Článek
Toussaint sice vystudoval malířství, ale téměř celý život strávil v armádě. Do té vstoupil ještě před 1. světovou válkou, v té byl mj. zraněn a dostal železný kříž I. i II. třídy, a po válce mohl zůstat v okleštěné armádě Výmarské republiky.
Po nástupu Adolfa Hitlera k moci jeho kariéra dále rostla, působil např. jako vojenský atašé v Římě a v roce 1941 se z něho stal generál. Bojových i diplomatických zkušeností měl tedy dost. Když se situace v Itálii začala vymykat kontrole, měl pod sebou dokonce veškerá německá vojska na tomto území. Známým se však stal až díky své poslední roli. Od roku 1944 totiž dostal nový úkol a stal se vrchním velitelem Wehrmachtu pro celý protektorát Čechy a Morava.
Pražské povstání a snaha o útěk
Když 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, sehrál Toussaint jednu z rozhodujících úloh. Německé jednotky v Praze byly stále početné, měly k dispozici i těžkou techniku a ze startu se rozhodně nehodlaly vzdát.
Následovalo pět dní tvrdých, a hlavně krvavých bojů. Obě strany se dopouštěly válečných zločinů. Němci bez váhání stříleli české civilisty, Češi zase někdy popravovali vzdávající se německé vojáky. Do toho přijeli Němcům vojenské posily, které sice podléhaly Toussaintovi, jenže ten se s nimi, alespoň podle své výpovědi, nemohl efektivně spojit, a tak se některé německé jednotky o dalším postupu rozhodovaly víceméně na vlastní pěst. Českým povstalcům zase přijížděli na pomoc lidé z venkova a Vlasovci.
Toussaint viděl, že se mu povstání potlačit rychle nepodaří a zároveň věděl, že se válka chýlí ke konci. Protože celá Praha byla prorostlá vytvořenými barikádami, nemohli Němci prakticky dost dobře ani město opustit. Toussaint se proto rozhodl vyjednávat o příměří, aby se mohli jeho vojáci alespoň dostat k americkým liniím a nepadnout do sovětského zajetí.
A v úterý 8. května se mu skutečně podařilo vyjednat s veliteli povstání podmínky kapitulace.
Když se skončila smlouva, tu se Toussaint rozplakal a řekl: ‚Jsem osobně úplně zničen, všechno jsem ztratil. Vlast, rodinu a vše ostatní.‘ Jinak se držel vojensky a důstojně.
Němci nechali v Praze těžké zbraně, ale byl jim umožněn ústup z hlavního města. Sám Toussaint se navíc setkal se svým synem, kterého Češi drželi v zajetí jako rukojmí.
K americkým liniím se nakonec dostal, ale nebylo mu to nic platné. V roce 1947 byl předán československým orgánům a odsouzen k doživotnímu vězení. Ve věznice v Leopoldově nakonec strávil 13 let, během kterých podepsal i dohodu o spolupráci s StB, které předával informace o vysokých představitelích Západního Německa, které znal ještě z doby jeho působení u armády. Na oplátku měl mírnější režim a ve věznici mohl třeba malovat obrazy.
Ironií osudu je to, že jeho spoluvězněm se nakonec stal i generál Kutlvašr, velitel Pražského povstání. Ten byl po převratu v roce 1948 obviněn z velezrady a ve vykonstruovaném procesu byl rovněž odsouzen k doživotnímu trestu. Svůj trest také vykonával v Leopoldovské věznici.
Nakonec byl generál Toussaint vyměněn za komunistické agenty zajaté na západě. Zemřel v roce 1968 v Západním Německu.
Zdroje
