Článek
Můžeme souhlasit, že na ně narazíme na řadě míst. Ponejvíce poblíž různých institucí a úřadů, zejména obecních. Právě o ně se jedná. Na první pohled se vše zdá v pořádku. Co nám však odhalí bližší nahlédnutí? Jak proces s administrativními úkony vypadá?
Něco se veřejně vyvěsí a občan si má všimnout. Po zákonem určeném čase se oznámení stáhne a má se za samozřejmé a dokonce za prokázané, že o informaci všichni vědí. Jak snadné. Ale jak účinné? Někteří lidé veřejným vývěskám takřka nevěnují pozornost a procházejí kolem nich, jako kdyby ani neexistovaly. Pokud se někoho zeptáte, narazíte na odpovědi typu „ne, nekoukám na ně“, „jo, dívala jsem se, protože mi až za dlouho měl jet vlak“ a „hledal jsem tam něco, co se mně týkalo kvůli…“, „to někde je, jo?“ a tím repertoár skoro končí. Navíc málokdo ví, že by je měl průběžně sledovat.
Možná by si lidé častěji a bedlivěji všímali, kdyby vyvěšené materiály byly zvýrazněny. Jenže známe úřednickou strohost. Vyhlášku, předpis, oběžník proženou tiskárnou a v čase, kdy se jim chce, ho dají na nástěnku. Co by se zdržovali zdůrazňováním určitých pasáží? Je snad pro ně výhodnější, když vytištěné stránky nikoho nezaujmou? Že by jejich cílem bylo, aby lidé o něčem nevěděli, a proto na dotyčný úřad ani nepřišli? Oni - myšleno zaměstnanci a zaměstnankyně - by pak měli méně práce a více klidu. V pracovní době by poté stihli, co by v ní konat neměli.
Myšlenka na zvýraznění textu není úplně špatná. Kolem nás tečou proudy informací a není snadné si z nich vybrat aspoň něco, natož tu správnou a ještě z důvěryhodných a spolehlivých zdrojů. Jestliže dnes žijeme v informační společnosti - podle části odborníků na dané odvětví spíše v dezinformační společnosti, rozhodně bychom neměli rizika jimi označovaná podceňovat. Zatímco veřejným vývěskám asi důvěryhodnost přiznat budeme moci bez potíží, na zdůrazňování textů patrně budeme čekat marně. Přitom ze zásad pro tvorbu a působení reklamy víme, jak je důležité na něco a na někoho upozornit. Nejlépe hodně nápadně, nahlas, barevně, zvukově a ještě několikrát. Vše bylo ve velkém počtu pokusů ověřeno. Stačí konat.
Zdá se, že tady půjde o podobný systém jako kolem dlužníků. Oni vám nemusejí nic hlásit, vy si musíte hlídat, zda a kdy vyhlásí osobní bankrot. Pokud jejich krok nezachytíte a včas se neozvete, máte smůlu. Od jedince se žádá, aby byl ve střehu. Ale kdo chce být a touží setrvávat ve stavu setrvalé připravenosti? Jenže stále platí - neznalost zákona neomlouvá. Kdo však má čas a hlavně vzdělání a schopnosti, aby vše věděl, utáhl a stihnul? Odpověď je snadná - nikdo! Možná tušíte jakýsi skrytý úmysl? Dalo by se říci, že úřady by měly více myslet na lidi a být mu nápomocny. Jenže…
Časový aspekt se ukazuje jako důležitý. Řada osob nemá čas, aby si samy nakoupily potraviny. Všimněme si, jak roste počet jedinců, kteří si je nechávají dovážet až domů. Natož aby vstali ze svých pohodlných křesel a postelí a jeli se podívat na úřední desku cosi z ní číst. Avšak leccos mohou vlivem svého přístupu promeškat. Zbytečně se pak zlobí na úředníka, který jim lakonicky oznámí - „termín pro podání žádostí již vypršel“ a „informace byla veřejně vyvěšena po celou dobu stanovenou zákonem“. Na druhé straně máme moderní komunikační technologie, které nám hodně umožňují, třeba si vyvěšované dokumenty přečíst doma a/nebo v práci či po cestě domů. A v případě nejasností se zeptat. Tak například E adresy zaměstnanců a zaměstnankyň úřadů jsou poměrně snadno dostupné. Je stále ještě na co a na koho se vymlouvat?
