Článek
Její vlídná tvář skrývala bestii. Ve třech nacistických táborech, kterými prošla jako dozorkyně, napáchala tolik zla, že si od vojenského soudu nemohla vyslechnout jiný trest než ten nejvyšší. Paradoxně jen o několik let před tím byla za službu u Schutzstaffel (SS) oceněna německým Válečným křížem za zásluhy.
Bestiální nacistka se narodila v srpnu 1888 jako Emma Mezelová do rodiny lékárníka Oscara Mezela. O jejím dospívání a životní cestě, která vyústila v kariéru u SS, moc záznamů neexistuje. Nicméně v jejím rodném městě Haßmersheim patřila rodina Mezelových k těm váženějším a chudobou určitě netrpěla.
Práce jí šla „od ruky“
Už v roce 1938, tedy ještě před vypuknutím druhé světové války, se stala dozorkyní v koncentračním táboře Lichtenburg, který fungoval už od roku 1933 a zadržováni v něm byli političtí vězni. Od roku 1937 pak sloužil pouze pro ženské vězenkyně.
Zimmerová se zde stala asistentkou vedoucí tábora Johanny Langefeldové, která rovněž později během války proslula bezcitností. Poznala i Marii Mandlovou, jejíž krvavé praktiky představovaly noční můru ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Měla se tedy od koho učit a vše, co jí bylo ještě před válkou vtloukáno do hlavy, proměnila v praxi po přesunu ženského tábora do Ravensbrücku.
Tam se jí kariérně dařilo. Jako zástupkyně hlavního velitele měla poměrně velkou volnost, obzvláště si libovala v tělesných trestech neprávem uvězněných žen. Údajně ráda uštědřila nějaký ten pohlavek nebo políček, případně tlustým svazkem stočených dokumentů švihala ženy po hlavě. Když ale dostala amok, přišly na řadu její těžké boty, kterými kopala do nebožaček hlava nehlava. Zadržované označovala jako „mrchy“ nebo „špinavé krávy“.
Ještě černější práci však vykonávala, když se aktivně účastnila výběru žen, které byly posílány do plynových komor do centra eutanazie v německém Bernburgu. Šlo o součást nechvalně známé Akce T4, jejíž cílem bylo vyvražďování postižených lidí na nacisty ovládaných územích. Takto zřejmě přišlo o život až 200 tisíc lidí.
Ilustrační foto ženských vězenkyň v koncetračním táboře
Stará, zlá a hlavně nebezpečná
V roce 1942 se Zimmerová přesunula do Osvětimi. Tam opět vykonávala práci asistentky vedoucího tábora v sekci Osvětim II - Birkenau. A práce ji evidentně tak bavila, že když v červenci 1955 oslavila 55. narozeniny a měla nárok odejít do důchodu, zůstala.
Mezi vězenkyněmi si vysloužila pověst staré zlé ženy, která byla surová a nebezpečná. Často ženám vyhrožovala, že pokud se jí znechutí, odejdou nahoru komínem, čímž narážela na místní krematorium, které bylo prakticky bez přestání v provozu. Nebylo tajemstvím, že se po táboře prochází opilá a svoji zlost si na nebožačkách vylévá v alkoholovém opojení. A právě kvůli alkoholu a zdravotním problémům svoji kariéru ukončila v prosinci 1943. Za svoji dlouhodobou službu u SS byla oceněna Válečným záslužným křížem druhé třídy.
Osvětim. Místo hrůz, na které by se nemělo zapomínat
Vše se jí vrátilo
Konce války a pochodům smrti se zbídačenými vězni se vyhnula, ale spravedlnosti ne. Volnost si dlouho neužívala. Už na jaře 1945 byla v hledáčku britských úřadů, které na základě dokumentů i výpovědí osvobozených zajatkyň věděly, že se jedná o osobu, jež musí stanout před vojenským soudem.
Dopadena byla americkou armádou a hned po válce skončila v internačním táboře číslo 77 v Ludwigsburgu. Před spravedlnost pak byla postavena v Hamburku během sedmi řízení, jichž se účastnilo 38 obviněných (z toho 21 žen), přičemž 20 osob vyfasovalo trest smrti.
Zimmerová stanula před vojenským soudem až v sedmém kole procesů ještě s dalšími šesti osobami. Vzhledem k tomu, jak „extrémním způsobem zneužívala a šikanovala vězenkyně“, byla odsouzena k trestu smrti oběšením. Exekuci vykonal vojenský tribunál 20. září 1948. Nacistické bestii Zimmerové, které se svého času bály neprávem zadržované ženy ve třech koncentračních táborech, bylo 60 let.
Zdroje: akademiportal.com, dailymail.com
