Článek
Není nadsázkou tvrdit, že dobré řízení patří mezi základní předpoklady pro dosahování úspěchu. Stačí se zamyslet nad běžnou praxí. Jak se shromáždí několik lidí a mají dosáhnout stanoveného cíle, zpravidla se objevují problémy. V ozbrojených silách bylo, je a bude nutné umět zvládnout desetitisíce osob ve stejnokrojích. Tím spíše bude užitečné, abychom se zde pro oblast školství poučili, obohatili a inspirovali. V žádném případě se ovšem nepředkládá konstatování, že v armádě vše bylo a je v oblasti řízení a řešení mezilidských vztahů v pořádku. Inspirativní je především snaha o uskutečnění institucionalizovaného systémového řešení, prosazení cílevědomého přístupu a odvaha ho převést do praxe. Takže nejen slova a deklarace, ale praktická práce a konkrétní výsledky. Zřejmě i odpůrce života v uniformě by mohl uznat, že kráčí o více než o pasivitu, lhostejnost, čekání a o přání, aby se nic špatného mezi žáky nestalo, jak bývalo a žel na našich školách běžné. A je někde ještě i dnes.
V čem byli vojáci lepší už dříve než učitelé dnes? Byla otevřeně přiznána existence šikanování a boj proti němu byl zahrnut do oficiálních armádních dokumentů, směrnic a rozkazů. Ty vytvořily právní a formální rámec, aby se zde skutečně začalo něco užitečného dělat. Na mnoha místech se tak vykonalo a vojáci se za dosažené výsledky rozhodně nemusejí stydět. Zajímavé by bylo srovnání poučených a zasvěcených vojáků a nepoučených a bezradných učitelů. Kolik ve prospěch vztahů udělali a dnes vykonávají? Jak velké finanční částky za svou práci, kdo pobíral? Zjistilo by se, že učitelé za své výchovné „úsilí“ brali a berou více. Opravdu?
Výpočet je poměrně jednoduchý. Výchova byla jednou z mnoha desítek položek v celkové obsahové skladbě základní vojenské služby. V působení učitelů tvoří pouze jednu ze dvou, aniž by se zamýšlelo tvrdit, že běží o polovinu. Jistě bychom se dnes zveřejněným názorům a myšlenkám neměli bránit. Nejde nyní o hledání vítězů a viníků za každou cenu. Lepší bude se poučit a dosáhnout zlepšení dnešní situace, než ji zanedlouho budeme nuceni řešit jako velmi vážnou. Zdá se, že práce je tady hodně. Alespoň poznatky z poslední doby vzpomenutou skutečnost jasně potvrzují. Vztahy mezi dětmi nevypadají dobře. Ani jejich směrem k dospělým, kteří ve škole působí. Ba není ani tendence ke zlepšování!
Postup by mohl vypadat obdobně jako před zmíněnými desítkami let v ozbrojených silách. Velkou výhodou pedagogů v dnešním čase je, že lze použít vyššího počtu poznatků a metod, jež byly odhaleny a ověřeny. Neopomeňme zkušenosti, k nimž se mezitím došlo. K dispozici jsou také poměrně příznivé tendence v celospolečenské atmosféře, která ač vyhlíží jako zhrublejší a lhostejnější, je citlivější na spravedlnost. V neposlední řadě máme lidově řečeno vyšláplejší cestu. Stačí více sledovat, učit se, zkoušet, zasahovat, řešit, hodnotit…
Nezapomeňme ani na fakt, že děti jsou mnohem tvárnější, než vojáci jako skoro hotoví a téměř dospělí lidé. Jako hlavní problém bych na základě osobní zkušenosti na straně učitelů viděl obsah osobních postojů, nedostatečnou chuť a absenci odvahy. Právě zde by současní pedagogové měli popracovat nejvíce. Velitelů se nikdo neptal, jestli chtějí a odvahu mají. Prostě se nařídilo a museli a konali! Součástí postupu vyučujících by se mohlo stát zpětné ocenění, co se v armádě v minulosti udělalo a podařilo. Vždyť vojáci z povolání leckdy dopláceli právě na nedostatečnou výchovu v rodinách a na nevykonanou a podceněnou práci na školách různého typu. Leckdy byli vystaveni do situace, kdy měli napravit něco, co už téměř nešlo provést, a ještě s lidmi, kteří o změnu a o službu v uniformě jako celek neměli zájem atd. Nemluvě, že jim měli dát do ruky zbraně a dosáhnout s nimi na kvalitní výstupy. Až na výjimky je splnili. Tak tvrdý systém je ve škole nemyslitelný! Přestože vojáci mívali velmi špatné výchozí podmínky, tak se pokoušeli, snažili, a navíc měli i nezpochybnitelné výsledky.
Není cílem pěstovat žádné laciné chvalozpěvy na adresu zmíněné ozbrojené instituce. Smyslem je upozornit, aby se zbytečně neobjevovalo již objevené a ověřené, aby se nadarmo neplýtvalo časem a energií a aby se vztahy dále nezhoršovaly a nepodlamoval se už tak ne zrovna pevný charakter morálky v naší společnosti a na školách zvláště. Jak se dnešní učitelé k minulým výsledkům a k aktuální výzvě v podobě úspěchů osob v uniformách postaví?
