Článek
Již víme, jaké a kolik nesprávných elementů a jevů se může odehrát přímo ve školní třídě, na chodbě a především v prostorách WC a jak reaguje část rodičů / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dalsi-nebezpecnosti-ve-skole-91406/. Dnes se posuneme do místa, kde se cvičí a sportuje. Po splnění cíle nás bude čekat krátká návštěva mimoškolního prostředí.
Leccos podobného jako WC nabízejí tělocvičny. Leckoho napadne, že tam se nemůže z hlediska omezování osobního prostoru, ubližování a narušování vztahů nic stát. Je přece jasně předepsáno, co se dělá. Košíková, fotbal a jiné skupinové hry se hrají podle pravidel. Dospělý má přehled po celé ploše atd. Ano, dá se souhlasit, ovšem jen v dílčím rozsahu. Tzv. šikovní žáci a žákyně si najdou cestu a způsob, jak mohou někomu pošťuchovat, pozlobit, potrápit a znepříjemnit mu pobyt. Na rozdíl od běžné hodiny bývají pozorní a stihnou sledovat učitele/ku a ještě „oběť“, aby jejich akce dopadla „dobře“. Nebo mají takovou „úroveň“, že je jim jedno, zda a kdo se na ně dívá a akt provedou. Jestliže se někdo z dětí a případně z dospělých ozve a napomene je, ke svému činu se nemají. Žádá-li vyučující vysvětlení, žák se vykrucuje, vymlouvá a nezřídka do očí lže, že „já jsem to nebyl“. I když je skutek jasný, zjevně se stal. Dojde-li na nějakou sankci, dítě veškeré dění doma podá zcela jinak, totiž vystupuje jako oběť, kterou je správné politovat. Kdo by se poté divil, že rodiče budou stát na jeho straně, zatímco o paní učitelce si budou myslet, že postupuje nespravedlivě.
O bezpečnosti ve škole by se dalo uvažovat, mluvit a psát rozhodně déle. Myslím, že několik příběhů, tipů a zkušeností ze strany čtenářů se ještě objeví. Třeba půjde o neostříhané nehty, dřevěné nože, oblibu dávat tzv. snožky, zezadu se na někoho nečekaně věšet apod. Pokud tak postupuje někdo těžší, jak asi dění dopadne? Nemluvě o nečekanosti!
Rozhodně je potřebné se zmínit o akcích mimo školu. Souhrnně se jedná o školní výlety, školu v přírodě, lyžařský výcvik, tematické zájezdy a exkurze a jim podobné příležitosti. Co na nich můžeme pozorovat? Různá rizika. A často vinou dětí! Žáci a žákyně se dělí do několika skupin. Předně zmíním, že část se jich uvedených aktivit neúčastní. Nebudeme se dnes soustředit na důvody. Stačí, když si zapamatujeme, že část rodin se ocitá ve finančním napětí, neboť jim scházejí bankovky a mince na zajištění základních provozních elementů rodiny. Vkládat stovky a leckdy až tisíce korun českých do akcí dítěte se jim zdá nad jejich „síly“. Jindy se „dětem nechce“, což si zaslouží zvláštní pozornost, a proto se sem ještě vrátím. Jakož k dalším příčinám neúčasti.
Máme-li se aspoň stručně seznámit s projevy chování a s jinými skupinami, musí se uvést, že část dětí se chová lépe než ve škole. Vnímají určitou nejistotu z cizího prostředí. Mívají potíže s přizpůsobivostí. Souhrnně se dá napsat, že s vyšší ochotou poslouchají instrukce, rady a doporučení. Druhé, jak lze předpokládat, si počínají opačně. Jako kdyby změna prostředí pro ně tvořila výzvu - nemusíme dodržovat ustanovení, která platí pro školu a třídu! Někdy od nich zaslechneme, že si chtějí výlet užít. Mají pravdu. Nicméně by se nemělo zapomínat, že jde o organizovanou akci a že nadále platí zásady slušného chování. V neposlední řadě by měly být poučeny z domova! Což se leckdy neděje. Nebo jen formálně. Jak leckterý rodič uvažuje? Hlavně že má s sebou vše, co má mít, tím jsem udělal dost, nyní od něj mám pokoj a ať se stará učitel/ka. A zajisté si přeje - aby se nic nestalo. Bezpečnost je přece priorita! No - asi tak jako zdraví. Hodně o něm mluvíme, ale podle podkladů příslušných expertů kolem devadesáti procent občanů pro něj nedělá takřka nic.
