Článek
Von Pückler se, jak napovídá jeho jméno, narodil v německé šlechtické rodině a prakticky celý svůj život zasvětil armádě. Před 1. světovou válkou působil na německém velvyslanectví v Petrohradě, kde se mj. setkal i s posledním ruským carem Mikulášem II., a během války se pak zúčastnil bojů na obou frontách. Stal se kapitánem a po válce dál působil v armádě Výmarské republiky.
Ještě před nástupem Adolfa Hitlera k moci vstoupil do NSDAP a SA a podařilo se mu přežít i tzv. noc dlouhých nožů. Z SA byl převelen nejprve k armádě a následně k SS. Bojoval v Polsku, Francii i Pobaltí a nakonec byl povýšen do hodnosti generálporučíka Waffen-SS a stal se velitelem všech jednotek Waffen-SS na území protektorátu Čechy a Morava.
Pražské povstání a masakry na civilistech
Když 5. května vypuklo v Praze povstání, patřily právě jednotky SS k těm nejbrutálnějším. Von Pückler odmítl bezpodmínečnou kapitulaci a nařídil povstání potlačit.
Německé jednotky pod jeho velením směly použít veškeré ještě dostupné vybavení. Z Letenských sadů odstřelovalo centrum Prahy německé dělostřelectvo, v ulicích města se pohybovaly zbylé německé tanky a probíhal brutální boj o domovní bloky. Esesáci bez milosti popravovali i české civilisty, Češi zase někdy stříleli i vzdávající se vojáky.
Von Pückler vše řídil ze sídla posádkového velitelství SS v budově právnické fakulty UK a dálnopisem požadoval po skupině armád „Mitte“, která ustupovala před Sověty v oblasti lázní Velichovky, poskytnutí letecké podpory, která měla bombardovat zápalnými pumami Václavské a Staroměstské náměstí. Svým jednotkám navíc přikázal nasadit i plamenomety a vypalovat jednotlivé domy, ve kterých se nacházeli povstalci.
Povstání se ale potlačit nepodařilo a naopak se situace německých jednotek stávala čím dál více kritičtější. Po kapitulaci jednotek Wehrmachtu (regulérní německé armády) nezbylo nic jiného ani von Pücklerovi. Výměnou za možnost odchodu pro své muže předal 9. května budovu právnické fakulty zástupcům povstalců (symbolicky jednomu z nich předal i svůj kord) a v obrněné koloně hlavní město opustil.
Hlavně se nedostat do rukou Sovětů
Hlavním cílem ustupujících jednotek SS bylo dostat se do „bezpečí“ amerického zajetí. Nikdo nechtěl riskovat téměř jistý lynč a těžké podmínky, které panovaly v sovětském zajetí.
I když celkově byla situace pro Němce ztracená, ustupující jednotky v žádném případě nepředstavovaly malou sílu. Příslušníků Waffen-SS bylo několik tisíc, všichni stále těžce ozbrojeni, a k dispozici měli i několik tanků, dělostřelectvo a obrněná vozidla. Kromě nich navíc k americkým liniím spěchaly i tisíce „obyčejných“ německých vojáků. Na cestách tak panoval zmatek a civilní obyvatelstvo bylo mnohdy frustrovanými vojáky terorizováno.
Nakonec dorazil von Pückler do obce Čimelice, kde byla demarkační linie. Při svém příjezdu ještě netušil, že Američané už linii definitivně uzavřeli a žádné německé jednotce už nedovolili ji překročit. Několik dní se von Pückler snažil marně vyjednávat s Američany o kapitulaci svých jednotek a jejich odchodu do amerického zajetí.
Poslední větší bitva 2. světové války v Evropě
Když jednotkám SS došlo, že vyjednávání skutečně nikam nepovede a Američané je zkrátka nenechají přejít do jejich zajetí, začali se opět ozbrojovat. V procesu vyjednávání totiž už většina vojáků a esesáků své zbraně odhazovala u cesty a pouze čekali na příležitost se vzdát.
Znovu vyzbrojení Němci si tak kolem obcí Čimelice a Slivice začali budovat příkopy a kulometná hnízda a do palebných postavení rozmístili i svá děla a tanky. Situace byla vyhrocená. Němci stále požadovali volný průchod do amerického zajetí, v opačném případě hrozili útokem na americké pozice. Do toho všeho probíhaly masakry místního obyvatelstva, na kterém si zoufalí vojáci vybíjeli svůj vztek.
Poté, co se 9. května přiblížili k německým pozicím i první sovětské jednotky, došlo opravdu k tuhému boji. Přes 6 000 vojáků SS se bránilo útoku českých partyzánů a stále sílícím jednotkám rudé armády. Boj trval přibližně 3 dny a ukončily ho až střely ze sovětských kaťuší. Bez naděje na únik a tváří v tvář jisté smrti nakonec podepsal generál von Pückler před americkým i sovětským důstojníkem kapitulaci.
Následně se odebral do domu, ve kterém byl ve vesnici ubytován, a pomocí své pistole spáchal sebevraždu. Mnoho důstojníků SS pak následovalo stejný osud. V sovětském zajetí by je totiž pravděpodobně nečekalo nic jiného a navíc by před smrtí ještě byli mučeni.
Po obci pak údajně pobíhal von Pücklerův ovčák Ara, který bez svého pána nevěděl, kam jít. V okolí se potuloval několik dní, než ho zastřelili sovětští vojáci.
Zdroje
