožnost a měl potíže s běžnou komunikací. Sociální pracovníci mu proto přidělili jméno David Harrison. Pod tímto jménem se pak dostal do domova pro seniory v Oldhamu, nedaleko Manchesteru, a strávil tam dalších osm let.
Oldham – město kde senior po ztrátě paměti žil v domově důchodců
Případ měl přitom jeden zásadní háček. Delaneyho rodina jeho zmizení nahlásila a policie po něm pátrala. Informace o nalezeném neznámém muži se však s pátráním nepodařilo propojit. Nikdo z lidí, kteří se o něj v domově pro seniory starali, nepoznal, že by mohl být pohřešovaným Johnem Delaneym. A samotný muž jim to kvůli ztrátě paměti samozřejmě nedokázal říct.
Několik sekund, jež změnily všechno
Zlom přišel v dubnu 2008, tedy pět let po pohřbu údajného Johna Delaneyho. Jeho syn John Renehan se vracel domů po noční směně a před spaním si zapnul televizi. Na BBC běžel pořad Missing Live, který pomáhal hledat pohřešované lidi a zjišťovat totožnost těch, jejichž minulost zůstávala neznámá.
V televizi se tehdy objevil starší muž, který si nepamatoval, kdo je. Tvůrci se snažili najít někoho, kdo by ho poznal a pomohl mu vrátit jeho skutečnou identitu. Renehan zahlédl jen několik posledních sekund vysílání, ale i tak zůstal zcela ohromený. Na obrazovce se pro něj neobjevil žádný neznámý senior. Byl to jeho otec.
„Hned jsem věděl, že je to můj táta,“ popsal později své první dojmy. Přestože mužova tvář vypadala jinak, syn nepochyboval o tom, koho právě zahlédl. Zpráva o otcově smrti, pohřeb i kremace byly najednou zpochybněny jediným krátkým pohledem na televizní obrazovku.
Renehan byl v šoku a zbytek dne už nedokázal usnout. Jak později vyprávěl, neustále přecházel po místnosti a snažil se pochopit, co právě viděl. Vždyť otce před pěti lety pohřbil.
Když kontaktoval tvůrce pořadu, jeho tvrzení znělo téměř neuvěřitelně. Muž, kterého chtěl identifikovat, byl podle úředních záznamů dávno po smrti. Jenže Renehan se nenechal odbýt a trval na tom, že muž z televize je jeho otec.
Pravdu potvrdila až DNA
Následovalo ověřování, zda se skutečně jedná o Johna Delaneyho. Do případu se znovu zapojila policie a byly provedeny testy DNA. Ty potvrdily, že muž žijící pod jménem David Harrison je skutečně Renehanovým otcem. Po osmi letech od zmizení se tak rodina mohla znovu setkat s člověkem, kterého už považovala za mrtvého.
K objasnění totožnosti přispěla moderní věda
Radost ze shledání ale doprovázela i řada nepříjemných otázek. Jak se mohlo stát, že muž, jehož rodina hledala a oplakala, žil tak dlouho pod cizím jménem? Proč se nepodařilo propojit jeho případ s pátráním po pohřešovaném Delaneym? A především: komu patřilo tělo, které rodina nechala zpopelnit?
Právě poslední otázka zůstala otevřená. Renehan chtěl znát totožnost neznámého muže, kterého jeho rodina v dobré víře pohřbila jako vlastního otce. Začal také požadovat vysvětlení, proč při identifikaci ostatků nebyly provedeny testy DNA.
Policie v Manchesteru připustila, že při vyšetřování došlo k chybám a že provedené kontroly nebyly dostatečné. V té době se při pátrání po pohřešovaných osobách používaly převážně papírové záznamy a určování totožnosti silně rozložených ostatků bylo obtížné. To však nic neměnilo na následcích pro obě rodiny – rodinu, která nesprávně oplakala svého blízkého, i rodinu, jejíž příbuzný byl pohřben pod cizím jménem. Totožnost druhého muže se totiž dodnes nepodařilo zjistit.
Zdroje: theguardian.com, abcnews.com, rte.ie
