Článek
Švýcarští žoldnéři byli již od středověku oblíbeni u mnoha panovnických dvorů. Pojila se s nimi reputace disciplinovaných, dobře vycvičených vojáků a většinou (tak jako dnes) plnili především roli osobní gardy panovníků, jejich paláců a nejbližšího okolí. Ti se na ně totiž mohli vždy spolehnout, alespoň pokud dostávali svůj žold.
Nejinak tomu bylo i při událostech 10. srpna 1792 při obraně Tuilerijského paláce a de facto samotné francouzské monarchie.
Situace před útokem
Nacházíme se v průběhu Velké francouzské revoluce. Králova moc je sice již omezena Ústavou, stále mu ovšem ponechává významná práva, například právo veta. Francie je ve válce s Habsburskou monarchií a Pruskem a veškeré počáteční bitvy katastrofálně prohrává. Národní shromáždění vydává v rychlém sledu za sebou řadu dekretů týkajících se například zatýkaní kněží, rozpuštění královy gardy, nebo povolání 20 000 tzv. „fédérés“ (dobrovolníci vstupující do národní gardy během francouzské revoluce) do Paříže.
Ludvíkovi XVI. je samozřejmě většinou lidu dávána za katastrofální prohry vina. Navíc se mnozí domnívají, že s nepřítelem sám tajně spolupracuje a předává mu důvěrné informace. Do toho král v červnu zmíněné dekrety vetuje a rozpouští vládu. Tím se ještě více rozšiřuje propast mezi ním a pařížským obyvatelstvem.
Ještě ten samý měsíc, 20. června 1792, vtrhne do králova paláce rozvášněný dav, který požaduje schválení všech dekretů. Ludvík před dav odhodlaně a pevně předstoupí a souhlas s dekrety odmítne, když řekne „Toto není ani metoda, ani chvíle, jak jej ode mne dostat.“ Sám si poté nasadí červenou čepici podanou mu davem na kopí, a dokonce se napije z poháru vína, který mu údajně podá opilý muž z davu. Tím si dav nakloní na svou stranu a po příchodu pařížského starosty s vojáky dav palác opouští. Ludvík netuší, že se právě odehrál poslední pokus přesvědčit ho nenásilně a že do jeho svržení zbývá pouze pár týdnů.
Proti králi se rozbíhá štvavá agitace na všech frontách a situace se zvlášť vyostřila po vydání Brunšvického manifestu. V něm varoval velitel pruských a rakouských vojsk, vévoda Karel Brunšvický, pařížský lid, aby se podrobil svému králi a nepoužil vůči němu násilí. V opačném případě hrozil srovnáním Paříže se zemí.
Manifest měl přesně opačný účinek. Vyvolal revoluční šílenství a ozbrojení lidé spolu s pluky Národní gardy (zejména z Marseille), které přes Paříž proudily na frontu, se vydali k paláci.
Obrana paláce
Ludvík XVI. byl z počátku odhodlán palác bránit. Jeho spojenci se scénářem útoku počítali, a tak byly připraveny plány obrany a k dispozici posádka 950 zkušených veteránů Švýcarské gardy, které doplňovalo dalších přibližně 3 000 vojáků regulérní armády.
Co se zdálo jako silná posádka, se záhy ukázalo jako naprostá blamáž. Když šel král provést inspekci členů regulérní armády, místo provolávání monarchistického „Vive le roi!“ (Ať žije král) slyšel „Vive le nation!“ (Ať žije národ) anebo „A bas le véto!“ (Pryč s vetem). Král se vrátil dovnitř paláce a za ním se řady těchto vojáků, ještě před chvílí koordinovaně seřazené, rozprchávali pryč. Mezi nimi i obsluha děl, která odmítla střílet na své „bratry“.
Po této události a s blížícím se davem tisíců lidí se král rozhodl od obrany paláce upustit. Na radu přítomných se rozhodl, že jedinou možnou záchranou, jak se vyhnout krveprolití, bude uchýlit se přímo do Národního shromáždění. Nepomohl ani protest královny Marie Antoinetty, která údajně na krále doslova naléhala, aby palác neopouštěl. Ještě než zazněl jediný výstřel, byla celá královská rodina již pryč.
Útok
Po odchodu krále zůstala v paláci pouze Švýcarská garda (zbytky loajálních vojáků národní gardy totiž doprovodily krále do shromáždění). Na králův rozkaz byla rozmístěna pouze uvnitř paláce. Ten byl již obklíčen.
Dav obsadil nádvoří a vběhl dovnitř. Obsadil vestibul, ale na hlavním schodišti se dočkal překvapení. Švýcarská garda, jako jediná, odmítla přejít na stranu útočníků a seřazená v bojových pozicích odmítla pustit rozvášněný dav dále. Nastala situace, kdy mix pařížských obyvatel a příslušníků Národní gardy v modro-bílých uniformách stál před schody proti řadám seřazených Švýcarů v tradičních červeno-bílých uniformách.
Obě strany se chvíli verbálně konfrontovaly, ale žádná neudělala definitivní krok. Švýcaři odmítli odložit zbraně s tím, že jestli jejich služeb již není třeba, musí je legálně rozpustit král. Jinak by to považovali za ztrátu své cti.
Dnes již nezjistíme kdo začal, v každém případě se po chvíli rozpoutal krvavý boj. Profesionální Švýcaři střílející z vrchních pozic rychle vytlačili neorganizovanou masu Francouzů z vestibulu i nádvoří. Dokonce se jim podařilo ukořistit kanón, který byl před palácem. Začaly ale mluvit čísla. Dav, který mohl mít ke konci až 20 000 příslušníků, začal tlačit Švýcary zpátky.
Střelba byla slyšet až v Národním shromáždění a král rychle sepsal na kus papíru rozkaz, aby garda okamžitě složila zbraně a vrátila se zpět do kasáren. Tento rozkaz se do paláce dostal, v daný moment by však jeho splnění znamenalo jistou smrt.
Švýcaři tedy bojovali dál, proti obrovské přesile však neměli šanci. Navíc jim začala docházet munice a byli nuceni se stále více stahovat. Postupně byli izolování na menší skupiny a zmasakrováni.
Z 950 členů gardy nepřežil, až na pár jednotlivých výjimek, nikdo. Část gardistů se vzdala, byli však odvedeni k pařížské radnici a popraveni. Na znamení nových pořádků pod sochou Ludvíka XIV. Velitel gardy, Karl Josef von Bachmann, který doprovodil krále do Národního shromáždění, byl rovněž posléze odsouzen a popraven. Při příchodu ke gilotině byl údajně stále oblečen v typickém červeném kabátě gardy.
Boj na hlavním schodišti.
Následný vývoj
Dokud nebyl útok rozhodnut, chovali se v Národním shromáždění k Ludvíkovi XVI. stále jako ke králi se všemi poctami. Jakmile bylo jasné, že je palác dobyt, byl král zatčen. Následovalo vyhlášení republiky a zdlouhavé boje s Habsburky a Prusy, kteří si stále mysleli, že krále ještě zachrání…
Seznam zdrojů:
Mark, H. W. (2022, September 23). Storming of the Tuileries Palace. World History Encyclopedia.
Llewellyn, J. Thompson, S. (2020, August 7). The attack on the Tuileries. Alpha History.
Wikipedia - Insurrection of 10 August 1792 - Wikipedia
Wikipedia - Brunswick Manifesto - Wikipedia
Wikipedia - Karl Josef von Bachmann - Wikipedia
Scénka útoku na palác z filmu Francouzská revoluce - https://youtu.be/5×vgqFvRGC0?t=4692
