Únosci ji pohřbili zaživa. Barbara Mackleová strávila 83 hodin pod zemí a přežila

Dvacetiletá studentka Barbara Jane Mackleová byla v noci na 17. prosince 1968 ubytovaná se svou matkou Jane v motelu ve městě Decatur nedaleko Atlanty. Necítila se dobře a chtěla se zotavit, než se s matkou vydá na vánoční prázdniny domů na Floridu.

Klidnou noc přerušilo zaklepání. Byly čtyři hodiny ráno a za dveřmi stál muž, který se představil jako detektiv a tvrdil, že v blízkosti motelu došlo k ošklivé dopravní nehodě bílého Fordu. Jane si okamžitě vzpomněla na Stewarta Woodwarda, přítele Barbary, který je předchozí večer v motelu navštívil. Právě on řídil bílý Ford. Když se tedy Jane přes dveře zeptala, zda jde právě o Stewarta, muž jí to potvrdil.

Jane tedy otevřela. Místo policisty však dovnitř vstoupil ozbrojený únosce v masce. Ženu spoutal a jeho komplicové odvedli Barbaru z pokoje. Její matka zůstala bezmocná a až později se jí podařilo osvobodit a přivolat pomoc.

Barbara byla pryč. Nikdo z její rodiny v tu chvíli netušil, že ji únosci odvezli na odlehlé místo, kde pro ni připravili něco, co připomínalo rakev.

Barbara pocházela z velmi bohaté rodiny. Její otec Robert Mackle byl úspěšným floridským developerem, což z jeho dcery činilo lákavý cíl pro únosce. Ti požadovali výkupné ve výši 500 tisíc dolarů a na svůj čin se pečlivě připravovali.

Předem nechali vyrobit speciální schránku ze dřeva a sklolaminátu. Byla dostatečně pevná, aby ji bylo možné zakopat, a zároveň měla Barbaru udržet nějakou dobu naživu. Uvnitř „rakve“ se nacházelo jídlo, voda, baterka a zařízení zajišťující přívod vzduchu.

Schránku pak i s Barbarou uvnitř uložili do mělkého výkopu v borovém lese asi 30 kilometrů od Atlanty a zasypali zeminou. Na první pohled nebylo vůbec poznat, že by se pod povrchem mohla ukrývat mladá a živá dívka uvězněná v důmyslně navrženém zařízení.

Barbara se ocitla v naprosté izolaci. Netušila, kde je, co se děje na povrchu, zda ji někdo hledá ani jestli se ji únosci rozhodnou propustit. Její život závisel na funkčnosti zařízení a na splnění požadavků únosců.

Případ byl o to naléhavější, že nikdo nedokázal s jistotou říct, kolik času mladé ženě zbývá.

Únosci kontaktovali rodinu a požadovali půl milionu dolarů. Robert Mackle byl ochoten zaplatit, jen aby svou dceru dostal zpět. Předání výkupného však neproběhlo tak hladce, jak si pachatelé představovali.

Otec Robert Mackle se snažil splnit požadavky únosců a předat jim výkupné. První pokus však zmařila náhoda. V blízkosti místa předání se náhodně objevili dva hlídkující policisté, kteří si všimli podezřele zaparkovaného automobilu. Únosci zpanikařili a utekli, přičemž vůz nechali na místě.

Pro vyšetřovatele to byla důležitá stopa. V opuštěném automobilu našli dokumenty a další důkazy, které jim pomohly přiblížit se k totožnosti pachatelů. Barbara však zůstávala zakopaná v zemi a její rodina stále nevěděla, kde ji hledat.

Policie a FBI díky vozu odhalily totožnost jednoho z podezřelých. Tím byl Gary Steven Krist, muž, který už dříve uprchl z vězení. Jako jeho komplic byla identifikována jistá Ruth Eisemann-Schierová.

Únosci nakonec výkupné při druhém předání získali. Pro rodinu to však ještě neznamenalo jistotu, že Barbara přežila. Pachatelé museli sdělit, kde ji zakopali, a každá další hodina mohla být rozhodující.

Po zaplacení výkupného poskytl jeden z únosců alespoň přibližné informace o místě, kde se Barbara nachází. Nebyly ale dostatečně přesné na to, aby ji bylo možné okamžitě najít. Vyšetřovatelé proto zahájili rozsáhlé pátrání v dotčené oblasti.

Do terénu vyrazilo více než sto agentů. Prohledávali okolí a snažili se určit, kde by mohla být schránka ukrytá. Zaměřili se na možné stopy, které v lesích zanechali únosci, což se nakonec ukázalo jako dobrá strategie. 20. prosince 1968 totiž zaslechli dva agenti při pátrání slabé zvuky. Všimli si také nenápadné trubice vyčnívající ze země. Začali kopat a postupně odkryli víko schránky. Když se jim podařilo ji otevřít, našli Barbaru živou. Po přibližně 83 hodinách v podzemí byla konečně na svobodě.

Barbara byla po vysvobození vyčerpaná a dehydratovaná, ale přežila. Její případ se stal jedním z nejneobvyklejších únosů, jaké kdy FBI vyšetřovala. Ukázal, jak důležité mohou být i zdánlivě bezvýznamné stopy, ale především jak tenká byla hranice mezi úspěšnou záchranou a tragédií.

Pátrání po pachatelích však pokračovalo. Krist se pokusil uniknout přes moře do Karibiku, a proto část výkupného použil mimo jiné na pořízení lodi. Policisté ho dopadli na Floridě 22. prosince 1968. Eisemann-Schierová unikala déle, nakonec ji však FBI vypátrala v Oklahomě. Oba únosci byli odsouzeni. Krist vyfasoval doživotní trest, na svobodu se dostal ale už zhruba po deseti letech, kdy byl podmínečně propuštěn. Eisemann-Schierová opustila žalář po čtyřech letech.

Barbara Mackleová se později ke svému nepříjemnému zážitku vrátila v knize 83 Hours Till Dawn, kterou napsala společně s novinářem Genem Millerem. Publikace vyšla v roce 1971 a vzbudila veliký ohlas.

Zdroje: hutterlyinteresting.com, washingtonpost.com, fbi.gov