Článek
Gerikovi, původem ze Slovenska, bylo na začátku druhé světové války teprve 19 let. A protože byl vlastenec, rozhodl se za obnovu okupované republiky bojovat. Složitou cestou ze Slovenska přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Libanon se mu nakonec skutečně podařilo dostat do francouzského města Marseille, kde se přidal k formovaným československým zahraničním jednotkám.
Vzhledem k jeho technickému nadání, údajně se ve volném čase věnoval fotografování a skládal rádia, byl poslán na spojovací výcvik a zúčastnil se i bojů na západní frontě. Po rychlé porážce Francie se mu podařilo dostat do Velké Británie, kde pak plně využili jeho technických schopností.
Skvělý voják vybraný k plnění zvláštních úkolů
Gerik si svým svědomitým přístupem udělal v armádě dobré jméno. Ostatně i historik Eduard Stehlík o něm uvedl, že ho „jeho nadřízení hodnotili v superlativech“. A zřejmě proto byl svými nadřízenými vytipován k zařazení do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. V jeho rámci absolvoval např. radiotelegrafistický kurz, parašutistický výcvik nebo výcvik v sabotážích. Jeho starostí potom bylo přijímat zašifrované depeše z okupovaného protektorátu a posílat pokyny zpět.
Osudová operace ZINC a nepřející okolnosti
Nakonec byl Gerik vybrán pro výsadek s krycím označením ZINC. Jeho členové, kromě Gerika velitel Ondřich Pechal a radista Arnošt Mikše, měli za úkol s pomocí radiostanice posílat zprávy z území Moravy. Bohužel ale operaci provázely samé nezdary.
Vinou špatné navigace totiž nebyli vysazeni na jihu Moravy, jak bylo v plánu, ale už na území Slovenska. Tento omyl bude mít dopad na životy všech tří členů výsadku.
Velitel Pechal byl zadržen německými celníky, když se snažil přejít slovensko-protektorátní hranici. Stihl je sice zastřelit, ale v rozrušení zapomněl, že jednomu z celníků nechal v ruce svou falešnou legitimaci. Kvůli tomu příslušníci gestapa rychle zjistili jeho pravou totožnost a brzy se ho podařilo zatknout. Během mučení však Pechal nikdy nic neprozradil. Za to pak bohužel zaplatil tu nejvyšší cenu. Byl popraven v koncentračním táboře Mauthausen.
Gerik s Mikšem měli ze začátku alespoň trochu štěstí. Podařilo se jim dostat do Brna, kde se následně rozdělili. Mikš byl ale chvíli nato odhalen a při přestřelce s četníky radši spáchal sebevraždu. A Gerika nečekal o nic příjemnější osud.
„Radši se běž udat!“
Dostal se sice do Prahy, nicméně nevěděl, na koho se obrátit. Jeho spojka s odbojem byla totiž mezitím zatčena, a ani další lidé, jejichž adresy dostal ještě před výsadkem, mu nechtěli pomoci. Gerik totiž neuměl dobře česky, a tak se všechny jeho kontakty obávaly, že jde o provokatéra gestapa. Někteří z nich mu měli údajně rovnou poradit, ať se jde radši udat.
Gerika se tak začalo zmocňovat zoufalství z bezvýchodné situace. Neměl kde spát, nedokázal se spojit s domácím odbojem, a i když disponoval penězi, nemohl si za ně bez potravinových lístků nic obstarat. Naopak jako člověk se špatnou češtinou, celkem vysokou částkou v hotovosti a bez potravinových lístků budil spíše podezření.
Hladový a špinavý proto vsadil na absurdní plán, jehož nereálnost mu vůbec nedocházela. Sám se dobrovolně přihlásil na policejním ředitelství a doufal, že ho jako Slováka předají slovenským orgánům. To byla jeho osudová chyba.
Gerika si totiž ihned převzalo gestapo a vyšetřovatelé obratně využili jeho zničený psychický stav. Nebylo třeba ani mučení a Gerik začal mluvit. Jeho osobnost se kompletně zhroutila. Vyzradil informace o sobě, o svém výsadku, jeho cíli, o československých jednotkách v zahraničích i ostatních výsadkářích. Zkrátka o všem, o čem něco věděl.
Gestapáci ale chtěli jeho potenciál využít na maximum. Přinutili proto Gerika podepsat dohodu o spolupráci a chtěli jej využívat jako donašeče. Měl navazovat kontakty s domácím odbojem a následně informace o něm předávat gestapu. Tomu se ale dokázal vzepřít. Úkoly prováděl s nechutí, často se je sám snažil sabotovat a žádné významné informace už Němcům nikdy neprozradil.
Právě naopak. Sám se pokusil tajně navázat kontakt s odbojem, a dokonce začal plánovat útěk z protektorátu. Se svým plánem se ale bohužel svěřil špatnému člověku, bývalému českému letci RAF Augustinu Přeučilovi, který pro gestapo začal pracovat ještě před začátkem války a může být právem považován za jednoho z nejodpornějších českých udavačů. Gerik byl zatčen a následně skončil v koncentračním táboře Dachau.
Válku přežil, ale návrat do vlasti už ne
Po osvobození americkými jednotkami se Gerik vrátil do Prahy, kde byl zatčen a obviněn ze zrady. Ani bezvýchodná situace a následná snaha o vymanění se z nacistického područí mu nebyly přičteny k dobru. Údajně se za něj přimlouvali i jeho kamarádi z Anglie. Marně.
Ve stejném procesu jako notoricky známý Karel Čurda byl Viliam Gerik odsouzen k trestu smrti. Oba byli popraveni ve stejný den. Gerikovi bylo pouhých 26 let.
Zdroje
